Mnozí majitelé již dosáhli důchodového věku a musí řešit otázku budoucnosti svého byznysu. Ne vždy ale mají možnost předat firmu svým potomkům.
Zatímco ve světě kontrolují rodinné firmy téměř 80 procent HDP vytvořeného podnikatelskými subjekty, u nás mají kvůli přetrhané tradici soukromého podnikání podíl sotva čtvrtinový. Podnikatelské prostředí se po roce 1989 vytvářelo postupně a nezřídka velmi bouřlivě. Na výchovu následovníků moc času nezbývalo.
Výjimky ale existují. Své o tom ví i zakladatel firmy Gumex Jan Sedláček, který se v roce 1994 rozhodl společně se svými třemi známými začít podnikat v oblasti hadic, těsnění a dalších produktů z pryže a plastů. Dnes, po více než dvaceti letech, je stále ve vedení rodinné firmy, která zaměstnává přes stovku lidí ve Strážnici, Brně a Praze.
„Mám štěstí, že moje děti vzaly starost o naši firmu za svou. Nyní jsou to již ony, kdo posouvají GUMEX dál. Já mám naopak spíše tendenci je brzdit. Někdy se mi to bohužel, nebo možná naštěstí, nedaří,“ říká Jan Sedláček. V průběhu let oba jeho synové a dcera vyzkoušeli ve firmě různá pracovní zařazení, aby do detailu poznali reálné prostředí. Dnes zastávají ve společnosti vedoucí pozice.
V zahraničí je přirozeně tradice rodinných podniků větší. Více než stotřicetiletou historií rodinné firmy se může pochlubit například německý výrobce lanové a zdvíhací techniky Carl Stahl. Na konci devatenáctého století provozoval jeho zakladatel Jakob Stahl malé provaznictví a dnes má firma své pobočky ve více než šedesáti zemích světa včetně České republiky.
| Rodinné firmy |
|---|
| 90 % rodinných firem v Evropě nepřežije pátý rok od svého založení 80 % HDP produkují rodinné firmy 30 % firem v Evropě zvládne předání druhé generaci |
Právě v Česku se Carl Stahl rozhodl využít svých zkušeností z řady evropských zemí a přispět k zavedení vyšších standardů bezpečnosti v automobilové dopravě i při jištění lidí během práce nad volnou hloubkou.
Sentiment není na místě, ukazuje Německo
Statistiky ukazují, že pouze třetina rodinných firem zůstává skutečně rodinnými do druhé generace vlastníků, 12 procent do generace třetí a pouhá tři procenta do generace čtvrté.
„V naší praxi se často setkáváme s tím, že majitelé, kteří svou prosperující firmu vybudovali na zelené louce, trpí výčitkami svědomí, pokud z jakéhokoli důvodu nemohou společnost předat dětem. Sentiment ale není na místě, jak ukazuje příklad sousedního Německa, kde pouze asi deset procent firem přechází na rodinné příslušníky. Mnohem častější je tam prodej mimo rodinu,“ vysvětluje Richard Skyva ze společnosti NBB Advisors, která patří k evropské špičce v oblasti poradenství pro fúze, akvizice a prodej firem. Jeho slova potvrzuje i aktuální průzkum AMSP ČR, z něhož vyplývá, že 58 procent majitelů je ochotno prodat firmu mimo rodinné struktury.
David Krajíček: Český pohled na rodinné firmy je příliš lokální, chybí nám zahraniční zkušenosti
Rodinné firmy řeší předání druhé generaci. Povede se to jen každé třetí
