U Babiše a Schillerové je při jednání v EU horší plytkost, než neznalost jazyka, říká Telička

Pavel Telička

Pavel Telička Zdroj: Anna Vacková, E15

Pavel Telička
Pavel Telička
3
Fotogalerie

Špatné jazykové vybavení už oslabilo nejednoho českého politika, který šel vyjednávat do Bruselu. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO), jak zjistily Hospodářské noviny, má slabou angličtinu a prý se prakticky nedomluví. Bývalý eurokomisař a europoslanec Pavel Telička (Hlas) míní, že u formálního jednání to ani nevadí, celkově to však oslabuje už tak špatnou pozici Česka v unii. „Nikdy bych nenavrhl jmenování ministra, který neumí aspoň jeden světový jazyk,“ říká v rozhovoru pro E15.cz někdejší diplomat, člen Evropské komise i europoslanec.

Co nedokonalá angličtina ministryně Schillerové reálně znamená pro vyjednávání v Bruselu? Přece jenom tam tlumočníky využívá běžně velké množství europoslanců a dalších politiků.

Musíme rozlišovat několik situací. Pokud vezmeme formální jednání Rady, tak skutečnost, že nemluví anglicky nebo že má chabou angličtinu, nepředstavuje problém. Může totiž mluvit ve svém vlastním jazyce a pokud potřebuje, tak může využít pasivní i aktivní tlumočení. Z tohoto hlediska ten problém nevidím. Navíc není jediná, ať už v kontextu minulých vlád, minulých členů vedení sněmoven... dokonce na úrovni náměstků ministrů bychom našli ty, kteří se těžko domlouvali cizím jazykem.

Na druhou stranu, pokud jste členem vlády ze země, která nepatří mezi velmoci jako Francie nebo Německo, kde se více toleruje, že nemáte dobrý další jazyk, tak je situace odlišná. Když vezmeme zástupce dalších menších zemí, například Finy, Estonce, Švédy, tak je automaticky dané, že se minimálně jedním světovým jazykem domluví. V tomto kontextu to pak, zvláště u ministra financí, nevypadá dobře. Ale pro formální jednání Rady to není překážkou. 

A u neformálního jednání v kuloárech? 

Je třeba si uvědomit, že formální jednání Rady v dnešní době bohužel spočívá v tom, že ministři jen přečtou to, co mají připravené. Každopádně v momentě, kdy s někým chcete opravdu jednat, třeba s někým, kdo sedí vedle vás, nebo si potřebujete něco doladit, získat spojence nebo na poslední chvíli někoho přesvědčit, tak je to problém. V ten moment nemáte u sebe tlumočníka, můžete mít sice u sebe příslušného českého velvyslance, ale to nevypadá dobře. Navíc jsou situace jako pracovní obědy nebo večeře, setkání v kuloárech, kde nikoho jiného nemáte, a v ten moment jste opravdu jako o berlích. Dá se přitom říci, že celá řada podstatných a citlivých věcí se dojednává tímto způsobem. Tak získáváte postavení, pozici, podporu. 

Nebo může být atypická situace jako koronavirus, kdy máte jednání Rady nebo neformální schůzku přes videokonferenci, kde tlumočník není a pak je to velký problém. Buď se nezúčastníte a je tam váš zástupce, což automaticky snižuje váhu té země v jednání, nebo tam nejste vůbec, a to je ještě horší.

Ministryně se nechávala zastupovat svou náměstkyní. Jak moc je to běžné? Nestává se pak to, že náměstci spíš sbírají informace, nežli by měli sílu a politický mandát cokoli vyjednávat?

To je individuální a je to o tom, jakou pozici si náměstek vybuduje. Když budete mít náměstka, který je kvalifikovaný, odborný a bude se v tom prostředí dlouhodobě pohybovat, zároveň to bude osobnost, tak sice tam stále pocítíte rozdíl, ale tu pozici si může vybudovat. Ale to je spíše výjimečný, dlouhodobý proces. U nás se ti náměstci střídají relativně často. Navíc v momentě, kdy se jedná o zásadní otázku, například střednědobý finanční rámec nebo pakt o podpoře v rámci koronavirové krize, tak i sebelepší náměstek tu pozici prostě nebude mít.

Na druhou stranu, jednání o koronaviru přes videokonference je bezprecedentní situace. Kvůli omezením se scházejí ministři čistě takto a nedovolím si říct, že náměstek jen sbírá informace, protože u toho nejsem. A bylo by nefér to tvrdit.

Prý kvůli těmto omezením ministři neprobírají příliš citlivá témata, kde hrozí nesoulad. Je asi tedy žádoucí, aby se ministři vrátili k osobnímu jednání?

Tak to určitě, to podstatné se předjednává na diplomatické úrovni a vždycky budete mít otevřené otázky, politicky citlivé, kde se láme chleba. Než jsem jako komisař někam přijel, tak jsem měl bilaterální schůzky, abych získal pro něco podporu, abych případně viděl rozložení sil, abych někoho přesvědčil, abych slyšel argumenty protistrany. Nemusely to být přímo schůzky, ale i třeba jen káva v předsálí. To teď chybí. A to dále problematizuje postavení země, která tam na úrovni ministra není.

Limituje Schillerovou jen její neznalost jazyka?

Máte vždycky tři bariéry. Můžete mít jazykovou, odbornou nebo osobnostní. Pokud jste introvert nebo naopak se chvástáte, tak to většinou v těchto sférách vede k tomu, že se marginalizujete. Když ta osobnost bude přirozená, bude to zajímavý člověk, dobře připravený, odborně zdatný, tak bude mít výhodu.

A daří se v tomto kontextu premiérovi Andreji Babišovi a jeho ministrům dobře vyjednávat s partnery v EU? 

Já vám to nemůžu komentovat, protože bych se sám dopouštěl toho, co sám kritizuji, a sice, když jednání hodnotí a kritizují lidé, kteří se jich neúčastnili. Obecně je o některých ministrech této nebo minulé vlády známo, že měli postavení bohužel spíše slabší. 

Tak například Babiš se bezesporu cizí řečí domluví obstojně, nemůže ho ale oslabovat právě ta osobnostní stránka? (Telička byl dříve zvolen za ANO do Evropského parlamentu, po názorovém rozkolu s Babišem spolupráci s hnutím ukončil – pozn. red.)

Co se týká předsedy vlády, tak jsem u některých jednání byl přítomen, i u neformálních setkání, a nemyslím si, že je tam problém v osobnosti. Když si vzpomenu na bývalého premiéra Vladimíra Špidlu, tak toho musel člověk opravdu tlačit. Když byl nějaký aperitiv před pracovním obědem, tak on by si nejradši stoupl do rohu a tam by stál. A to přesně nejde. Andrej Babiš určitě takový není, to je člověk sebevědomý, jazykově vcelku dobře vybavený. Ty jazyky třeba nejsou úplně super, ale na druhou stranu se domluví německy, anglicky, francouzsky, to ne každý český premiér uměl. 

A kde jsou jeho slabiny?

Tam si myslím, že jsou dva hendikepy, které nejsou malé. První z nich je, že nemá hloubkovou znalost a zainteresovanost. Jinými slovy, roli hraje i to, jak se člověk prezentuje v národních médiích. Ambasády mapují, překládají, komentují a analyzují každý výrok, který řekne český představitel vlády, posílají to do svého ústředí, tam to zpracují diplomaté, a když je potom nějaké jednání o dané problematice, tak to ti premiéři mají ve svých složkách. Vědí, co ten kolega řekl. A Babiš si svou pozici mezi nimi takovou tou PR populistickou komunikací na domácí scéně oslabuje. Oslabuje se tou povrchností, antiunijním tónem, který navíc nemá vyargumentovaný.

Druhý problém je, že se často uchyluje ke kritice, negaci, odporu, destrukce něčeho, ale už tam není ten alternativní návrh. Vlastně tam nejsou vůbec návrhy. Jediné, co za celou dobu předložil, byla reverse charge, jinak nic. To byl problém už předchozích vlád, že se zaměřily na zajištění té blokační menšiny, ale neusilovaly o přítomnost v té většině, která to celé vytváří a šije. 

Vnímají ostatní země premiérův střet zájmů?

Byť ze začátku to bylo více tolerované, tak se to postupem času tím, jak on to sám ve svých komentářích eskaluje, stává třetím hendikepem. Otázka jeho střetu zájmů začíná hrát čím dál větší roli, zvlášť v situaci, kdy se jedná o evropských financích. Jsou lidé, kteří s tím sice otevřeně nepřijdou, ale byli by rádi, kdyby se toho problému zbavil nebo aby na těch jednáních nebyl. Potom jsou tací, kteří to nějak tolerují, ale v jejich očích to není silný partner.  

Navíc u některých ministrů i u premiéra se objevuje, že umí něco odrecitovat, ale když už se pak jdou vyjednávat a hledat alternativy, kdy potřebujete pochopení a znalost toho problému, projevuje se tam ta česká plytkost.

Takže víc než na jazycích by členové vlády měli zapracovat na nějaké odbornosti?

Víte co, aspoň jeden jazyk by měl být samozřejmostí. Kdybych byl premiérem, tak bych nikdy nepředložil návrh na ministra, který neumí aspoň jeden světový jazyk. Dobře, mohou být výjimky, kdyby třeba Alena Schillerová řekla: já tu angličtinu nemám nijak slavnou, ale do roka se doučím tak, že se budu umět domluvit - tak si myslím, že je to fér. Ty jazyky jsou při některých jednáních klíčové. Ale přesto bych s vámi souhlasil, že ještě horší je, když ta země nemá propracovanou politiku a svá stanoviska, kdy se chová destruktivně, a ten ministr je vnímán jako černý pasažér. To je rozhodně větší problém.