Přibývá i samotných center asistované reprodukce. V roce 2007 jich bylo v registru 25, loni už 38. Některá centra se na páry z ciziny přímo zaměřují. „Jsou to zejména nová privátní centra, mnohdy dceřiná pracoviště starších zavedených center, která se na zahraniční klientelu cíleně specializují,“ uvedl Pavel Ventruba z České gynekologickoporodnické společnosti a centra asistované reprodukce FN Brno.
Naproti tomu počet Češek, které absolvují umělé oplodnění, podle registru neroste. Prakticky setrvalý je řadu let i počet cyklů mimotělního oplodnění, které hradí Všeobecná zdravotní pojišťovna. Jako výhodu uvádějí česká centra zaměřená na zahraniční klientelu vedle kvality i cenu. Ta začíná kolem dvou tisíc eur za nejzákladnější cyklus mimotělního oplodnění IVF bez doplňujících služeb.
Roli ovšem hrají i odlišnosti v pravidlech, kterými se umělé oplodnění v různých zemích řídí. V Německu se například smí kultivovat maximálně tři embrya z jednoho odběru. V Česku se jich může odebrat více a podle genetických testů vybrat embrya bez jasných vad. To zvyšuje úspěšnost prvního cyklu a při možném druhém cyklu nemusejí být znovu odebrána vajíčka, což pro ženu představuje nižší zdravotní zátěž. Do Česka přijíždějí páry z celého světa, například z Německa, Itálie, Chorvatska, Ukrajiny, Kazachstánu, Spojených států, ale také z Asie. Na občanky Evropské unie připadlo loni 6049 cyklů, zatímco na cizinky z jiných zemí 1560. Češky přitom absolvovaly loni 14 300 cyklů.
Cykly za desetitisíce korun
Růst poptávky po umělých oplodněních potvrzuje Reprofit, největší klinika reprodukční medicíny v Česku. „Počet neplodných párů, které přicházejí, stoupá v průměru o dvacet procent ročně. Zhruba padesát procent výkonů provádíme u párů, které přijely z ciziny,“ uvádí primář Reprofitu Marek Koudelka. České zdravotní pojišťovny přispívají na tři až čtyři cykly mimotělního oplodnění, pokud je ženě do 39 let.
Zorjan Jojko: Elektronizace zdravotnictví má nádech „velkého bratra“
