Přitom jde o mírnější verzi, než jakou předpokládaly politické debaty v éře Rusnokova kabinetu, při jehož jmenování Zeman ignoroval ústavní zvyklosti.
Nejzásadnější změnou má být ztráta autonomie při výběru členů rady České národní banky, kde by prezident potřeboval souhlas Senátu. Centrální bankéři by se tudíž vybírali stejně jako ústavní soudci. Dienstbier dále navrhuje, aby Poslanecká sněmovna mohla na prezidenta podat ústavní žalobu. To nyní může udělat jen Senát, pokud získá kladné stanovisko poslanců. Nově by se na Ústavní soud mohly obrátit obě komory, a to bez souhlasu té druhé. Novela rovněž říká, že zahraniční politiku určuje exekutiva.
Prezident by naopak jmenoval by předsedu a místopředsedy Nejvyššího správního soudu bez kontrasignace premiéra. K novince má však výhrady úřad Roberta Pelikána (ANO). Z předlohy vypadla pasáž ukládající prezidentovi, aby premiéra a ministry jmenoval „bez zbytečného odkladu“. Lhůta „bez zbytečného odkladu“ má být v ústavě definována obecně, tedy pro akty všech ústavních orgánů, nikoli jen hlavy státu.
Zeman: Bylo by komické, aby se přímo zvolený prezident dostal do situace, kdy by měl menší kompetence než prezident zvolený parlamentem
„Bylo by komické, aby se přímo zvolený prezident dostal do situace, kdy by měl menší kompetence než prezident zvolený parlamentem,“ shrnul výhrady Zeman. Vadí mu především způsob, jakým by se určovala podoba vedení centrální banky. Úprava jmenování členů rady by podle něj ohrozila nezávislost ČNB na politických strukturách. U změny postupu senátorů a poslanců při podávání ústavní žaloby má Zeman obavy ze zneužívání této možnosti.
Ke schválení ústavní novely nemá Sobotkův kabinet ve sněmovně dostatek hlasů. Neobejde se proto bez části opoziční poslanců. Ti koalici vytýkají, že s nimi o úpravách nedebatovala.
