Způsob volby od vládní rady provázela kritika části vědecké obce a zástupců průmyslu, Očko, přicházející z ministerstva průmyslu a obchodu, je nicméně hodnocen jako odborník. Funkce se ujme 1. dubna. „Myslím si, že agentura v principu funguje dobře. Nepřicházím tam dělat dramatickou revoluci. Vím, o čem agentura je. Myslím si, že to tak vnímají i kolegové v Technologické agentuře. Nebudeme mít vzájemný problém,“ tvrdí.
Jedním z jeho prvních kroků bude vytvořit platformy, na nichž by se pravidelně potkávali akademici s podnikateli i zástupci státní správy. To podle něj doposud chybí. Je také přesvědčen, že agentura je značně personálně podhodnocena.
V Česku se ročně investuje zhruba 88 miliard korun do výzkumu a vývoje s tím, že více než polovinu představují investice soukromého sektoru. Spolupráce mezi veřejnou výzkumnou sférou a soukromou vykazuje ale pouze 1,5 až dvě miliardy korun. Na výzkum a vývoj jde ze státního rozpočtu zhruba 27 miliard korun, podle Očka by bylo vhodné, kdyby část nákladů uhradily komerční peníze.
„Tam je největší bolest systému. Ve výzkumných organizacích a ve firmách se děje spousta zajímavého výzkumu, ale problém je právě to, že motivace k tomu uvádět výzkum do komerční praxe je zatím malá, každopádně menší než v západních zemích,“ míní Očko.
Programy TA ČR by se podle něj měly nastavit tak, aby podniky měly motivaci nakoupit si výzkum od výzkumných organizací. „Existují různé metody, například inovační vouchery, kterými můžeme iniciovat poptávku firem po službách výzkumných organizací. Těch způsobů je hodně,“ vysvětluje. Programy TA ČR podporují spolupráci už nyní.
Mezera mezi výzkumem a praxí
Využít by se podle něj měly i moderní výzkumné infrastruktury, kterých v minulých letech po celé republice vzniklo z evropských dotací téměř padesát. Stát by měl pomáhat uvádět výsledky jejich výzkumu do praxe, řekl Očko, přestože Evropská komise tvrdí, že komerční příjmy těchto center mohou tvořit jen 20 procent.
Očko, jemuž bude za měsíc 40 let, pracuje šest let na ministerstvu průmyslu a obchodu a věnuje se zde podpoře inovací. Vyučuje ale také na třech vysokých školách.
K akademickému prostředí má podle svých slov blízko, jak připouští, cyklus základního výzkumu je úplně jiný než ve firmě. „Sladit očekávání od institucí základního a aplikovaného výzkumu je poměrně hodně složité, je potřeba pracovat s oběma stranami. Podniky někdy mají přehnaná očekávání, musí vědět, co je možné a jakým způsobem výzkum funguje,“ dodal. Naopak akademici musejí podle něj překonat obavy ze spolupráce s komerční sférou.
