Česko stejně jako zbytek středoevropského regionu trpí jak strachem investorů z rizika, tak dalším přiškrcením financování od bank. Do krize v roce 2008 byl region vysoce atraktivní až přehřátý, například v rekordním roce 2005 se v Česku prodalo firem za 7,8 miliardy korun. V té době také dobíhaly privatizace. Bankám k poskytnutí úvěru na kupovanou firmu stačila i pětina vlastních zdrojů, teď je hranice mnohem vyšší, kolem poloviny. Ceny prodávaných firem proti boomu spadly zhruba o třetinu.
Výhled na letošní rok je nejistý. „Očekáváme, že letos proběhne podobný objem transakcí jako v roce 2011, ale většina se uskuteční až ve druhé polovině roku, kdy budeme mít jasnější obrázek o politické budoucnosti Evropy,“ řekl deníku E15 Tomáš Klápště z Patria Corporate Finance.
Je možné, že se letos budou snažit zahraniční vlastníci firem, kteří jsou pod tlakem, rozprodávat účasti v Česku. „Očekáváme nárůst prodejů iniciovaných zahraničními vlastníky, pro které nejsou jejich české aktivity klíčové nebo snadno a dobře zpeněžitelné. Špatnou zprávou pro prodávající je skutečnost, že valuace budou odpovídat omezenému množství volných prostředků v ekonomice,“ doplnil Patrik Brom z UniCredit CAIB.
Příležitosti jsou v různých sektorech. „Čekáme transakce zejména v oblasti energetiky, jako je prodej podílů v plynárenských distribučních společnostech a Net4Gas, v telekomunikacích – i v souvislosti s tendrem na čtvrtou mobilní licenci – a v médiích, kde probíhá diskuze o budoucnosti jednotlivých mediálních formátů,“ dodal Klápště.
Kupci i prodávající by se mohli vrátit na zem
Nikdo z hráčů na trhu fúzí a akvizic neumí předpovědět, zda letošek skončí v oblasti spojování a prodejů firem tak tragicky jako loňský rok. „Pokračující nejistota ohledně budoucnosti eura ovlivňuje a bude ovlivňovat rozhodovací procesy prodávajících i kupujících,“ shrnuje šéf Patria Corporate Finance Tomáš Klápště. Majitelé firem totiž podle něj buď čekají se svými plány na prodej, protože nechtějí prodat pod cenou, a myslí si, že další krizi lépe zvládnou sami, stejně jako krizi v letech 2008 a 2009, anebo naopak tlačí na rychlost, aby mohli firmu včlenit do většího celku, ve kterém budou mít lepší podmínky k přežití.
Kupující podle něj cítí příležitost konsolidovat trh a vyměnit nejistá peněžní aktiva za „jistotu výrobní/obchodní firmy“. Ale bez realizace synergií se jim nemusí podařit dosáhnout kýženého výsledku. Podle Pavla Dědka z Deloitte se ale trh začíná postupně racionalizovat. „Na rozdíl od roku 2008 investoři pochopili, že byznys jde dál a je potřeba pokračovat v naplňování cílů a strategií. Vidíme, že očekávání prodávajících a kupujících se sbližují. Prodávající už nemají hlavu v oblacích, pochopili, že požadovat cenu, která by mohla být reálná před rokem 2008 je nerealistické, a že by se jí také nemuseli dočkat příštích deset let. Stejně tak kupující pochopili, že firmy nejsou za korunu jen proto, že je krize a že za dobrou a perspektivní firmu je potřeba zaplatit férovou cenu. Právě toto uvědomění si situace povede ke zvýšení aktivity na trhu firem,“ říká Dědek.
Co se týče cen prodávaných firem, ty se podle poradců usazují po velkém výkyvu nahoru a pak dolů v rozmezí 4,5 až šestinásobku EBITDA.
