Přestože Česká republika plní formální maastrichtská kritéria, není dokončena konvergence reálná a cenová.
Dnes už není sporu o tom, že společná evropská měna euro nemá svou primární podstatu v rovině ekonomické, nýbrž politické. Mnohým zemím, zejména těm jižním, euro spíše škodí, než prospívá, což vyzdvihuje například ekonom Lukáš Kovanda.
Česko je na přijetí eura dobře připraveno. Lépe než řada zemí, které eurem už platí. V tom je ale ta potíž. Během dvaceti let eura nedošlo k ekonomickému sblížení zemí eurozóny. Rozdíly se prohloubily. To je nákladné. S eurem budeme těmto nákladům vystaveni spíše než s korunou. pic.twitter.com/rVbWmuZfqc
— Lukáš Kovanda (@LukasKovanda) December 30, 2019
Euro tak ukázalo, že společná měna sama o sobě nezajišťuje sbližování ekonomické úrovně jednotlivých zemí, naopak prohlubuje rozdíly. A právě rozdíly, které přetrvávají (nedostatečná konvergence), jsou pádným argumentem i pro ministryni financí:
Abychom měli jistotu, že společná měnová politika eurozóny bude vhodná i pro ČR, je třeba omezit rizika ztráty vlastní měnové a kurzové politiky na minimum.
— Alena Schillerová (@alenaschillerov) December 23, 2019
Analýzu přidává i Česká národní banka, ta vidí jako problematické zajištění dlouhodobé udržitelnosti českých veřejných financí, kde vlivem stárnutí populace a rostoucích mandatorních výdajů dochází ke snižování prostoru pro makroekonomickou stabilizační roli fiskálu v budoucnu.
Samozřejmě není sporu o tom, že velké podniky, které obchodují se zahraničním, by na přijetí eura vydělaly, byť dnes už v eurech běžně obchodují.
