Cesty miliardářů do vesmíru dlážděné penězi daňových poplatníků

Elon Musk, zakladatel SpaceX

Elon Musk, zakladatel SpaceX Zdroj: Reuters

Nejbohatší člověk světa Jeff Bezos a zakladatel Blue Origin
Richard Branson, zakladatel Virgin Galactic
První komerční start rakety Falcon
Raketa New Glenn společnosti Blue Origin před startem na mysu Canaveral
Blue Origin
28
Fotogalerie

V posledních měsících odstartovaly rakety s civilní posádkou všech tří klíčových hráčů novodobého vesmírného závodu. Cesty SpaceX, Blue Origin a Virgin Galactic na oběžnou dráhu přitahují velkou pozornost, ale ve skutečnosti jsou jen špičkou ledovce. Stojí za nimi méně viditelné státní zakázky a podpora, díky kterým vznikla technologická základna pro soukromé lety do kosmu a další komerční vesmírné projekty.  

Přestože zakladatelé zmíněných společností Elon Musk, Richard Branson a Jeff Bezos patří mezi nejbohatší muže světa, není vůbec snadné vesmírné projekty ufinancovat. Pro lepší představu je vhodné uvést, že v době svého vrcholu v 60. letech by dle dobových dokumentů měla NASA, americký Národní úřad pro letectví a vesmír, rozpočet se zohledněním inflace více než bilion korun.

To představovalo skoro 4,5 procenta tehdejších ročních výdajů Spojených států nebo více než polovinu českého státního rozpočtu pro letošní rok. Vývoj raket a další vesmírné projekty si doslova vyžádaly svou daň. 

V současnosti dostává NASA od amerického Kongresu každoročně přiklepnuto sotva půlku peněz oproti svým zlatým časům. Podle výročních rozpočtových zpráv si ale i tak z kapes daňových poplatníků průměrně vezme po přepočtu 500 miliard korun. 

Peníze však nekončí v černé díře, byť analytici z Washington Post nedávno došli k závěru, že NASA je v inovacích o mnoho pasivnější než dříve. Vesmírná agentura si totiž velkou část výzkumu a provozu služeb externě zajišťuje formou státních zakázek právě u zmíněných soukromých vesmírných společností. 

Vesmírná loď Starship vynášená raketou Falcon HeavyVesmírná loď Starship vynášená raketou Falcon Heavy|SpaceX

SpaceX, Blue Origin a Virgin Galactic by se ale bez spolufinancování vývoje ze strany NASA pravděpodobně vůbec neobešly a neměly by tedy co poskytnout. Vzniká tak zajímavá symbióza státního a soukromého sektoru, které samostatně při současné vyhrocené konkurenci nemohou fungovat. 

Společnou prací a optimalizováním vynaložených nákladů musejí totiž čelit novým vyzývatelům. Iniciativy stát se lídrem ve vesmírných inovacích se chopily i rozvíjející se ekonomiky. Svou vesmírnou sondu dostala na oběžnou dráhu Marsu Indie už před sedmi lety, a to na první pokus, což se nepovedlo ani NASA.

Úsměvným faktem je, že celá mise stála podle dostupných finančních dat 74 milionů dolarů, tedy o asi o čtvrtinu méně než hollywoodský trhák Marťan filmově zpracovávající kolonizaci rudé planety. Cenovka byla taky zhruba devítinová oproti podobné misi NASA, jež tentýž rok také vyslala svou sondu vstříc Marsu. Indii navíc celý vývoj trval jen 18 měsíců, což jen ilustruje, že Američané opravdu stojí před rovnocenným soupeřem. 

K Indii se přidávají i další státy a ohrožení výsadního postavení vnímá i americká armáda. Také si stejně jako NASA raději starty raket objednává u Muska, Bezose a u Bransona, místo toho aby musela vesmírnou technologii sama nákladně vyvíjet.

Díky státním zakázkám, které se výrazně finančně podílejí na vývoji nosných systémů a dalších vesmírných technologií, a to mnohdy i více než z poloviny, se staly tyto inovace dostupné i pro použití v komerční sféře za zlomek skutečné ceny. Soukromým vesmírným společnostem se tak otevírají dveře k dříve nemyslitelným projektům, na jejichž potenciální zisky se nechaly nalákat i banky, učitelé, Arabové nebo Google.

Přes překážky ke hvězdám aneb příběh o tom, kde společnosti snílků Elona Muska, Richarda Bransona a Jeffa Bezose získávají peníze na pokrytí svých účtů.

SpaceX

Společnost SpaceX, založená roku 2002 technologickým evangelistou Elonem Muskem, má ze všech tří zmíněných rivalů nejambicióznější plány. Očekává se, že ke vstupu SpaceX na burzu nedojde dříve, než začnou pravidelné lety na Mars, jehož kolonizace je i Muskovým hlavním cílem. První pilotovaná výprava se podle posledních zpráv chystá až na rok 2024. Musk se tak zatím musel po možnostech financování poohlédnout jinde. 

Kdo je Elon Musk?

Video placeholde
• Videhub

Zatím se mu to daří neskonale dobře. SpaceX totiž vybral podle databáze investic CrunchBase už více než šest miliard dolarů od zhruba padesátky investorů. Mezi nejzajímavější akcionáře patří Bank of America a Fond penzijního spoření ontarijských učitelů, jenž má na starost důchody až 300 tisíc pedagogů. Do SpaceX vložil peníze i Google, kdy s investičním fondem Fidelity získal roku 2015 za miliardu dolarů kolem 10 procent společnosti. Server Guardian udává, že Musk je ale stále s 48 procenty největším vlastníkem.

Kromě zatím nedohledné kolonizace Marsu vábí Musk investory na aktuálně výnosnější projekty. Mezi ty patří Starlink, největší síť satelitů vůbec, jenž má celosvětově poskytovat bezdrátový internet, a úspěchy slaví i komerční vynášení satelitů do vesmíru. I díky tomu se stal SpaceX dalším Muskovým „centicornem“, pod jehož taktovkou se 100miliardovou hranici hodnoty společnosti podařilo několikanásobně překročit také u platebního systému PayPal a automobilky Tesla. 

Vesmírné pozlátko by se ale nejspíš nekonalo bez zakázek a prvotních investic NASA, které se výrazně finančně podílely na vývoji technologie raket schopných opakovaných startů, na nichž Muskův byznys plán stojí. Z dokumentů zveřejněných NASA vyplývá, že první zakázka přišla už čtyři roky po založení SpaceX, kdy v roce 2006 Muskova společnost vyhrála tendr na vývoj rakety schopné dopravy nákladu i astronautů na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS).

V prvotní fázi NASA poskytla nižší stovky milionů dolarů na vývoj rakety Falcon 9. Tehdejší finanční ředitel SpaceX Gwynne Shotwell v rozhovoru pro Atlantic Council řekl, že podpora pokryla skoro polovinu nákladů.

I přes počáteční kontroverzi spolupráce, kdy kritici namítali, že NASA vkládá prostředky do „cizích“ technologií a ještě za jejich využívání bude platit, se ukázalo, že investice byla nečekaně výhodná. NASA v posudku zohledňujícím finanční stránku této mise deklarovala, že outsourcování vývoje bylo až desetkrát levnější než vývoj vlastní nové rakety schopné opakovaných startů.

Mezi lety 2008 a 2016 pokračovala spolupráce sadou zakázek na 20 zásobovacích letů spolu s přepravou astronautů na ISS, přičemž celková hodnota spolupráce by se dle odhadů založených na předchozích podobných kontraktech měla blížit ke třem až čtyřem miliardám dolarů. 

Po několika objednávkách za další stovky milionů dolarů přišel zlatý hřeb spolupráce NASA a SpaceX. Americká vesmírná agentura totiž udělila dle tiskové zprávy minimálně tři miliardy dolarů na vývoj vesmírné rakety Dragon, přičemž finální výše podpory se bude odvíjet od plnění dohodnutých cílů. 

Tuto raketu jsme shodou okolností mohli nedávno vidět při prvním „vyhlídkovém“ letu SpaceX s civilní posádkou na oběžnou dráhu. Celá technologie byla už řádně otestovaná několika cestami astronautů na ISS, za které si kromě zmíněného vývoje nechal Musk také zaplatit.

Vesmírná loď Starship vynášená raketou Falcon HeavyVesmírná loď Starship vynášená raketou Falcon Heavy|SpaceX

Poslední a zatím největší spolupráce SpaceX a NASA se nyní realizuje v rámci programu Artemis. Ten má za cíl dopravit další americké astronauty na Měsíc a v dokumentu deklarujícím společný záměr stojí, že postupně budou SpaceX přiděleny až tři miliardy dolarů na vývoj měsíčního modulu. 

Několikrát se tak opakuje stejný mustr, kdy se do rukou Muska dostane příležitost vyvinout technologie sloužící později ke komerčním účelům, a to za zlomek ceny. Lunární program Artemis je navíc skutečně převratný pro dlouho plánované osídlení Marsu. Musk si znovu v podstatě za peníze daňových poplatníků technologii vyvine, otestuje a nakonec na ní i vydělá. 

SpaceX podobnou formu spolupráce udržuje i s americkou armádou. S tou začal spolupracovat dokonce o rok dříve než s NASA. Od roku 2005 si armáda pravidelně předplácí vynášení satelitů do vesmíru, mezi které patřily i družice provozující globální polohový systém, tedy GPS. Samuel Greaves, tehdejší ředitel Vesmírného a leteckého centra amerického letectva, pro Reuters prozradil, že se jim díky tomuto kroku podařilo ušetřit až 40 procent nákladů oproti předešlým misím. 

SpaceX má za další miliardy podle zpravodajství CNN pokrýt 40 procent veškeré armádní poptávky na vypouštění satelitů až do roku 2027, a to spolu s dalšími národněbezpečnostními misemi.

Všechny tyto spolupráce se státními institucemi jsou jedním z důvodů, proč má SpaceX nyní mezi svými soky prim. V získávání hodnotných zakázek byl Musk zdaleka nejúspěšnější.

Origin Blue

O financování Origin Blue je toho známo jen málo, informace si úzkostlivě střeží. Zakladatel společnosti Jeff Bezos podle serveru Space News investoval do Originu jen do roku 2014 více než 500 milionů dolarů z vlastní kapsy. V roce 2017 se navíc pro New York Times nechal Bezos slyšet, že každoročně odprodává akcie Amazonu za přibližně jednu miliardu dolarů, aby vůbec zvládl projekt finančně utáhnout.

Kdo je Jeff Bezos?

Video placeholde
• Videohub

Ještě předtím ale získal mezi lety 2010 a 2011 podporu od NASA, a to dle dostupných vládních dokumentů v celkové výši 25,7 milionu dolarů na technologický vývoj. To je však v kontextu vesmírných technologií kapkou v moři. Dlouhou dobu bylo pak ze strany Origin Blue ticho po pěšině, většinu zakázek navíc vyzobával Musk se svým SpaceX. 

Situace se začala ve prospěch Bezose obracet, když Blue Origin uzavřel dohodu s americkým letectvem na vývoj prototypů nosných systémů pro národněbezpečnostní účely. New Glenn, jak se raketa nazývá, byla původně financovaná čistě Bezosem a stála ho podle Space News minimálně 2,5 miliardy dolarů. Armáda však v dohodě slíbila pokrýt mezi lety 2019 a 2024 až čtvrtinu výdajů. 

Bezosův optimismus ještě posílil, když se v dubnu minulého roku Origin Blue připojil se SpaceX do již zmíněného programu Artemis s cílem dopravit Američany znovu na Měsíc. Dostal podle dokumentů NASA skoro 600 milionů dolarů na vývoj přistávacího modulu. Kvůli této zakázce následovaly ale velké rozepře. NASA totiž v tiskové zprávě oznámila, že údajně z rozpočtových důvodů poskytne další části kontraktu exkluzivně Muskovu SpaceX. 

„Bez konkurenčního vývoje technologií se ambice na znovupřistání na Měsíci zpomalí a budou dražší, což rozhodně neodpovídá národnímu zájmu,“ napsal Bezos v otevřeném dopise mířeném do rukou funkcionářů NASA. Ten pak připojil k žalobě, jež na Vesmírný úřad podal, a obě strany nedávno stanuly před soudem. Nehraje se totiž „jen“ o asi tři miliardy dolarů, které by měl podle podrobností smlouvy dostat výhradně Musk, ale o celou budoucnost Bezosovy společnosti.

V dopise totiž Bezos dále píše, že rozhodnutí NASA prakticky znamená zánik veškeré Muskovy konkurence, jelikož díky zakázce dostane nedohnatelný finanční a časový náskok.

Po několikaměsíční bitvě se v listopadu soud nakonec přiklonil k Muskovi a zakázka připadla exkluzivně jemu. 

Celá situace jen ilustruje určitou absurditu fungování soukromých vesmírných společností, kdy jejich životaschopnost úzce souvisí s prací na státních zakázkách. Výdaje na vývoj jsou zkrátka astronomické.

Bezos paradoxně ještě před uzavřením kauzy soudem Vesmírné agentuře na urovnání vztahů nabídl zpětnou finanční podporu. Blue Origin v tiskové zprávě uvedl, že by poskytl dvě miliardy dolarů na pokrytí nákladů spojených s programem vývoje měsíčního modulu a potenciálně i odvolal žalobu.

Není pochybností, že si Bezos návrh dostatečně nepromyslel a stále se mu vyplatil, i kdyby zpětným financováním ztratil asi dvě třetiny peněz poskytovaných ze strany NASA. 

Virgin Galactic

Zakladatel Virgin Galactic sir Richard Branson vsadil na úplně odlišnou taktiku. Jeho vesmírná společnost je totiž ze tří vesmírných průkopníků jediná veřejně obchodovatelná. Branson se navíc vzhledem ke svému 45násobně menšímu jmění oproti Bezosovi musí držet více při zemi. 

Do jeho portfolia Virgin Group patří subjekty provozující aerolinky, hotely, námořní plavby a podobně. Z počátku tak ani neměl větší ambice než být jedničkou „jen“ ve vesmírné turistice. Na kolonizaci Marsu ani nepomýšlel. 

Interiér rakety Virgin Galactic.Interiér rakety Virgin Galactic.|Virgin Galactic

To má z dnešního pohledu světlé i stinné stránky. Oproti Muskovi a Bezosovi se Bransonovi podařilo utrhnout jen pár státních zakázek zanedbatelné hodnoty v porovnání se svými rivaly. Většinu nákladů na vývoj musel pokrýt z vlastních zdrojů. Na druhou stranu je díky užší specializaci nejblíže k tomu, aby jako první opravdu začal provozovat vesmírné výlety pro „masy“. 

Prvních 600 pasažérů za své letenky už zaplatilo podle archivované verze webu Virgin Galactic z roku 2007 sumu mezi 200 až 250 tisíci dolary (údajně i čtyři Češi a Slováci). Po prodeji prvního tisíce letenek měla cena klesnout na 20 000 dolarů. Ke konci roku 2014 ale Branson musel prodeje zastavit vzhledem ke zřícení letadla během testovacího letu, kterému se bohužel nevyhnula ani smrt jednoho z pilotů.

Krátce po nedávném Bransonově úspěšném letu na hranici vesmíru se ale místenky začaly opět prodávat s téměř dvojnásobnou cenou ve výši 450 tisíc dolarů.

Na Bransonův popud vznikl vůbec první soukromý raketoplán SpaceShipOne, který ale nezvládl ani jeden oblet kolem Země, natož aby posloužil k nějakému praktickému účelu jako například vypouštění družic. Nevyužitého potenciálu si roku 2010 všiml Státní fond majetku emirátu Abú Dhabí, který vložil do Virgin Galactic 390 milionů dolarů za příslib vývoje technologie na vynášení malých satelitů na oběžnou dráhu. Arabský fond tak získal podle Market Watch 37,8 procenta společnosti Virgin, která měla o dalších investicích jednat i s Googlem, podrobnosti však zůstávají nejasné.

Pošťouchnutí Araby se vyplatilo a úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Virgin Galactic začal pracovat na vývoji rakety LauncherOne schopné nízkonákladového vypouštění družic, kterou má do dostatečné výšky vynášet Boeing 747. Bransonovi se podařilo získat zakázky od americké armády, s níž má dle oficiálních dokumentů podepsanou smlouvu na tři starty celkem za 35 milionů dolarů.

Bransonovi se také jako jedinému z tří miliardářů povedlo dostat dotaci na vůbec první komerční vesmírné centrum Spaceport America. Americký stát Nové Mexiko do ní vložil podle serveru Business Insider 200 milionů dolarů. To byl ale kromě armádních zakázek jediný úspěch spolupráce Virgin Galactic se státní sférou. 

Branson sice s NASA podepsal memorandum deklarující vzájemnou spolupráci, do dnešního data však určitě nebyl tak úspěšný jako Musk a Bezos. Podle zveřejněných dokumentů NASA zvládl Branson získat jen relativně malou zakázku v hodnotě 4,5 milionu dolarů na průzkumné lety. 

Začalo se ale blýskat na lepší časy, když minulý rok v tiskové zprávě Virgin Galactic oznámil, že s NASA uzavřel dohodu na spolupráci při vývoji udržitelného supersonického letadla podobného Concordu. S udávanou rychlostí 2,2 machu by měl transatlantický let trvat méně než tři hodiny. NASA se o svůj stroj X-59 QueSST pokouší už řadu let, ale zatím bezúspěšně. 

Podrobnosti spolupráce zůstávají v tajnosti, jedná se ale o další příklad toho, že posun v leteckých a raketových technologií je už bez vzájemné pomoci efektivně neuskutečnitelný.

Kdo vyhraje a co dál?

Jedno je jisté. Současné dění velmi dobře ilustruje, jak může být výhodná spolupráce soukromého a státního sektoru. Díky konkurenčnímu tlaku mezi soukromými subjekty jde vývoj dopředu rychleji, levněji. 

Je dobré mít na paměti, že NASA a armáda, hlavní sponzoři soukromých vesmírných společností, žádné vlastní prostředky v podstatě nemají. Disponují jen přerozdělenými daněmi amerických poplatníků. Pro ty je ale přeposílání peněz na účty Muska, Bezose a Bransona paradoxně taky výhodné.

Pohle na Zem z paluby rakety Virgin Galactic.Pohle na Zem z paluby rakety Virgin Galactic.|Virgin Galactic 

NASA i armáda by peníze dostaly od Kongresu tak jako tak, ale dle slov jejich představitelů nejsou tyto instituce schopné bez spolupráce se SpaceX, Origin Blue a s Virgin Galactic efektivně hospodařit. Ve finále tak ušetří všichni. Technologie je navíc posléze možné používat i mimo zdi státních institucí k praktickým účelům, jako je například bezdrátová síť internetu Starlink.

Otázkou zůstává, jaký má dobývání vesmíru opravdu smysl. „Potřebujeme, aby se ty nejlepší mozky naší generace soustředily na problémy této planety, ne na hledání nového místa k žití,“ kritizoval nedávno současné dění princ William v rozhovoru pro BBC. Musk si ale ve svých tweetech stojí tvrdě za tím, že by lidé měli dosáhnout svého plného potenciálu a stát se meziplanetárním druhem. 

Jsou tu tak dva proti sobě postavené přístupy. Inovace a udržitelnost. Možná že se teď zdá celý plán na obsazení rudé planety jako absurdní, ale co když už problémy, jako je klimatická krize, vyřešit skutečně nelze a jediné řešení je vyslat novou Noemovu archu? Co kdybychom ale astronomické částky použili raději na řešení problémů teď a tady? 

Důležité koneckonců je, aby nebyl novodobý vesmírný závod jen závoděním, ale přinesl mimo fascinující podívanou i nějaké skutečné hodnoty.