Komentář Martina Čabana: Babiš a jeho věrný strážce Pelikán

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán Zdroj: Petr Hloušek / Právo / Profimedia

Andrej Babiš (ANO) při vstupu do Sněmovny.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán
Andrej Babiš (ANO) před Úřadem vlády, který střeží policie.
Andrej Babiš chce dál policejní ochranu. Ze zákona mu totiž po třech měsících od konce ve funkci ministra financí končí.
7
Fotogalerie

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán trvá na tom, že policejní žádost o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka je politicky motivovaná. Stojí si za svými slovy z rozhovoru pro týdeník Respekt, v němž pravil: „Jediným možným důvodem pro žádost o vydání podanou několik týdnů před volbami může být ovlivnění těchto voleb. V tom má Andrej Babiš nepochybně pravdu.“ Včera ovšem před poslanci sněmovního ústavně-právního výboru alespoň připustil, že z pozice ministra spravedlnosti neměl tento svůj názor v rozhovoru s novinářem říkat. 

To skutečně neměl. A bude třeba se smířit s tím, že větší sebereflexe se od představitele hnutí s železnou disciplínou takhle těsně před volbami nedočkáme.

Ministr Pelikán má samozřejmě plné právo mít na věc, která je pro jeho šéfa i celé hnutí dost nepříjemná, vlastní názor. Ovšem jako ministr spravedlnosti by v tomto konkrétním případě přece jen měl mít tento názor podložený pádnějšími argumenty než jiní pozorovatelé. Což bohužel nemá. Pelikán se jako mnozí další kritici počínání policie včetně Andreje Babiše odvolává na „načasování“. Nic víc. Přitom samotné datum žádosti o vydání dvou lídrů hnutí ANO je argumentem velmi chabým.

Jednak vůbec nijak nedokládá politickou motivaci policie, jednak z tohoto argumentu vůbec nevyplývá, jaké načasování by si jeho uživatelé představovali jako, řekněme, politicky neutrální. Vzhledem k ministrovu tehdejšímu mlčení lze nesměle dovodit, že třeba zatýkání na ministerstvu školství, kvůli němuž skončila Pelikánova vládní kolegyně Valachová, bylo z hlediska načasování v pořádku, protože k němu došlo už v květnu, tedy pět měsíců před volbami.

Tehdy Pelikán k práci policie neměl výhrad, takže někde v rozmezí tohoto čtvrtroku je tedy zřejmě třeba hledat onu filigránskou hranici mezi dobrým a špatným „načasováním“. Leda že by tedy jeho tehdejší mlčení nějak souviselo s tím, že cílem policie se stalo ministerstvo pod vládou jiné politické strany.

Co udělá celá kauza Čapího hnízda s volebním výsledkem hnutí ANO, v tuto chvíli jasné není. Průzkumy naznačují, že s voličským jádrem nijak zvlášť nehne, ale část potenciálních voličů by policejní vyšetřování odradit mohlo. Ale průzkumy se mohou snadno mýlit a voliči si svou volbu mohou za dva měsíce ještě třikrát rozmyslet. Jisté ovšem je, že vystupování členů hnutí kolem žádosti o vydání jejich předsedy už dnes dost jasně ukazuje, jaký je jejich vztah k veřejným institucím, které by měly mít ve vínku nezávislost na politickém působení.

A to bohužel včetně ministra, který má na starost rezort jménem spravedlnost, ale když jde o předsedu, vyráží ochotně jako věrný straník na obranné valy, jakkoli jsou vratké. To by měla být pro voliče daleko důležitější zpráva než samotné závěry vyšetřování Čapího hnízda, jichž se beztak hned tak nedočkáme.