Europoslanec Jiří Pospíšil (TOP 09) byl před třinácti lety ministrem spravedlnosti, když Česká republika poprvé předsedala Radě EU. Mandát skončil fiaskem, když uprostřed předsednictví padla tehdejší vláda Mirka Topolánka (ODS). Česko nyní dostává druhou šanci, liknavost premiéra Andreje Babiše (ANO) ale může podle Pospíšila přípravy zpozdit. „Současní ministři jsou ti, kteří mají na prioritách pracovat a daná témata už nyní tlačit. Babiš to podceňuje, a to se může Česku vymstít,“ míní.
Čím je pro Česko významné, že bude příští rok předsedat Radě EU?
Je to důležité z hlediska propagace dané země a má to vliv na to, jak fakticky velký význam ta daná členská země v Evropské unii má. Může ovlivňovat věci, o kterých Evropská unie rozhoduje. Země, která úspěšně zvládne předsednictví a prosadí alespoň část svého programu, má v EU úplně jinou váhu než země, která to zpacká a neprosadí nic.
To byl bohužel příklad našeho prvního předsednictví, kdy tehdejší Topolánkovu vládu svrhl Jiří Paroubek. Nikdo v Evropě nechápal, proč Češi v době, kdy mají takovou šanci se na mezinárodním poli zviditelnit, řeší své vnitrostátní spory.
Opozice byla neodpovědná, nemohla počkat dva tři měsíce, než skončí předsednictví, a to nás samozřejmě poškodilo a oslabilo náš hlas v EU. Není to jenom o nějaké prestiži, ale o faktické síle hlasu v Evropě.
Jaké by si vláda měla nastavit priority?
Za mě by to měla být v každém případě obnova evropské ekonomiky po covidu. Je třeba dohlédnout na to, aby se evropské peníze rozdělily efektivně a neutratily se zbytečně.
Zadruhé by to mělo být posilování Zelené dohody pro Evropu, Green Dealu, a přemýšlet, jak dál racionálně debatovat o tom, jak zlepšovat klimaticky odpovědnou evropskou ekonomiku. Všichni o tom hovoří, ale málo o konkrétních věcech, a předsednická země má šanci tyto obecné proklamace konkretizovat do reálných návrhů. To může být doména České republiky, která může předvést své diplomatické schopnosti.
Mělo by se Česko pokusit ovlivňovat i zahraniční politiku Evropské unie? Například ve vztahu s Běloruskem?
Jsem o tom přesvědčen, protože to jsou témata, která trápí spíše východní část Evropské unie. Tedy země, které zažily Sovětský svaz a expanzivní politiku Ruska. Méně to logicky trápí jih a sever Evropy. Můžeme zde díky své historické tradici na to klást větší důraz a tlačit na tvrdší postup nejen vůči Bělorusku, ale i Rusku, které stále anektuje část Ukrajiny a porušuje mezinárodní dohody.
Od země s naší minulosti se to předpokládá a doufám, že tak budeme činit. Doufám, že prezident Miloš Zeman to nebude blokovat. Je třeba si brát příklad od zahraniční politiky Polska a pobaltských států, kde hraje vztah k východním autoritářským režimům důležitou roli.
Česko je v předsednickém triu se Švédskem a s Francií, nemůže nás zejména Paříž převálcovat v určování priorit?
To je otázka jednání v rámci tria, aby byly ty země schopné se domluvit. Žádné zemi se nepodaří žádnou zásadnější věc prosadit během půl roku. Evropská unie takto rychle nerozhoduje. Má-li tedy Česká republika chuť něco prosadit, pak se musí domluvit se zeměmi, které předsedají před ní i po ní, aby se agenda dotáhla. Nechci spekulovat, jak se bude dařit České republice spolupracovat s Francií a se Švédskem, nevíme, jaká tu bude vláda.
Bude hrát velký vliv, v jaké politické kondici budeme. Pokud budeme mít stabilní kabinet, který na to bude klást důraz, pak budeme úplně jinými partnery, než pokud tu bude nějaká nestabilní přechodná vláda bez podpory parlamentu.
Premiér Andrej Babiš chce na předsednictví spíše ušetřit, co to podle vás znamená?
Já to kritizuji, protože se domnívám, že není možné předsednictví dělat na koleni. Není to jenom o tom utrácet peníze daňových poplatníků, ale má to logický dopad na to, jakou pozici daná země v Evropské unii má. Každá rozumná vláda by měla udělat vše pro to, aby zlepšovala pozici své členské země a prosazovala její zájmy. Pokud to podceňuje a nechává to být, a není to jenom o penězích, naše priority dostatečně nezarezonují.
Nevím o tom, že by naši ministři létali ke svým rezortním kolegům a připravovali naše témata. Když se podíváte na statistiky, pak ministři Babišovy vlády trestuhodně zanedbávají svou účast v Bruselu. Létají tam mnohem méně než ministři jiných vlád a to nás čeká předsednictví.
Z mé zkušenosti bývalého ministra spravedlnosti, který během prvního předsednictví předsedal radě pro justici a vnitro, než nás odvolal Jiří Paroubek, tak vím, jak je důležitá osobní přítomnost ministra. Pokud rezort posílá pouze náměstka, tak je to vždy vnímáno tak, že daná země nemá velký zájem o danou agendu.
Náměstek nemůže nikdy plnohodnotně nahradit ministra na evropském jednání. Přitom současní ministři jsou ti, kteří mají na prioritách pracovat a daná témata už nyní tlačit. Babiš to podceňuje a může se to Česku vymstít.
