Téměř dvě desítky podnikatelů z potravinářských, zemědělských i technologických firem jednaly tento týden o svém byznysu v Moskvě, do Kazaně už ale nedorazily kvůli úředníkům, kteří nevydali delegaci povolení pokračovat v cestě. „Je to typický způsob ruského chování,“ komentuje politický geograf Michael Romancov krach podnikatelské mise českého ministerstva zemědělství.
Jak si vysvětlujete způsob, kterým se zachovaly k podnikatelské misi ministerstva zemědělství ruské úřady?
Chování ruské strany příliš nedává smysl. Nejspíš to bude mít vazbu na posun v hodnocení Ruska v České republice a výroční zprávu Bezpečnostní informační služby o ruských, a nejen ruských, aktivitách v Česku.
A co kauza starosty Řeporyjí Pavla Novotného, který chce vybudovat pomník vlasovcům?
Předpokládám, že ruská strana je ještě pořád schopná rozlišovat mezi úrovní státu a komunálu. Pavel Novotný je svérázná osobnost a myslím si, že ruskou stranu jeho způsob komunikace irituje. Ale nemělo by to vést k takovým krokům, jakých jsme byly svědky vůči české delegaci v Rusku.
Mohlo na to mít vliv ještě něco dalšího, případně jaká událost?
Z poslední doby si nevybavuji, že by se v českém prostředí stalo něco výjimečného. Jsou tady samozřejmě jiné dlouhodobé kauzy, respektive postoj české vlády, nikoliv prezidenta, vůči nim. Vláda tím dává najevo, že jsme v pohledu na Rusko integrální součástí Severoatlantické aliance a Evropské unie.
V předvečer summitu NATO, kde Rusko opět bude na pořadu jednání, to mohl být signál vůči prezidentovi Miloši Zemanovi. Ten bude v Londýně Česko zastupovat a jeho proruské postoje jsou známé. Ale to je v tento okamžik pouhý dohad.
Jak hodnotíte rozhodnutí ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD) zrušit podnikatelskou misi v polovině? Nebylo to předčasné?
Pokud byl předem dohodnutý program a ruská strana dala najevo, že ho nehodlá dodržet, aniž by pro to byl důvod typu živelní katastrofa a podobné, je to jednoznačně správné rozhodnutí. Měla by to být komunikace mezi dvěma rovnoprávnými partnery a pokud se Rusové rozhodli od svého závazku jednostranně odstoupit, pak je v pořádku, že se česká strana zachovala, jak se zachovala.
Může mít událost zásadní dopad na česko-ruské vztahy?
Domnívám se, že ne. Česko-ruské vztahy je nutné vnímat optikou vztahů mezi celou Evropskou unií nebo Severoatlantickou aliancí a Ruskem. Jsme součástí těchto organizací a není důvod se domnívat, že by tady měla být nějaká speciální rovina politických vztahů.
Pokud jde o hospodářské vztahy, navzdory tomu, že v některých segmentech se může ruský trh jevit objektivně jako velký a lukrativní, tak to prostě není trh, kde fungují standardní tržní principy. Je to ekonomika s obrovským vlivem státu a myslím si, že to, že se naši podnikatelé v tento okamžik spálili, je z hlediska budoucnosti jenom dobře. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že ruská ekonomika není perspektivní.
Je podobné chování ruských představitelů vůči zahraničním dipolomatickým misím běžné, nebo si to Rusko k větším státům jako Velká Británie, Německo nebo USA nedovolí?
Rusko je velmoc a má tendenci chovat se ke všem tak, jak samo uzná za vhodné. Že se vůči nám zachovali tímto způsobem, byl jistě pro mnohé české podnikatele šok. V obecné rovině je toto typický způsob ruského chování, který můžeme vnímat optikou komunikace ruské ambasády k české veřejnosti. Mám na mysli souvislost s kauzou sochy maršála Koněva nebo zvažovaný památník vlasovců v Řeporyjích.
