Ministryně školství Kateřina Valachová se zatím věnuje hlavně obíhání nejrůznějších požárů, které se snaží jeden po druhém hasit. Zvyšuje platy učitelům.
Přinesla pravidla pro podporu dětí, které se i přes nějaké omezení vzdělávají v běžných školách se zdravými vrstevníky. Píše instrukce pro školy, jak mají s těmito dětmi zacházet. Připravuje návrhy, jak se popasovat se šikanou. Vymýšlí, jak učitelům přidávat peníze nejen za odsloužené roky, ale i za práci navíc. Zkrátka snaží se zasahovat na místech, na kterých v českém školství už léta bublají problémy.
Jako politická a oborová autorita ale ministerstvo školství nadále spíše vlaje za událostmi, než aby rozhodně a jasně ukazovalo směr. V zemích, k jejichž vzdělávacím systémům se odborná veřejnost obrací pro inspiraci, proběhly promyšlené reformy s jasně danými cíli.
Právě ten cíl si bohužel čeští politici zapomněli vyříkat a vytyčit. Lidé z jedné politické strany mluví o nutnosti podpory učebních oborů a zároveň o vzdělanostní společnosti. Ministryně Valachová správně chce po základních školách lepší, a hlavně vyrovnanou kvalitu, na druhé straně ale jasně neříká, co ta „kvalitní škola“ vlastně je a podle čeho se pozná.
Na jedné straně ministerstvo školství horlivě podporuje společné inkluzivní vzdělávání, ale zároveň nařídí základním školám připravovat žáky, kteří se budou hlásit na maturitní obory, na jednotné přijímací zkoušky. Což nejspíš povede k tomu, že se na základkách bude rozdělovat výuka žáků podle toho, na kterou střední školu je jejich rodiče budou hlásit.
Základní slib této vlády zní, že bude i nadále zvyšovat platy učitelů, i když asi ne tak rychle, jak by si představovali odboráři. Tučnější platy určitě mohou alespoň trochu zvýšit zájem o povolání učitele. Ředitelé si pak budou moci více vybírat, kdo bude děti učit.
Na druhé straně nároky rodičů také rostou velmi rychle. Pokud nedojde ke změnám ve vzdělávání pedagogů na fakultách, není vůbec jisté, že při větším zájmu bude automaticky k dispozici více skvělých nových učitelů. P
okud se mají základní školy modernizovat, bude potřeba se věnovat spoustě dalších témat, a to pokud možno najednou a promyšleně. Jasný vzkaz nejen pro ministryni, dokonce nejen pro vládu, ale pro celou politickou reprezentaci vysílá každý rok víc a víc rodičů.
Těch, kteří volí pro své děti soukromé nebo i veřejné exkluzivní školy, na kterých jsou ochotní platit školné. Ten vzkaz zní: Chceme od českého vzdělávání víc.
