Sociální demokracie bojuje o rozpočet, svou nejdůležitější bitvu za dosavadní působení ve vládě premiéra Babiše. Má poslední šanci ukázat, že není jen do počtu.
ČSSD potřebuje politické body, růst preferencí, proto šla do vlády. Pro ANO by úlitba ČSSD mohla být nevýhodná, už dlouho totiž bojuje o stejné voliče jako ČSSD – o důchodce a sociálně slabší.
Vláda odhlasovala parametry a priority rozpočtu na příští rok, ČSSD je ale ihned doplnila požadavky na zvýšení výdajů v rezortech, které ovládá. „Pokud tu nedojde k navýšení, nemůžeme rozpočet podpořit,“ řekl šéf strany Jan Hamáček. Jako ministr vnitra žádá další miliardy na techniku hasičského sboru a na vozový park policie, které jsou dle něho nevyhovující.
Hamáčkova kolegyně, ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, chce jedenáct miliard navíc. Přitom na sociální politiku má jít již nyní o 52 miliard více, hlavně kvůli zvýšení rodičovského příspěvku a růstu důchodů o 900 korun měsíčně, což představuje 180 korun nad zákonnou valorizaci kvůli inflaci, tedy 37 miliard za rok.
Boj o důchody už ČSSD několikrát prohrála. V Sobotkově vládě sbíral zásluhy za zvyšování penzí Andrej Babiš ještě jako ministr financí, i když s návrhem přišla ministryně Marksová-Tominová. Podobně dnes – slevy na jízdné pro důchodce a studenty, které za první půlrok stály stát 2,73 miliardy korun, i vyšší penze jdou na vrub ANO. Stesky Hamáčka a Maláčové na dlouhodobé podfinancování jejich ministerstev jsou možná oprávněné, otázkou ale je, kdo za to může – obě ministerstva jsou už šest let v gesci ČSSD.
Největší ofenzivu vede Maláčová, která vydala seznam chybějících peněz v jednotlivých oblastech s následky, které hrozí, pokud tu její ministerstvo nedostane přidáno.
„Sociálně-právní ochrana dětí na obcích zanikne; omezení pěstounské péče na pětinu sebere dětem možnost žít rodinný život; vrátíme se o několik let zpátky, kdy v ústavech končily děti, které nemusely; nikdo už nebude pomáhat samoživitelkám,“ vykresluje obraz sociální katastrofy Nejde o závratné částky. Pro pěstounskou péči chce Maláčová půl miliardy, u ochrany dětí v obcích miliardu, na aktivní politiku zaměstnanosti 2,77 miliardy. Jinak prý hrozí, že „se přestanou uklízet chodníky a opravovat veřejné prostory. Lidé, kteří jsou těžce zaměstnatelní, ztratí poslední možnost výdělku a skončí na dávkách v nezaměstnanosti.“
Argumentace na hranici sociálního vydírání se přelila i na ulici. Ostrá kritika špatné sociální politiky ANO se stala podtématem demonstrací proti Babišovi. To se jistě bude dít i během výročního podzimu, kdy si Česko připomene třicet let od listopadu 1989, což zvýší sociální tlak na premiéra.
Požadavky ČSSD může vláda snadno splnit, rovnováhu ekonomiky ani státních financí to neohrozí. Schodek o 20 miliard vyšší ekonomika při dnešním výkonu hravě zvládne a celkový dluh ČR je pod evropským průměrem. Ministryně financí Alena Schillerová tvrdí, že „takový schodek při odhadovaném růstu 2,5 procenta je nereálný“.
Proč? Vždyť rezort financí není s to rozpočet naplnit. Ze schodku se stal pohyblivý cíl, do něhož se systematicky netrefuje. Přede dvěma lety ANO navrhlo schodek 60 miliard při růstu 4,9 procenta – výsledek bylo minus šest miliard. Loňský plánovaný schodek 50 miliard při růstu 2,9 procenta skončil přebytkem tři miliardy. Deficit na příští rok navržený na 40 miliard může klidně skončit přebytkem či menším deficitem – 20 miliard se v takto roztěkaném poli ztratí.
Ekonomické argumenty jsou liché. Pro rok 2020 jde o o ryze politické rozhodnutí bez ekonomického rizika. Schillerová a ANO nehrají o řádné hospodaření, ale o zachování politických bodů. Část jich pro udržení vlády teď budou muset předat ČSSD. A je jasné, že to nemohou být drobné, jinak by se Hamáčkova strana ještě více propadla. ČSSD potřebuje mít něco v ruce, jinak musí z vlády pryč a to by pro Babiše bylo mnohem nepříjemnější než pár miliard navíc.
Babiš se musí rozhodnout, zda udělat chytrý kompromis s Maláčovou a Hamáčkem, nebo položit vládu s ČSSD a zcela se vydat politickým rozmarům prezidenta Zemana. Je to na premiérovi.
