Připravuje ho Vysoká škola ekonomická ve spolupráci se spolkem Lexperanto, který radí, jak správně a srozumitelně tvořit právní normy. Celkovou účinnost protikorupčních opatření ohodnotil barometr na 27 procent. To není moc.
„Na druhou stranu řada zákonů je napsaná, i když s mírným zpožděním, a během podzimu je bude schvalovat sněmovna nebo vláda. Pokud projdou alespoň v té podobě, jak jsou připraveny, procenta by měla poskočit,“ říká garant projektu, právník Ondřej Vondráček.
Neumíme koně zapřahat
Ondřej Vondráček pracuje jako legislativec a je autorem knihy Korupce jako parazit. Vůbec nejdůležitějším protikorupčním opatřením podle něho je správné nastavení tvorby zákonů. O tom se u nás ale zatím nemluví.
„Klíčové jsou strukturální změny. Když se píší v Evropské unii zákony, důvodová zpráva pojednává o potřebnosti a dopadech regulace, u nás jen o dopadech, přitom ta potřebnost je zásadní,“ vysvětluje Vondráček. Ta definuje problém a východiska z něj – v unii jí bývá věnována polovina důvodové zprávy, v Česku se odbude formálně na pár řádcích.
„V České republice se vytváření zákonů a řízení veřejné správy bere jen jako politika. Obrazně řečeno zapřaháme vůz před koně, protože jsme se technikou zapřahání nikdy nezabývali a bereme ji jako otázku výlučně politickou. To je ovšem mylné,“ dodává právník.
Vondráček negativně hodnotí především to, že se nám nedaří nastavit pravidla pro efektivní a průhledné investování veřejných prostředků (ukazatel účinnosti je na 17,9 procentech). Pro starosty a hejtmany chybí srozumitelná kuchařka, jak nastavit projekty, aby byly smysluplné a nešlo jen o to utratit rychle dotace.
Zatím se rovněž ani nerozeběhla diskuse o tom, jak by se měly obsazovat dozorčí rady státních a obecních podniků, ve kterých se ročně rozhoduje o desítkách miliard. Přesto Vondráček posuzuje pokroky v boji proti korupci celkem smířlivě. Teď ale uvidíme, jestli to vláda myslela skutečně vážně.
Ondřej Vondráček
Do sněmovny doputovaly veledůležité zákony o financování politických stran a střetu zájmů, o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, vláda už schválila nebo má na programu návrh zákona o veřejných zakázkách a novelu zákona o praní špinavých peněz, včetně rozkrývání skutečných vlastníků firem.
„Podzim je poslední šance politiků převést předvolební sliby do praxe. Říká se, že co se neudělá první dva roky volebního období, neudělá se už vůbec,“ podotýká Vondráček.
Nesahejte na Matrix!
Známý protikorupční bojovník Lukáš Wagenknecht, který si doma zkusil měnit systém zvenčí z pozice neziskovky Good Governance i zevnitř jako náměstek Andreje Babiše na ministerstvu financí (ten se jej po roce zbavil), je spíše skeptický.
„Já to beru vždycky věcně. Podívejte se, co se zatím povedlo. Zákon o státní službě bychom bez tlaku unie ještě patrně neměli, a ani ne po roce jeho fungování už je na světě jeho první novela. Mně u toho chybí hlavně logický systém odměňování založený na výkonu a ne na tom, jak dlouho si ve státní správě vysedíte svoje místo,“ říká Lukáš Wagenknecht.
V okamžiku, když už náhodou zákon doputuje do sněmovny, vidíte, jak jsou opravdu karty rozdané. Proč by neměl být registr smluv povinný pro ČEZ? Proč je vyňat z pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu?
A pokračuje: „V okamžiku, když už náhodou zákon doputuje do sněmovny, vidíte, jak jsou opravdu karty rozdané. Proč by neměl být registr smluv povinný pro ČEZ? Proč je vyňat z pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu? A pokud NKÚ nedostane dostatečný počet nových lidí i jeho kontrola obcí a měst bude jen symbolické gesto.“
Proč se zákony rodí tak těžkopádně a potom je navíc zákonodárci tak vykostí, že ztrácejí protikorupční potenciál? „Šahá se na Matrix. Postoje politiků jsou víceméně populistické,“ soudí asi nejslavnější auditor v zemi.
Systém, který umožňuje nestandardní rozhodování a udělování výjimek ve své podstatě politikům, ale i byrokratickému aparátu v boji o moc, vyhovuje. „Ukáže se být výhodný i pro lidi, kteří nejdřív chtěli velké změny. Přece stačí obsadit vedoucí pozice těmi novými dobrými lidmi, kteří už vědí, jak mají fungovat,“ vysvětluje Wagenknecht.
Podzimní mlhy a kvóty
Zářijovým kauzám vévodily v médiích místopředsedkyně ANO Radmila Kleslová (dnes už bývalá), která roky pobírala od polostátního podniku ČEZ až sto tisíc měsíčně za něco, co lze asi nejvýstižněji pojmenovat lobbing a kancléř prezidenta Vladimír Mynář, který se vytrvale do očí směje novinářům konfrontujících ho s neodevzdaným majetkovým a neudělením bezpečnostní prověrky.
Oba případy ukazují úroveň naší politické kultury a toho, co může politikům procházet bez větších protestů, soudí Vladimíra Dvořáková, profesorka Vysoké školy ekonomické a tvář Protikorupčního barometru. „Na podzim se dají očekávat mlhy, které mohou milosrdně zahalit obvyklou demontáž či odsouvání protikorupčních zákonů a ze kterých bude vystupovat jen semknutá politická scéna ve svém statečném a svatém boji proti kvótám,“ přemítá nad osudem protikorupčních zákonů Dvořáková.
