To, že se dvěma špičkovým policistům (Šlachta, Komárek) nelíbí organizační změny v řízení jejich útvaru, je pochopitelné. Stejně jako to, že oba demonstrativně odstoupili. Problém nastal ve chvíli, kdy začali vést svou malou válku proti legitimnímu vedení policie. Navíc využívali politický a mediální potenciál, který jim dával Andrej Babiš. Stali se tak součástí předvolební kampaně založené na Babišových billboardech s motivem boje proti „korupci v policii“.
Když se však v demokracii zblázní dva policisté a obejmou se s politiky, je tu ještě jedna síla, která má korigovat jejich jednání – v tomto případě to mělo být olomoucké vrchní státní zastupitelství v čele s Ivem Ištvanem. To prověřovalo takzvanou Šlachtovu zprávu a Komárkovy informace, že policejní prezident Tuhý se dopustil „brutálního úniku informací“.
Celé tři měsíce skupina olomouckých státních zástupců držela v rukou spis GIBS, z něhož jasně vyplývalo, že Komárkovo svědectví není z hlediska důkazů jen na vodě, ale že je absolutně lživé. Postup státních zástupců proto nelze hodnotit jinak než jako hru o čas, respektive čekání na volby a změnu politického kontextu, případně na to, jestli se náhodou neobjeví nové informace. To je přesně model vyšetřování Jany Nagyové – když nepřišly důkazy o korupci, nastoupilo po roce vyšetřování nezdaněných kabelek.
Před našima očima vyrůstá plastický obraz práce týmu žalobců kolem Iva Ištvana. Nejdříve si vytvoří pevný příběh s mnoha postranními větvemi. Rozjedou trestní stíhání a následnou hlavní metodou vyšetřování je, že musí trvat co nejdéle. Mezitím rozhodí odposlechy na desítky lidí, a když se tam objeví politicky nebo byznysově exponovaná osoba, splétají další a další vedlejší větve a příběhy. Jako krytí tohoto postupu mají spřátelená média. Řízené úniky mají vytvořit dojem vážnosti.
Ale co když se to ukáže být zcela mimo mísu jako Komárkova teze brutálního úniku? Sám Komárek prohlásil, že „Tuhý v danou chvíli podezřelý byl“. To je věta jako z Cimrmanovy hry o „sprostých podezřelých“. Dělat si z toho legraci je snadné. Ve skutečnosti je ale třeba říct: Materiály GIBS mluví jasnou řečí – generál Tuhý nebyl podezřelý ani chvíli. A lidé jako Komárek, Šlachta a Ištvan by za své kroky měli nést odpovědnost.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
