Ministerstvo zdravotnictví zvažuje změny pravidel, které by usnadnily poskytování tradiční čínské medicíny. „Tradiční čínská medicína tady je, pacienti o ni mají zájem. Je na místě se zamyslet, jestli je potřeba specifická regulace, aby bylo jasné, kdo ji může poskytovat, jaké metody může poskytovat,“ řekl Radek Policar, náměstek ministra zdravotnictví pro legislativu.
Uvedl to při semináři, který se pod záštitou ministerstva zdravotnictví a zdravotního výboru poslanecké sněmovny konal na podporu hledání synergií mezi tradiční čínskou a vědeckou medicínou. Úřady se snaží přesvědčit odborníky, že spolupráce s tradiční čínskou medicínou má smysl.
Mnozí lékaři se totiž staví k zavádění nevědeckých praktik do nemocnic skepticky, mezi nimi prezident České lékařské komory Milan Kubek i předseda prestižní České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Štěpán Svačina.
„Celá kauza čínské medicíny je vyvolána politicky snahou současné vlády o obchodní a průmyslové kontakty s Čínou. Zahrnout do toho čínskou medicínu je hrubou chybou,“ uvedl před časem ve Zdravotnickém deníku Svačina. „Tradiční čínská medicína je asi v takovém stavu, jako byla evropská medicína někde na konci středověku. Jde o postupy, které téměř ve všech případech mají jen placebo efekt,“ soudí.
Dosud může v Česku zdravotní služby poskytovat jen vystudovaný zdravotník. Poskytovatelé tradičních čínských metod tak často provozují oficiálně jen poradenské služby. Neplatí pak pro ně tak přísná pravidla jako pro zdravotnická zařízení.
Ve Fakultní nemocnici Hradec Králové funguje od října 2015 ambulance tradiční čínské medicíny, která pacientům po vyloučení závažných potíží, které by potřebovaly léčbu na jiném oddělení, nabízí za přímou úhradu akupunkturu a čínské bylinky.
Právě tady narazili na několik problémů. Čínští specialisté tu pracují na zvláštní výjimku ministerstva zdravotnictví, protože nemají zdravotnické vzdělání, které by bylo u nás uznatelné, a nemluví česky.
Také podle studie, kterou si nechala udělat Fakultní nemocnice Hradec Králové, je brzdou při zavádění tradiční čínské medicíny v české nemocnici legislativa. Uvedl to spoluautor studie Jan Růžička, který na semináři mluvil za Univerzitu Cambridge, kde studuje postgraduální Executive MBA na Judge Business School. Kromě toho je viceprezident Čínského investičního fóra a zvláštní pověřenec ministra zdravotnictví.
„Tradiční čínská medicína lze dělat na úrovni, s důkazy, v souladu s evropskou legislativou. Není to tmářství. Je potřeba si vybrat z tradiční čínské medicíny to, co lze aplikovat,“ říká Růžička.
Podle Romana Prymuly, který je ve vedení nadačního fondu pro stavbu samostatné kliniky tradiční čínské medicíny hradecké nemocnici, se postoje začínají měnit. „Tradiční čínskou medicínu jsem začal bránit kvůli tomu, jaké důkazy její odpůrci používali. Nemůžeme říkat, když něco funguje, že to je šarlatánství. To se naštěstí začíná posunovat,“ řekl Prymula.
Cest, kterými tradiční čínská medicína vstupuje do západních zemí je několik. Není to jen prodej bylinných směsí, akupunktura nebo baňkování. Seriózní lékařský výzkum založený na tradiční čínské medicíně například standardními metodami zkoumá látky obsažené v bylinkách pro využití v léčivech. Tedy v léčivých přípravcích, které projdou standardním schvalovacím procesem a testováním bezpečnosti a účinnosti. Takto se vyvíjejí mimo jiné přípravky, které mají zmírnit nežádoucí účinky chemoterapie.
Na semináři vystoupili odborníci ze špičkových univerzit. Mezi nimi profesor Yung-Chi Cheng z univerzity v Yale, někdejší spolupracovník slavného vědce Antonína Holého. Ten mluví o vývoji, kdy po tradiční čínské medicíně přichází moderní čínská medicína a následně globální čínská medicína. Ta by se měla potkat se západní medicínou.
Cheng přizval české organizace do mezinárodního Konsorcia pro globalizaci čínské medicíny, které vede. Jeho členy je podle Chenga již 155 institucí a dvacet poboček podniků. Podle Prymuly to hradečtí vědci přijmou a česko-čínská spolupráce se tak v medicíně upevní.
„Principy se slévají, ve finále by tu měla být jedna medicína, medicína založená na důkazech,” říká Prymula. Šarlatánství odmítá, ne však neškodný placebo efekt. „Když Michael Phelps plaval na olympiádě, měl na zádech stopy po baňkování. Nemyslím, že by to mělo dramatický mechanismus působení, spíš to bude placebo efekt. Není ale důvod to těm lidem brát, neuškodí jim to,” uvádí Prymula.
