Dvojnásobné zvýšení daně z nemovitostí zavedením státního koeficientu ve výši 1, které chystá vláda v balíčku na snížení schodků státního rozpočtu, je nejvyšší možné. Některých vlastníků bytů, domů, pozemků nebo komerčních objektů se však v celém předpokládaném rozsahu nedotkne. Ve městech a obcích, kde jsou už nyní koeficienty stanovené místními samosprávami vysoké, daň vzroste výrazně méně.
Radnice proti opatření protestují, jeho prosazení v parlamentu bude z celého balíčku navrhovaných změn pro koaliční kabinet zřejmě nejobtížnější. „Ze sedmatřiceti zemí OECD máme druhý nejnižší výnos ze zdanění nemovitostí,“ argumentuje ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Nárůst odvodu má v příštích dvou letech vynést státu 9,3 miliardy korun.
„Uplatňuje-li obec místní koeficient ve výši 3, inkasuje trojnásobek základní sazby a zavedením státního koeficientu vzroste celková daň nikoliv o dvojnásobek, ale o třetinu,“ uvádí se ve vládním materiálu k balíčku.
Místní koeficient 3 platí například v okolí Prahy, kde se samosprávy snaží omezit příliv nových obyvatel. Mimo jiné jde o Černošice nebo Řež, kde lidé za rodinný dům odvádějí státu 2,5 až tři tisíce ročně. Třetinový nárůst daně by tedy pro ně znamenal, že si od ledna připlatí osm set až jeden tisíc korun.
Vláda míní, že ani v ostatních regionech, kdy místní koeficient dosahuje nižší hodnoty než 3, by zvýšení daně nemělo být pro většinu domácností kritické. „V případě, že obec uplatňuje pouze základní sazbu a dojde tak ke zdvojnásobení daně, bude to zpravidla znamenat zvýšený výdaj majitele nemovitosti řádově ve stokorunách ročně,“ píše se v dokumentu k balíčku.
Například za průměrně velký sedmdesátimetrový byt v Praze dnes majitel odvádí státu 1700 korun ročně, nově to má být 2500 korun. Úhrada v Brně za průměrný byt činí 600 korun, od ledna by to bylo 1200 korun. V Ostravě a Plzni se daň v různých městských částech liší, dosahuje až 770 korun. Po zvýšení odvodu by vlastníci bytů platili přibližně 1450 korun.
Prosazení plošného vládního opatření bez ohledu na místní podmínky, tedy na sociální situaci obyvatel a dopady do lokální ekonomiky, odmítá Svaz měst a obcí. Radnice si v současnosti rozhodují o výši místního koeficientu samy.
Šéf sdružení František Lukl řekl, že vládní záměr staví obce do role podřízeného, nikoliv partnera. „Obce za stát provádějí v přenesené působnosti řadu jeho agend bez náležité finanční refundace. Proto nás zaráží argumentace vládních představitelů, kteří návrh na zvýšení daně z nemovitosti vysvětlují i velkou finanční zátěží výběru této daně státem,“ dodal Lukl s poukazem na slova ministra Stanjury. Podle něho stát nemá z odvodu žádný příjem, naopak na jeho správu a výběr doplácí 1,2 miliardy korun ročně.
Sazby daně se odvíjejí od charakteru nemovitostí. Od minulého roku si mohou samosprávy stanovit místní koeficient v rozmezí 1,1 až 5 pro všechny nemovité věci buď v celé obci, nebo jen v některých jejích částech. Například sociálně slabší skupiny obyvatel žijící v bytovkách tak mohou platit nižší daň než lidé v rodinných domech.
Radnice varují, že jim krok vlády sváže ruce při rozhodování o případném zvyšování daně v příštím roce. „Na obecní rozpočty přitom dopadají stále vyšší náklady, jako je třeba údržba místních komunikací či inženýrských sítí,“ uvedla předsedkyně Sdružení místních samospráv Eliška Olšáková.
Vedle uzákonění celorepublikového státního koeficientu ve výši 1 hodlá vláda od roku 2025 zavést automatickou valorizaci daně z nemovitostí podle míry inflace.
