Česká ekonomika západní dohání těžce | E15.cz

Vše o miliardářích

Vše o miliardářích Vstoupit do speciálu

Dohánění Západu ztratilo grády, ekonomická propast mezi Českem a Rakouskem zůstává hluboká

Jaroslav Bukovský

Jaroslav Bukovský

První krůčky mladé české demokracie vedly hospodářskou temnotou. Během syrových listopadových dnů po sametu totiž Československo sahalo svou ekonomickou výkonností na necelých čtyřicet procent svého přirozeného etalonu a někdejšího rivala v podobě sousedního Rakouska.  

Rozdíl v blahobytu běžné české a rakouské domácnosti byl přitom ve skutečnosti dokonce ještě vyšší. Zatímco vyspělá západní tržní ekonomika se primárně snažila svou produkcí vyjít vstříc spotřebitelům, socialistická výroba bez rozmyslu sice dokázala zkrášlit růstová čísla, kvalitě života v Československu ale mnohdy vůbec nepomáhala.

„Po našem návratu k reálnému kapitalismu se rozdíl mezi ekonomickou úrovní obou ekonomik oproti výchozímu stavu před třiceti lety zásadně snížil, relativní růst životní úrovně odráží především sbližování úrovně spotřeby v těchto zemích,“ uvádí ekonom a exministr porevolučních vlád Karel Dyba. Po třech dekádách sice federální stát a posléze i samostatná Česká republika urazily velký kus cesty, propast mezi oběma zeměmi je ale stále hluboká.

Fotoreportáž E15: po stopách Havla aneb Kam jít za dobrým pivem a předrevoluční atmosférou

Domácí ekonomika je aktuálně na více než sedmdesáti procentech výkonu svého rakouského protějšku. Ve srovnání se standardem Evropské unie si ovšem Česko vede lépe, třicet let od listopadu přesáhl český výkon devadesát procent průměru osmadvacítky. Očekávání byla přitom mnohdy podstatně smělejší.

„Doufal jsem, že touto dobou budeme na průměru Evropské unie. Očekávané rychlé uzavírání nůžek mezi mezi Českem a vyspělými zeměmi se nenaplnilo,“ říká ekonomický analytik České bankovní asociace Miroslav Zámečník s tím, že některé z porevolučních tužeb ovšem už tehdy působily naivně.

Růst ekonomikRůst ekonomikAutor:

„Sliby o vyrovnání Rakousku během 15 let byly předem odsouzeny k nenaplnění a zbyla po nich pochopitelná hořkost,“ uvádí analytik banky Raiffeisen Vít Hradil. Přechod na tržní ekonomiku s sebou navíc přinesl celou řadu nepoznaných neuróz. „Obyvatelé zemí, které socialismus nepamatují, tyto nesnáze chápou jako nutnou součást života, zatímco u nás vyvolávají pocity zrady a oživují nostalgické vzpomínky na starý dobrý předvídatelný svět,“ dodává Hradil.

Tuzemská ekonomika byla po roce 1989 založena primárně na zahraničních investicích a relativně levné práci. „České firmy se proto musejí přeorientovat na výrobky s vyšší přidanou hodnotou, což jde ruku v ruce s robotizací a digitalizací,“ zdůrazňuje prezident Hospodářské komory a exministr Vladimír Dlouhý. I přestože po většinu novodobé české demokracie převažoval v Česku hlavně díky příznivé ceně práce ekonomický model „montovny,“ podařilo se zemi v soutěži s ekonomickým Západem hned několik zářezů.

Komentář Martina Čabana: Jak oslavit čtyřicítku

„V porovnání s Německem máme před sebou ještě dlouhou cestu,“ říká sice partner poradenské společnosti PwC Petr Kříž, na druhou stranu země dohání, či dokonce už předhání země jižního křídla eurozóny, jako jsou Španělsko, Itálie, Portugalsko nebo Řecko. Bohužel jde vesměs o ekonomiky, které si v posledních letech prošly tu menší, tu větší krizí.

„Relevantní je ale hlavně kategorie zemí našeho regionu, která má podobné možnosti na růst. Zde přitom není obrázek tolik příznivý,“ uvádí poslanec Evropského parlamentu Luděk Niedermayer. „Stále nad nimi máme ze širšího pohledu v životní úrovni navrch, ale rozdíly se snižují a je to hlavně dopad našich chyb,“ zdůrazňuje Niedermayer. 

V tempu přibližování se k unijnímu standardu totiž Česko napříč někdejšími sovětskými satelity střední a východní Evropy patřilo k nejpomalejším. Od krize v roce 2008 se tak Česko posunulo podle dat Eurostatu na současných 90 z původních 82 procent evropského průměru. Naopak Slovensko, které u paty krize dosahovalo jen 67 procent, poskočilo na 78 procent evropského standardu, Rumunsko pak dokonce ze 43 předkrizových procent na současných 64.

Relativní vývoj životní úrovně ČeskaRelativní vývoj životní úrovně ČeskaAutor:

Obdobně i Polsko poskočilo z tehdejších 55 na 71 procent evropského průměru. Náskok Česka oproti svým regionálním konkurentům tak zároveň klesá. Zatímco před krizí bylo Česko o zhruba 19 procent výkonnější ekonomikou než Slovensko, nyní už je rozdíl jen patnáctiprocentní.

Pochybnosti Čechů ohledně dostatečného tempa ekonomického růstu tak vytrvaly, a to i na pozadí solidně rostoucích výplatnic. „V letech 1997 až 2017 poskočila dolarová mzda Čechů ze zemí OECD nejmarkantněji, pomineme-li Litvu. Růst mezd však je i tak zjevně pomalejší, než si mnozí v devadesátých letech vysnili,“ uvádí ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda. Rostlo se ale už od revoluce, čistý příjem průměrného obyvatele včetně dětí a důchodců vzrostl od roku 1989 během dalších tří dekád o více než 600 procent. „Ačkoli mnohonásobně vzrostly i ceny, kupní síla průměrného Čecha vzrostla za třicet let jen o dvě třetiny,“ říká hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.

Zatímco v roce 1989 Češi za jídlo utráceli více než třetinu příjmů, nyní to je pouze 24 procent. „Nejvíce pak vzrostly naše výdaje za služby, a to z 18 procent na 34 procent,“ dodává Navrátil. Zatímco koncem loňského roku činil průměrný příjem Čechů na hlavu se započítáním všech obyvatel země včetně dětí či důchodců kolem 15 tisíc korun, na prahu revoluce to byly necelé dvě tisícovky.

Příjmy ale rostly napříč skupinami lidí během let nerovnoměrně. Podstatně dostupnější se tak staly dříve příjmově náročnější spotřební statky. První novodobé auto pro české masy, Škoda Octavia z roku 1996, vyšlo tehdy na 36 měsíčních mezd, před pár dny odhalený nový model Octavie stojí pouze 13 mezd.

Gastronomie před 30 lety a dnes: chemie bylo méně, chyběly na ni peníze, říká historik Martin Franc

Vzhledem k nerovnoměrnosti růstu příjmů však přinesly uplynulé dekády své vítěze a poražené, a to dokonce na úrovni celých sociálních skupin. „Došlo k výraznému odklonu od socialistické nivelizace a k výraznému majetkovému a příjmovému rozvrstvení společnosti,“ říká ekonom Consequ Martin Lobotka. Rozdíly se podle ekonomů zvětšovaly zpočátku především na úrovni majetku. „A to kvůli restitucím a z definice nerovného přístupu k informacím při privatizaci a přenastavování obchodních a peněžních toků,“ vysvětluje Jan Fanta, partner oddělení podnikového poradenství a řízení rizik poradenské společnosti EY. Postupně podle něho začala hrát stále větší roli schopnost prosadit se v rostoucí konkurenci jak na trhu práce, tak na trhu zboží a služeb.

Z profesního hlediska brali nadstandardní příjmy například lidé v zemědělství, nyní je sektor hluboce pod průměrem ekonomiky. Opačný vývoj nastal naopak kupříkladu v bankovnictví a pojišťovnictví. „Přesto zůstáváme v pětici zemí s nejmenšími příjmovými nerovnostmi na světě,“ zdůrazňuje Miroslav Zámečník.

S tím souvisí i procentuálně jednociferný podíl obyvatelstva, kterému v Česku podle Mezinárodního měnového fondu hrozí chudoba. Zatímco průměr vyspělých zemí eurozóny se koncem loňského roku pohyboval kolem 16 procent, v Česku to bylo necelých deset. Podle ekonomů se totiž ekonomická situace po převratu zásadně zlepšila i pro méně majetné.

„Nárůst kvalitativních parametrů spotřeby i její dostupnosti i pro chudší skupiny obyvatelstva je výrazný. S ohledem na náklady byl v důsledku komunistický ekonomický systém nejen neefektivní, ale též asociální, neboť mohl i sociálním případům sloužit mnohem lépe,“ říká ekonom a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru v Bruselu Petr Zahradník.

Mezi totální vítěze přechodu na tržní ekonomiku ale patří čeští miliardáři. „Drtivá většina z nich podstatnou část svého jmění vydělala právě díky transformaci české ekonomiky a obrovským, historicky bezpříkladným přesunům majetku, které byly její nedílnou součástí,“ říká ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda. Vedle úspěšných podnikatelů mezi vítěze nového zřízení patřili i restituenti.

„Výrazně si polepšili kvalifikovaní zaměstnanci. Naopak například horníci se v relativním pojetí nemají o moc lépe,“ dodává ekonom BH Securities Štěpán Křeček. Z hlediska geografického uspěla nejlépe Praha, jež zhruba o čtvrtinu překonává ekonomický průměr země a převyšuje i průměr unijní. „Naopak Ústecký kraj a Moravskoslezský kraj se potýkají s celou řadou strukturálních problémů, které mají spojitost s transformací ekonomiky,“ uzavírá Křeček.

30 let svobody: s demokracií jsou nejspokojenější Poláci

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!