Hlasy slibujeme jen pro věci, které jsme si vydupali, říká poslanec KSČM Dolejš

Jiří Dolejš

Jiří Dolejš Zdroj: Anna Vackova

Jiří Dolejš
Jiří Dolejš
Jiří Dolejš
Jiří Dolejš
5
Fotogalerie

Už v sobotu se rozhodne o osudu vlády, kterou včera jmenoval prezident Miloš Zeman. Na zasedání 90členného ústředního výboru KSČM padne rozhodnutí, zda komunisté Babišovu druhou vládu podrží. Podle poslance a bývalého místopředsedy strany Jiřího Dolejše je podpora kabinetu pravděpodobná, i když diskuze bude divoká. „Pokud máme poslední slovo, není to úplně nejšťastnější pozice. Ale nechceme trucovat v koutě,“ říká Dolejš.

Prezident jmenoval novou vládu. Tím, jak to nakonec uspíšil, překvapil i Andreje Babiše. Co vás?

Asi i pan prezident si uvědomuje, že prodlužování tvorby vlády nepřinese body nikomu. Ani těm, co vládu tvoří, ale vlastně ani jemu. Přitom hlavní odpovědnost za to, že se to tak vleče, nesou právě prezident a premiér.

Není to tak, že Andrej Babiš a Miloš Zeman postavili KSČM před hotovou věc? Nečekal jste ještě nějaká jednání ohledně složení vlády?

I my cítíme, že lidé už toho mají plné zuby. Nechceme to prodlužovat. Těch uplynulých šest měsíců bylo vidět, že jednáme. A naší prioritou bylo oněch sedm požadavků (zdanění církevních restitucí, zvyšování minimální mzdy, valorizace důchodů, ochrana přírodních zdrojů, zvýšení podílu státu ve vlastnictví vody, zastavení růstu cen bydlení, dostupná zdravotní péče – pozn. aut.) Chceme samozřejmě vědět, kdo bude ty priority zajišťovat, ale nějak zásadně kverulovat, trucovat, blokovat, to by pro nás nebyla šťastná role.

V souvislosti s jedním průzkumem volebních preferencí jste napsal, že lidé už mají toho handrkování dost. Nicméně v této situaci, do které vás prezident a premiér dostali, buď řeknete ano, nebo se bude dál handrkovat. To je přece nátlak, ne?

Ale jednou se konečné slovo říci musí. Pokud to poslední slovo máme my, tak to pochopitelně přitahuje pozornost. Je fakt, že to není úplně nejšťastnější poloha. My jsme celou dobu lidem vysvětlovali, že za daných výsledků voleb těch možností moc není. Buď budeme trucovat ve svém koutě, protože do kouta, kde je takzvaná pravicová opozice, nepatříme. Anebo se budeme podílet na jednání. Naše role je role strany tolerující, nikoli vládnoucí. Myslím, že to dokážeme voličům vysvětlit a obhájit to před nimi.

Troufnete si tipnout výsledek sobotního jednání ústředního výboru?

Kdybychom měli být těmi, kteří celé to jednání shodí ze stolu, tak by mě to překvapilo. Jistě si tam vyslechneme i kritičtější názory na průběh vyjednávání. Ale doufám, že přijdou i pozitivní návrhy směrem k realizaci. Abychom se už přestali hádat o tom, jestli paní Malá je dobrá, jestli Poche bude, nebo nebude. Koneckonců to je věc premiéra, prezidenta a koaličního partnera. Abychom se bavili o tom, jak priority skutečně naservírujeme voliči, aby byly reálné a aby je volič v delším časovém horizontu mohl ocenit.

Vzniká polokomunistická vláda, jak říká opozice?

Je to heslo a já chápu, že něco se před volbami na plakáty dát musí. Ale pochopitelně že ta vláda svým programem rozhodně není polokomunistická. Ani pololevicová ne. Já bych ji označil konceptuálně za středovou. Pochopitelně se nevejde do formulek té katedrové pravice. Andrej Babiš je velký pragmatik a jeho volební výsledek zčásti stojí na levicových voličích, které nám vzal. Ale rozhodně bych ho neoznačil za člověka, který bude dávat dohromady nějakou levicovější vládu. To bylo znát, kdykoli jsme vznesli požadavky na zdanění velkých firem, kam logicky patří i Agrofert – jako by nás neslyšel. U sociálních transferů je vstřícný s ohledem na voliče i s ohledem na to, že v dobách konjunktury to ekonomika udýchá. Otázka je, co bude Andrej Babiš dělat, až skončí dobré počasí.

Jmenování vlády proběhlo pět dní poté, co vyšla najevo jména ministrů. Je to dost času pro členy ústředního výboru, aby se kvalifikovaně rozhodli?

Naší hlavní úlohou jako nevládní strany není kádrovat personálie vládních stran, byť to jistě nějaký význam má. Naší prioritou je přimět Andreje Babiše k určitým slibům a také mít mechanismus, jak si plnění těch slibů zkontrolovat. To je funkce tolerančního patentu. Je jasné, že je třeba být u toho, když se tvoří konkrétní řešení. Například když se řekne, že se bude ve střednědobém horizontu zvyšovat minimální mzda, je potřeba říci jak. Když se naslibuje, že budou valorizovány důchody, tak nás zajímá, jak to bude financováno, ale také jak to bude systémově ošetřeno.

Protože Andrej Babiš mluví o důchodové reformě, ale upřímně řečeno, nápad, že se z virtuálního penzijního účtu udělá reálný a ten se osamostatní ve struktuře veřejných financí, to neřeší vůbec nic. A tak dále. Je důležité, abychom byli zváni k debatám a včas informováni, abychom mohli říci svůj názor v příslušných komisích.

Co má tedy v tuto chvíli Andrej Babiš ze strany KSČM jistého?

Půl roku jsme vyjednávali podmíněně, ale s cílem, že se rozhodneme. On to ví. Zná od začátku sedm priorit. Personálie, které do toho na poslední chvíli vstoupily, to je do značné míry politikum. Třeba spor o pana Pocheho skutečně vnesl do debaty především pan prezident. Začal mluvit o jakési protimigrační vládě, což je samo o sobě z mého pohledu okamurovská rétorika. Politik by měl řešit rizika, která jsou spojena s nezvládnutou migrací, ne se vymezovat proti každému běženci. Migrace byla a bude, ale musí být efektivně regulována.

Vy jste předsedu Filipa kritizoval za způsob, jakým se vymezil proti Miroslavu Pochemu, použil totiž smyšlený argument. Jak se vám líbila jeho obhajoba slovy „a proč bych to neříkal“?

Každý může sáhnout, když se připravuje na mediální vystoupení, do podkladů, které ho uvedou na cestu, která je cinknutá neseriózními argumenty. Možná že se mi to v mém politickém životě stalo také. Nevidím důvod z toho dělat vědu. Reflexe je na místě. A samozřejmě i to obecné ponaučení, že každý odpovědný politik, když čerpá z nějakých podkladů, tak by měl sakra přemýšlet, než je použije. Těch blbin, fejků, hejtů et cetera kolem nás krouží hodně.

Pan Poche ve vládě nakonec není, ale jiní ministři, které jste kritizovali, zůstávají – Adam Vojtěch, Dan Ťok, Taťána Malá… Personální tlak KSČM tedy úplně úspěšný nebyl. Může to být pro ústřední výbor problém?

Předpokládám, že tato jména a možná i některá další budou předmětem kritické diskuze. Ale my jako nevládní strana nemáme povinnost ty lidi kádrovat. Za své lidi zodpovídá strana, která je navrhuje, a samozřejmě premiér. Já budu jistě sledovat dráhu paní ministryně Malé, jestli si uvědomí, že přebírá významnou ústavní odpovědnost a že její mohutná loajalita k šéfovi se k tomuto postu nehodí.

V sobotu se bude rozhodovat i o tom, jestli vaši poslanci v případě podpory nové vlády přímo zvednou ruku pro důvěru, nebo jen opustí sál. Co byste preferoval vy?

Varianta opustit sál vytváří značný, takřka absolutní tlak na disciplínu koaliční sestavy (vláda by pro důvěru potřebovala přesně 93 hlasů, tedy všechny, které mají ČSSD a ANO k dispozici – pozn. aut.) Myslím si, že by šlo o zbytečné politické gesto. A je otázka, jestli by ho správně přečetl volič. Pochopitelně ale rozhodne ústřední výbor.

Pokud jde o program vlády, očekáváte, že se bude před hlasováním o důvěře ještě měnit?

Určitě se do toho nebude zasahovat z hlediska obsahu. Dovedu si představit, že když máte dlouhé souvětí a uděláte čárku jinde, než byla, tak trošku posunete význam nebo důraz z hlediska uživatelského pojetí textu. Něco takového si představit umím. Ale myslím, že úkolem teď není měnit program, ale dohodnout se na dobrém tolerančním patentu. Ten je možná důležitější, protože procesně ošetří to, co se bude dít hodinu, den či měsíc po hlasování. Slibem nezarmoutíš, ale patent dává záruky, že se s námi vládní menšinová sestava bude bavit.

Jeden z důležitých požadavků KSČM, tedy obecné referendum, zůstane nenaplněn. Prosazovali jste referendum, v němž by se dalo rozhodovat i o mezinárodních smlouvách. To vláda v programu vylučuje.

Pokud to tam zůstane takto explicitně, tak to je problém. Ale ta konečná podoba zákona musí být předmětem dalších jednání, protože jde o ústavní zákon. A nejde jen o účel toho zákona, ale i o nastavení kvor. Protože je logické, že když nastavíte příliš nízko kvorum, tak bychom se mohli ureferendovat k smrti. A iniciovat referendum by mělo být možné skutečně jen s vysokým počtem podpisů a platnost referenda by také měla být nastavena poměrně vysoko. Bylo by bizarní, kdyby o strategických věcech při nezájmu obyvatel rozhodl zlomek populace.

Takže hodláte otevřít debatu o širším pojetí referenda, než s jakým počítá vláda?

Nepochybně. Je to zapotřebí.

Ve chvíli, kdy komunisté dají vládě důvěru, bude to mít premiér Babiš v podstatě jisté na zbytek volebního období. Jiná vládní většina se ve sněmovně nezrodí.

To není tak úplně pravda. My se nepochybně nezavážeme hlasovat pro všechno, co vláda přinese. Podpoříme vznik a pak budeme tolerovat její fungování, ale pozitivní hlasování slibujeme jen v pasážích, které jsme si vydupali. A stát se může cokoli. Například ve vzduchu může viset rozhodnutí soudu ve věci trestního stíhání Andreje Babiše. Dovedu si představit, že přijdou takové otřesy, že bude třeba zkusit nové tři pokusy, anebo dokonce opravdu otevřít cestu k tomu, aby situaci předefinoval volič.

Týká se váš příslib hlasů i rozhodování o státních rozpočtech?

Rozpočet by měl ošetřit a financovat plnění slibů. Musíme se vejít do nějakého výhledu, musíme přijmout nějakou koncepci deficitů. Ale strukturu rozpočtu předjímají dané vládní sliby. To je logické. Očekáváme, že už tvorba rozpočtu na příští rok se v tomto duchu ponese. Naše vstřícnost k rozpočtu je tedy tohoto druhu.

Takže když bude rozpočet počítat s vašimi prioritami, může se Andrej Babiš spolehnout na vaše hlasy.

Přesně tak.

Vláda byla jmenována na Den památky obětí komunistického režimu. Vyvolává to ve vás nějaké emoce?

Emoce to vyvolává spíše v těch, pro které jsou slova komunistická strana dráždící a nedovedou si představit, že by mohla existovat jiná komunistická strana než ta ze stalinských časů. Já vnímám jako součást naší politické odpovědnosti dávat lidem jasně najevo, že my nejsme tou stalinistickou partou, která, když s ní někdo nesouhlasil, tak šla do hrdel a věšela za názor. Připomenu, že ten den nebyla popravena jen národní socialistka Milada Horáková, ale byl popraven i Záviš Kalandra, bývalý člen KSČ. Týká se to samozřejmě i levičáků a bývalých komunistů. Je to součást naší odpovědnosti a součást reflexe vůči minulosti.

Jiří Dolejš (57)
Pražský rodák, vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE, před revolucí pracoval v Prognostickém ústavu Československé akademie věd. Do KSČ vstoupil v lednu 1989, v devadesátých letech působil jako pražský zastupitel. V KSČM se stal reprezentantem umírněnějšího reformního křídla. Mezi lety 1999 a 2009 byl místopředsedou strany, následně se do pozice vrátil v květnu 2012 a vydržel v ní až do posledního sjezdu strany letos v dubnu.