Lidovci a starostové, kteří se od něj distancovali kvůli tomu, že se přihlásil k říjnovému pročínskému prohlášení ústavních činitelů, mají dohromady jen 27 z jedenaosmdesáti členů horní komory. Nikdo ze Štěchových kritiků ve středeční rozpravě nevystoupil, českou zahraniční politiku hodlají senátoři řešit 30. listopadu.
Výsledek senátních voleb poněkud pozměnil rozložení politických sil v horní komoře. Socialisté sice zůstávají nejsilnější frakcí, ale oslabili, a naopak posílili členové klubů KDU-ČSL a nezávislých a také STAN a nezávislých. Občanští demokraté jim nyní nabízejí spojenectví. „Teď přijde praktické hlasování o zákonech a uvidíme, jestli klub KDU přestane být v některých případech loajální k vládě. Dalo by se tak zabránit některým socialistickým výmyslům,“ říká nový místopředseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS).
ODS spolu se zmíněnými dvěma kluby by dala dohromady 37 hlasů. Klub ČSSD má pětadvacet členů, sedm senátorů je v klubu ANO a Severočechů. Jedenáct senátorů je však nezařazených a bývá podstatné, na čí stranu se při hlasování přikloní.
Jednota prakticky všech senátorů se dá očekávat v debatě o posílení pravomocí horní komory parlamentu. A na tu dojde záhy. Senátoři chtějí prodloužit lhůtu na projednávání jimi schvalovaných norem a to jim dá prostor reagovat také na hlasy volající po zrušení horní komory. Pochyby o tom, zda Česko potřebuje Senát, nedávno vyslovili například vicepremiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš a také prezident republiky Miloš Zeman. Zatím jsou však s tímto názorem v menšině, senátu se zástávají i ústavní právníci. „Pokud například volby do sněmovny vyhraje velkou většinou populistická strana, pak je to právě Senát, kdo zajistí, aby se respektovala pravidla hry,“ vysvětluje Marek Antoš z katedry ústavního práva PF UK.
Bez souhlasu horní komory není například možné měnit ústavu nebo volební zákon. A nakonec i ke zrušení Senátu by byl potřeba ústavní dodatek, který by musely schválit obě komory parlamentu.
Co Senát letos čeká a nemine:Debata o zahraniční politice |
