Například statistici uvedli, že průměrná mzda v Česku ve druhém čtvrtletí proti loňskému roku reálně stoupla o 3,7 procenta na 27 297 korun. Šlo o nejvyšší reálný růst platů za posledních devět let. Jenže to je tak trochu číslo na nic. V podstatě říká jen to, že většina lidí na průměrný příjem vůbec nedosáhne.
O něco zajímavější je informace, že v letošním druhém čtvrtletí čtyři pětiny všech zaměstnanců pobíraly mzdu mezi 11 238 a 43 752 korunami. Což při srovnání s životními náklady není bůhvíjaká paráda. Nicméně potěšitelné je, že růst se začíná týkat už i lidí s nižšími příjmy. To ale není důvod se nad požadavky odborářů pohoršovat.
Takže ještě jeden údaj. Podle nedávno zveřejněných čísel mezinárodní odborové centrály Trades Union Congress české reálné platy v letech 2007 až 2015 stouply celkem o 1,1 procenta. To je skoro nejméně v Evropě.
Zaměstnavatelé, když se jedná o růst mezd, často operují argumentem ztráty konkurenceschopnosti. Mají kus pravdy, i když také záleží na tom, jaký tovar se nabízí. Někteří jdou ještě dál a tvrdí, že zvyšování mezd u profesí s nízkou kvalifikací povede k tomu, že lidé budou nahrazeni roboty.
To je sice možné, ale v Česku přece jenom ještě roboti nestojí ve frontě za rohem. Nízké mzdy se také dávají do souvislosti s nízkou produktivitou práce. Ale i ta se měří konečnou cenou výrobků. S jejím stanovením ovšem zaměstnanci nemají nic společného.
Největší česká odborová centrála na středečním mítinku vyzvala členy svých svazů, aby si sebevědomě řekli o vyšší platy. Svaz průmyslu a dopravy kontroval tím, že není možné akceptovat paušální požadavek bez ohledu na výsledky a perspektivy firem a situaci na trhu práce. O trhu práce už řeč byla.
A sebevědomí na jedné a možnosti firem na druhé straně se obvykle vyvažují při kolektivním vyjednávání. Odboráři nedělají nic, co by nebylo fér. Konkrétně mluví o růstu platů o 5,5 procenta. Hospodářská komora připouští, že přijatelný růst pro příští rok se pohybuje mezi třemi a pěti procenty. Nevládní ekonomové mluví o průměrném růstu kolem čtyř procent.
Žádné velké drama nehrozí. A možná je také dobré připomenout, že nízké mzdy v důsledku plodí nízké důchody, tedy chudé důchodce. A lví podíl mají i na růstu částek, které stát musí vyplácet na sociální dávky.
