Jana Havligerová: České mzdy mají kam růst

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: reuters

Lidí bez práce ubývá, firmy nabízejí nejvíc volných míst od září roku 2008. Řečeno v kostce, ekonomika roste, nezaměstnanost padá. Dokonalejší kulisy si odbory, které pokračují v tažení za „konec levné práce“ snad ani nemohou přát. Zaměstnavatelům chybějí manažeři stejně jako dělníci. Takže jim mnohde nezbývá nic než lákat lidi na zvyšující se mzdy. Přesto se snaží být zdrženliví a debaty o výši výplat zrovna nevítají. Jaké mzdy tedy v Česku vlastně jsou?

Například statistici uvedli, že průměrná mzda v Česku ve druhém čtvrtletí proti loňskému roku reálně stoupla o 3,7 procenta na 27 297 korun. Šlo o nejvyšší reálný růst platů za posledních devět let. Jenže to je tak trochu číslo na nic. V podstatě říká jen to, že většina lidí na průměrný příjem vůbec nedosáhne.

O něco zajímavější je informace, že v letošním druhém čtvrtletí čtyři pětiny všech zaměstnanců pobíraly mzdu mezi 11 238 a 43 752 korunami. Což při srovnání s životními náklady není bůhvíjaká paráda. Nicméně potěšitelné je, že růst se začíná týkat už i lidí s nižšími příjmy. To ale není důvod se nad požadavky odborářů pohoršovat.

Takže ještě jeden údaj. Podle nedávno zveřejněných čísel mezinárodní odborové centrály Trades Union Congress české reálné platy v letech 2007 až 2015 stouply celkem o 1,1 procenta. To je skoro nejméně v Evropě.

Zaměstnavatelé, když se jedná o růst mezd, často operují argumentem ztráty konkurenceschopnosti. Mají kus pravdy, i když také záleží na tom, jaký tovar se nabízí. Někteří jdou ještě dál a tvrdí, že zvyšování mezd u profesí s nízkou kvalifikací povede k tomu, že lidé budou nahrazeni roboty.

To je sice možné, ale v Česku přece jenom ještě roboti nestojí ve frontě za rohem. Nízké mzdy se také dávají do souvislosti s nízkou produktivitou práce. Ale i ta se měří konečnou cenou výrobků. S jejím stanovením ovšem zaměstnanci nemají nic společného.

Největší česká odborová centrála na středečním mítinku vyzvala členy svých svazů, aby si sebevědomě řekli o vyšší platy. Svaz průmyslu a dopravy kontroval tím, že není možné akceptovat paušální požadavek bez ohledu na výsledky a perspektivy firem a situaci na trhu práce. O trhu práce už řeč byla.

A sebevědomí na jedné a možnosti firem na druhé straně se obvykle vyvažují při kolektivním vyjednávání. Odboráři nedělají nic, co by nebylo fér. Konkrétně mluví o růstu platů o 5,5 procenta. Hospodářská komora připouští, že přijatelný růst pro příští rok se pohybuje mezi třemi a pěti procenty. Nevládní ekonomové mluví o průměrném růstu kolem čtyř procent.

Žádné velké drama nehrozí. A možná je také dobré připomenout, že nízké mzdy v důsledku plodí nízké důchody, tedy chudé důchodce. A lví podíl mají i na růstu částek, které stát musí vyplácet na sociální dávky.