Týdny, v nichž navzdory pohodlné sněmovní většině 118 hlasů pomalu obden padala vláda, jejíž martyrium nakonec skončilo v červnu před třemi lety policejním zásahem na Úřadu vlády. Tyhle události jsou ještě v čerstvé paměti a překrývají nejen „slavnější“ dny z historie strany, ale i skutečnost, že se strana pomalu, ale přece jen mění.
Z mluvčího velkých korporací v ochránce – stručně řečeno – střední třídy. Důvod je jednoduchý. Na rozdíl od centrální úrovně politiky má ODS na té komunální pořád ještě nezanedbatelný vliv. Je to její štěstí i smůla. S touto základnou tak snadno nezahýbou otřesy v centru české politické moci, ale strana zase o to složitěji hledá program, který by byl zároveň konzistentní i hodnověrný.
Podle dostupných stranických údajů z loňského května má ODS 14 771 členů, počet jejích podporovatelů se počítá na stovky. A jak tvrdí třeba senátor Kubera, přibývají jí nejen příznivci, ale i noví uchazeči o členství.
Strana pro to dělá, co je v jejích silách. Předseda Fiala objíždí republiku, a to nejen kvůli blížícím se krajským volbám. I když i ty, stejně jako nynější výročí, jsou příležitostí k mobilizaci členské základny a především regionálních sdružení. Právě na ně vedení ODS spoléhá při získávání nových partajníků.
Dílčí výsledek je už tak trochu znát. Ve volebních modelech ODS dlouhodobě vykazuje zhruba deset procent. Proti 7,72 procenta hlasů z předčasných voleb na podzim 2013 je to pokrok. Ovšem jistotou pro přežití by byl napřesrok zisk minimálně třinácti procent v parlamentních volbách.
V situaci, kdy nadpoloviční většina Čechů stále považuje politické strany za nejzkorumpovanější článek veřejné moci a o výsledcích voleb ve velké míře rozhoduje marketing, nebude takový zisk pro ODS snadno k mání. Ale veřejnost rychle mění nálady a politický systém se atomizuje.
Žádně jednoznačné vítězství
Ani pro soupeře občanských demokratů nebude snadné dosáhnout na jednoznačné vítězství. Doba, kdy ten či onen hegemon politické scény dosahoval výsledků kolem 30 procent, je nenávratně pryč. ODS momentálně hodně sází na euroskeptickou kartu a argumenty proti migraci.
Nelze to označit za čirý populismus. Podle politologů a sociologů jsou to hlavně pravicoví voliči, pro které je při volebním rozhodování důležitá zahraniční politika. Ale může to být zrádná taktika. Při jejím vehementním prosazování poněkud zaniká fakt, že ODS je zároveň stranou, která jako jedna z mála trvá na spolupráci s partnery v NATO, zejména Spojenými státy.
Veřejnost rychle mění nálady a politický systém se atomizuje. Ani pro soupeře ODS nebude snadné dosáhnout jednoznačného volebního vítězství.
