ČSSD chce ještě do konce roku protlačit vládou zákon, který má zamezit kšeftování s chudobou. Je ochotna výrazně ustoupit kritikům, jinak už normu nestihne schválit parlament.
Všichni se shodují, že zákon o sociálním bydlení je potřebný, ale prakticky každý k němu má připomínky. Návrh, jehož cílem je zamezit kšeftování s chudobou, by měla na začátku prosince projednat koaliční rada a následně vláda. ČSSD by do něj ráda zapracovala i to, aby na levné byty dosáhly mladé rodiny, což vyvolává další spory. Výhrady má hlavně ministerstvo pro místní rozvoj řízené ANO, Svaz měst a obcí nebo Hospodářská komora.
„Na poslední koaliční radě se ukázalo, že se s partnery stále neshodujeme. Vzhledem k tomu, jak málo je času, je potřeba urychlit vypořádání připomínek. Pokud se nám to v řádu několika málo týdnů nepodaří, je přijetí právní úpravy ohroženo,“ řekl šéf sociálnědemokratických poslanců Roman Sklenák. Narazil na fakt, že projednávání norem v parlamentu trvá zpravidla půl roku, přičemž příští podzim jsou volby do Poslanecké sněmovny.
Podobný zákon plánovali socialisté připravit už v minulé dekádě, v úmyslu to měl i Topolánkův a po něm Nečasův kabinet. Ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové (ČSSD) trvalo sepsání paragrafů tři roky, teprve koncem září je poslala k připomínkám.
Teorie a přání
Jen výhrady Legislativní rady vlády zabraly na pět desítek stran, další poslali zástupci obcí či soukromého sektoru. Podle nich budou nároky na státní rozpočet o miliardy korun vyšší, než odhaduje Marksová. „Návrh je postaven spíše na teoriích a přáních. Z pohledu funkčnosti a ekonomiky ho považujeme za nerealistický a finančně dlouhodobě neudržitelný,“ uvedl Tomáš Kubíček z Hospodářské komory.
ČSSD chce vyhovět především námitkám Svazu měst a obcí, který mimo jiné žádá, aby o přidělení bytu nerozhodovaly krajské úřady práce, ale radnice. „Bude třeba nalézt kompromis, který půjde naproti Svazu měst a obcí, který má nejvíce připomí- nek,“ dodal Sklenák.
Šéfka rezortu pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO) trvá na tom, aby se zákon týkal jen sociálně nejslabších obyvatel. Tedy ne širší skupiny, kam by Marksová zahrnula spolu s mladými rodinami i potřebné seniory, samoživitelky, zdravotně postižené či propuštěné vězně.
