Zápas o kvalifikované pracovníky v Česku v dobách nejnižší nezaměstnanosti probíhá na plné obrátky a podniky se často předhánějí v tom, kdo je pro uchazeče atraktivnější. Některé firmy, podle personalistů zejména v IT a výrobě, jdou ale jinou cestou a domlouvají se s konkurencí, že si vzájemně nebudou přebírat zaměstnance, a mzdy zafixují na stejné hladině. To je však podle Úřadu pro hospodářskou soutěž (ÚOHS) zakázané. Úřad se hodlá na podobné dohody zaměřit.
„Jedná se oblast, na kterou úřad v současné době hodlá zaměřit svoji pozornost, a to především ve specializovaných odvětvích a vůči velkým společnostem či asociacím reprezentujícím významnou část dotčených trhů,“ stojí v novém informačním listu úřadu.
Částečně tak ÚOHS reaguje na zvýšený zájem soutěžních úřadů v zahraničí, které podobné dohody začaly ve větší míře sledovat. „Oznámili jsme podnikatelské veřejnosti, že se hodláme problematice no-poaching (nepřebírání zaměstnanců – pozn. red.) a wage-fixing (nekonkurování v oblasti mezd a benefitů – pozn. red.) dohod věnovat. Soutěžitelé mají nyní prostor, aby si vyhodnotili, zda se případně uvedených praktik nedopouštějí,“ říká předseda antimonopolního úřadu Petr Mlsna s tím, že dosud úřad žádné takové smlouvy neřešil.
Pracovníci o podobných úmluvách mezi jejich zaměstnavateli často ani nemají tušení, na rozdíl od konkurenčních doložek jsou proto protizákonné. Podle evropské komisařky pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerové, která kartelové dohody mezi zaměstnavateli kritizovala už předloni, tyto dohody nepřímo udržují mzdy na nízké úrovni, protože snižují tlak na zaměstnavatele, a omezují pohyb kvalifikovaných zaměstnanců tam, kde je ekonomika potřebuje.
Headhunter Ivar Mesenský z Wolf Hunt upozorňuje, že ujednání o nepřebírání zaměstnanců mezi konkurenčními firmami se vyskytují hlavně v nepsané podobě a jsou tedy těžce právně vymahatelná. Podniky navíc spíše u konkurence jen „neloví“, než že by odmítly přijmout vhodného aktivního uchazeče, který se do výběrového řízení přihlásil sám.
„Firmy, které ctí takovou dohodu, jednoduše aktivně neosloví s pracovní nabídkou zaměstnance předmětné konkurence. Nebudou ale diskriminovat uchazeče, kteří sami projeví zájem u nich pracovat,“ popisuje Mesenský. Praxi, kdy zaměstnavatel v důsledku kartelové dohody nepřijme pracovníka druhé firmy, považuje antimonopolní úřad za úplně nejhorší prohřešek vůči zákonu. Nicméně striktně odmítavě se staví i k „pouhému“ aktivnímu neoslovování.
Se situací zafixování mezd se ve Wolf Hunt setkávají zejména při jednání s personálními řediteli výrobních firem. „V rámci průmyslového parku je potřeba hlídat situaci, kdy může například určité množství operátorů výroby změnit zaměstnavatele i při lehkém navýšení mezd v řádu několika jednotek tisíců korun. Společnosti se tak snaží držet nějaký zlatý standard, aby nedocházelo ‚ke mzdovým válkám‘ a roztočení spirály přeplácení doslova sousedících firem,“ vysvětluje Mesenský.
Antimonopolní úřad považuje za oblasti nejnáchylnější k těmto dohodám například sport, automobilový průmysl, franšízy nebo i agenturní zaměstnávání. Velmi časté jsou také zejména mezi firmami a jejich subdodavateli v IT sektoru, kde je nedostatek odborníků.
„K určitým ústním úmluvám v extrémních případech, kdy je odliv zaměstnanců velký, dochází i v rámci konkurenčních firem. Jde však spíše o ústní dohody. Skulinkou jsou pak v těchto případech personální společnosti, které takovými úmluvami vázány nejsou a mohou zde fungovat jako zprostředkovatel,“ podotýká vedoucí týmu IT v personální společnosti Hays Maria Myshchenko.
Co se ale týká dohod o zafixování mezd, setkávají se v IT sektoru spíše s opakem. „Společnosti se snaží být kreativní, následují trendy a preference uchazečů, aby svou nabídkou zaujaly a přilákaly ty správné talenty. S dohodami, které by mezi konkurenčními firmami jakkoli upravovaly strategie mezd a benefitů, se nesetkáváme a ani se nedomníváme, že by byly pro společnosti z dlouhodobého hlediska přínosné – spíše naopak,“ tvrdí Myshchenko.
Právě velká konkurence v tomto odvětví a nehmotné know-how, které zaměstnanci získají, může podle právničky Štěpánky Havlíkové z advokátní kanceláře Dentons vést firmy k tomu, aby do vzájemných smluv s ostatními podniky zařadily doložku o aktivním neoslovování kandidátů. Jejich počet dokonce vzrůstá, dohody o stanovení odměn ale v Dentons také považují spíše za výjimečné.
Programátoři, vývojáři a další navíc často pracují na takzvaný švarcsystém. Záleží tak na formulaci dohody, ale většinou se vztahují i na živnostníky. „Smluvní ustanovení právě s touto realitou většinou počítají, a zejména v IT sektoru velmi často doložku výslovně vztahují i na OSVČ,“ tvrdí Havlíková.
Vzhledem k tomu, že úřad vyzval k oznamování o podobných praktikách, ohlášení teď firmám podle právníka Tomáše Pavelky z advokátní kanceláře Dentons hrozí zejména od poškozených zaměstnanců nebo od druhé strany dohody.
Nejznámější „přestupové kartely“ vznikly v USA mezi technologickými giganty Apple a Google, Apple a Adobe, Apple a Pixar nebo Google a Intel. Vedoucí pracovníci pak dostali seznam vybraných společností, jejichž zaměstnance nemohou oslovovat. Firmy se pak musely popasovat nejen s narovnáním ze strany amerického ministerstva spravedlnosti, ale i s hromadnou žalobou od bývalého personálu.
