Miloš Zeman by se pravděpodobně rád viděl v roli Alexandra Velikého, který přichází před spojené národy, které si léta lámou hlavu nad gordickým uzlem mezinárodního teroru, a mečem svého ostrovtipu tento uzel zcela jednoduše roztíná: To vás, milí spojení národové, jistě dosud nenapadlo, že mezinárodní problém je třeba řešit mezinárodní spoluprací.
Jenže tento přístup vůbec nepracuje se základním faktem, že samotná definice terorismu vychází z definice mocenských zájmů. Esencí je to, co se děje v Sýrii, kde bojuje fakticky každý s každým a mezinárodní velmoci si na základě vlastních preferencí vybírají spojence a protivníky.
A to velmi odlišně, velmi dočasně a dost nepředvídatelně, takže třeba Spojené státy a Rusko mají velký problém shodnout se na tom, kdo je v Sýrii padouch a kdo hrdina. Zemanova prostinká definice teroristy jako někoho, kdo záměrně zabíjí nevinné civilisty, by hravě zahrnula nejen všechny strany zúčastněné v syrském konfliktu, ale i většinu jejich mocenských spojenců.
A přičtěme k této složitosti, že Zeman, který na hraně ústavy provozuje vlastní autonomní zahraniční politiku často zcela antagonistickou vůči oficiální vládní linii, Zeman, který své odpůrce šmahem označuje za fašisty a který humpolácky zasahuje do předvolebních kampaní v jiných státech, prostě jako sjednotitel a buditel Spojených národů nepůsobí ani za mák věrohodně.
Je to škoda, ale náš prezident není Alexandr Veliký a to, s čím přichází, není ostrý meč. Pokud by se skutečně pokusil rozetnout gordický uzel, je pravděpodobné, že by přitom rozbil i vůz slunečního boha a kus Diova chrámu, k němuž byl tento vůz uvázán.
