Pro Česko byl podle makroekonomických čísel rok 2015 veskrze pozitivní. Hrubý domácí produkt rostl jako o závod, dařilo se firmám a zvýšení mezd se nakonec podle statistiků dočkali i zaměstnanci. Odborníci za motor až překvapivě silného růstu považují český export. Ten mohl těžit nejen z dobré nálady na finančních trzích, ale především i z nízkého kurzu koruny, kterou už od konce roku 2013 uměle oslabuje Česká národní banka.
Na politické scéně sice bylo jako obvykle dusno a osobní útoky často převládaly nad věcností a opravdovou snahou řešit nějaký problém, ve skutečnosti se ale neodehrálo nic zásadního, co by se výrazněji zapsalo do dějin. K větší rozepři mezi koalicí a opozicí došlo například ohledně zavedení elektronické evidence tržeb, která by měla podle ministra financí Babiše zamezit daňovým únikům. Našlo se ale také téma, které i v jinak spíš otupělé společnosti po dlouhé době budí vášně – imigrace.
Neškodnému handrkování na českém politickém dvorečku pak byla velmi vzdálená mezinárodní realita. Napětí mezi Ruskem a Západem se ještě víc vystupňovalo. Řecko opět řešilo svoje dluhy a zbytek Evropské unie v čele s Německem nepřipustil, aby tato země opustila eurozónu a svou neutěšenou ekonomickou situaci mohla řešit za pomoci vlastní měnové politiky. Evropská unie se navíc nepředvedla ani při řešení imigrační vlny z afrických a asijských zemí zasažených i nezasažených válkou. Ostatně není pochyb o tom, že právě tohle téma bude klíčové i v roce 2016.
Jak se na události roku 2015 dívají osobnosti ze světa ekonomiky a politiky? Co je letos nejvíc potěšilo a co je naopak nejvíc naštvalo?
| David Ondráčka |
|---|
| ředitel české pobočky Transparency International |
 |
| Potěšil mě posun v boji proti daňovým rájům a korporátním daňovým únikům na úrovni Evropské unie, OECD – country-by country reporting, BEPS a podobně. Je to velké téma pro další roky, i naše administrativa bude muset reagovat a hledat řešení; náš projekt Taxparency jedno nabízí. A také jsem rád, že se konečně řízlo do prohnilých struktur FIFA. Na ty vypasené funkcionáře a šíbry sice není ve zprávách pěkný pohled, ale jen takovým zatřesením lze sportovní prostředí skutečně pročistit. Radost mi naopak nedělá to, co se strhlo kolem uprchlické krize. Ta je pro Evropu obrovským problémem a nemá lehká a rychlá řešení. Krutě obnažila naše národní mindráky a provinčnost. Politici naskočili na ten nejhorší populismus a to ovlivňuje náladu a rozhodování v celé zemi. Musíme si uvědomit, že v tom jsme s celou Evropou na jedné lodi a vždycky to tak bude. |
| Ilona Švihlíková |
|---|
| ekonomka |
 |
| I když bude rok 2015 zřejmě celkově hodnocen jako mimořádně napjatý a bohatý na spíše negativní události, dokážu přesto najít pozitiva. Mezi ta největší patří kvas v ekonomické vědě. Nejde jen o akcent témat jako je nerovnost, role automatizace či diskuze o nepodmíněném základním příjmu. Jde o hlubší ponor do tak klíčových témat, jako jsou peníze – počínaje jejich formou, funkcemi až po emitenta. Zaplaťbůh za to, stejně tak i za činnost Institutu pro nové ekonomické myšlení. Mezi zklamání patří vývoj v Evropské unii. Pro ty, kteří se zaobírají politickou ekonomií, to není až tak překvapivé. Ukazuje se jasně, že za vznosnými idejemi není nic jiného než mocenské zájmy nejsilnějších aktérů, především Německa. To, jakým způsobem byla zaříznuta řecká vláda v polovině tohoto roku, je třeba mít stále na paměti. Mám ale obavy, jestli česká politická reprezentace toto dokáže (a chce) vnímat. |
| Karel Havlíček |
|---|
| předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR |
 |
| V tomto roce jsme obstáli velmi dobře. Minimálně z pohledu ekonomického. I ti největší škarohlídové musí uznat, že naše výsledky v celoevropském kontextu jasně potvrzují, že u nás máme schopné podnikatele, zodpovědné zaměstnance i kvalitní úředníky. Ne všechno sice funguje podle představ, ale to platí všude na světě. Současná situace v našem okolí ale bohužel žádný důvod k radosti nedává. Celosvětová míra integrace se začíná vymykat z rukou a důsledek může být horší, než si dnes uvědomujeme. Nejde jen o to, že si s tím očividně nedokážeme poradit, ale lze očekávat růst populistických tendencí, rázných řešení a nacionální rétoriky. A to je vždy předzvěst velkého průšvihu. Naše vyspělost v příštích letech se nebude měřit pouze ekonomickými ukazateli, ale i schopností zavčasu eliminovat extremistické vlivy. To nejhorší, co můžeme udělat, je tvářit se, že se nás to zatím netýká. |
