Pouť do Santiaga de Compostela dává podnikatelům nadhled i čerstvé nápady

Poutníci na náměstí Obradoiro ve španělském Santiagu de Compostela.

Poutníci na náměstí Obradoiro ve španělském Santiagu de Compostela. Zdroj: ČTK

Na rozcestnících je Svatojakubská cesta označena charakteristickým logem mušle na modrém podkladě.
Průkaz poutníka do Santiaga de Compostela
Symbolem dlouhotrvající poutě se již ve středověku stala mušle hřebenatky.
Antonin Kokeš (vpravo) s kamarádem na Svatojakubské pouti
Do Santiaga de Compostela se kdysi vydal i publicista a cestovatel Ladislav Zibura.
6
Fotogalerie

Svatojakubská pouť na jedno z nejvýznamnějších poutních míst Evropy láká čím dál více Čechů. Vyrážejí na cestu vedoucí ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále ve španělském městě Santiago de Compostela, aby si pročistili hlavu, poznali sebe sama či získali nadhled nebo také inspiraci pro podnikání. Jen v roce 2019 absolvovalo pouť na 350 tisíc turistů z celého světa.

„Lidé začínají objevovat blahodárný vliv pěších poutí na psychiku. Každému sice cesta přinese něco jiného, ale všechny obohatí,“ je přesvědčen cestovatel a publicista Ladislav Zibura, který Svatojakubskou pouť také absolvoval.

Na cestu po poutních místech ve Španělsku se deset let po sobě každoročně vydával i český podnikatel Antonín Kokeš. „Poprvé jsem se na pouť vydal před jedenácti lety z Česka a každý rok jsme s kamarádem ušli jiný úsek, takže každá výprava byla jedinečná,“ vysvětluje. Poslední kus cesty do Santiaga urazil v roce 2019 před začátkem pandemie a nově se plánuje vydat na cestu kolem Česka. „Kouzlem pěší turistiky je, že máte hodně času na přemýšlení o všem možném, to ji odlišuje od sportů,“ vysvětluje.

Během jedné z cest došel k nápadu, díky němuž rozšířil své podnikání. „Cestovali jsme po malých městech přes Německo, Švýcarsko a Francii a vždy jsme se nasnídali a naobědvali v útulných pekárnách. Říkali jsme si, jak je možné, že nic takového nemáme v Česku,“ vzpomíná, jak ho napadlo založit síť Antonínovo pekařství.

Španělská pouť přispěla také ke vzniku dalšího gastronomického projektu. S manželem Joaem se Markéta Černá poznala v jedné španělské vesničce na cestě do Santiaga de Compostela. Několik let spolu provozovali bar Five ve Formigalu, horském lyžařském středisku v Pyrenejích. Po letech gastronomického putování zakotvili v Praze na Letné, kde založili vyhlášené bistro Kostelní 16 se středomořskou kuchyní.

„Nepřemýšlím cestou o byznysu cíleně, ale odstřihnout tuto část života z hlavy nejde,“ vysvětluje Kokeš vznik byznysových nápadů za dlouhé chůze. Velký význam poutě pro pracovní život vysvětluje i profil účastníků. Více než půlka ze zmíněných 350 tisíc poutníků je podle statistik v produktivním věku mezi třicátým a šedesátým rokem.

Zhruba čtvrtina jsou běžní zaměstnanci a šest tisíc z nich jsou manažeři, vyplývá ze statistik z roku 2019. „Ze zkušenosti bych řekl, že existují tři nejčastější období života, kdy se poutníci na cestu vydávají. Je to po dokončení střední nebo vysoké školy, když mění práci a před odchodem do důchodu,“ uvádí Zibura.

Pouť navíc pomáhá prohloubit dovednosti, které jsou v dnešním pracovním životě žádané, vyplývá ze studie věnované dopadu zkušeností se Svatojakubskou poutí. V roce 2010 španělská banka Banco Santander dokonce spustila teambuildingový program pro zaměstnance s názvem America Camina, v rámci kterého měli pracovníci banky ujít posledních sto kilometrů poutě pěšky.

Absolventi poutě uvádějí, že tato zkušenost posílila schopnost vzájemně se podporovat, sílu vůle, uvědomění vlastních hranic i schopnost vážit si drobných věcí. „Naučil jsem se trpělivosti a toleranci, protože cesta není vždy idylická. Obecně mi poutě pomohly urovnat si životní priority, naučit se být sám a důvěřovat lidem. Důvěrně jsem díky nim poznal kus světa,“ potvrzuje Zibura.

Většina poutníků se shoduje, že cesta přispívá k sebepoznání. „K tomu, aby člověk plnohodnotně žil ve společnosti, je dobré, aby dobře znal sám sebe. A když se sebou strávíte nějaký čas, leccos se o sobě dozvíte,“ zdůrazňuje Jan Školník, český podnikatel a filantrop, ředitel firmy Hobra – Školník a také spoluzakladatel Agentury pro rozvoj Broumovska. Lásku k pěší turistice zdědil po otci, který ho jako dítě brával na dlouhé túry.

„Novým rozměrem pěšího putování pro mě bylo pozvání k účasti na pouti s Regulou Pragensis (Řehole Pražská je služba mužů vázaných řeholními sliby k hravému životu a kázni – pozn. red). Putování o samotě jsem od té doby zařadil do svého života pravidelně,“ líčí.

Velkým impulzem k podniknutí cesty byla pro Jana Votavu, majitele Pily Moravské Bránice, ztráta blízkého. „Zhruba před šesti lety jsem se s kamarádem domluvil, že spolu vyrazíme do Santiaga, až budeme mít čas. Oba jsme žili velmi aktivní život a čas se nějak nedostával, až jednou na podzim měl kamarád v lese těžký úraz a zemřel. Asi po půl roce jsem se jednoho dne po návratu domů podíval na mobilní telefon a napočítal za den přes 130 hovorů a k tomu asi pět set ujetých kilometrů, a řekl si dost,“ vzpomíná Votava.

Cesta ze Zálesí u Havlíčkova Brodu do Santiaga de Compostela mu trvala 85 dnů, ušel tři tisíce kilometrů. „Vrátil jsem se jiný – téměř o dvacet kilo lehčí se zcela novým pohledem na svět a na život,“ přiznává podnikatel, který postupně předává vedení firmy dětem.

Hlavní myšlenkou, kterou si domů donesl, byl podle něj poznatek, že život je jako cesta. „Přichází potíže a krize, člověk má chuť to vzdát, vrátit se, anebo pochybuje o smyslu a cíli. Pokud si však uvědomí, kým je a jaký je jeho cíl a začne na jeho naplnění pracovat, může se sen stát realitou,“ doplňuje.