Pouť do Santiaga de Compostela dává podnikatelům nadhled i čerstvé nápady
Svatojakubská pouť na jedno z nejvýznamnějších poutních míst Evropy láká čím dál více Čechů. Vyrážejí na cestu vedoucí ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále ve španělském městě Santiago de Compostela, aby si pročistili hlavu, poznali sebe sama či získali nadhled nebo také inspiraci pro podnikání. Jen v roce 2019 absolvovalo pouť na 350 tisíc turistů z celého světa.
„Lidé začínají objevovat blahodárný vliv pěších poutí na psychiku. Každému sice cesta přinese něco jiného, ale všechny obohatí,“ je přesvědčen cestovatel a publicista Ladislav Zibura, který Svatojakubskou pouť také absolvoval.
Na cestu po poutních místech ve Španělsku se deset let po sobě každoročně vydával i český podnikatel Antonín Kokeš. „Poprvé jsem se na pouť vydal před jedenácti lety z Česka a každý rok jsme s kamarádem ušli jiný úsek, takže každá výprava byla jedinečná,“ vysvětluje. Poslední kus cesty do Santiaga urazil v roce 2019 před začátkem pandemie a nově se plánuje vydat na cestu kolem Česka. „Kouzlem pěší turistiky je, že máte hodně času na přemýšlení o všem možném, to ji odlišuje od sportů,“ vysvětluje.
Během jedné z cest došel k nápadu, díky němuž rozšířil své podnikání. „Cestovali jsme po malých městech přes Německo, Švýcarsko a Francii a vždy jsme se nasnídali a naobědvali v útulných pekárnách. Říkali jsme si, jak je možné, že nic takového nemáme v Česku,“ vzpomíná, jak ho napadlo založit síť Antonínovo pekařství.
Španělská pouť přispěla také ke vzniku dalšího gastronomického projektu. S manželem Joaem se Markéta Černá poznala v jedné španělské vesničce na cestě do Santiaga de Compostela. Několik let spolu provozovali bar Five ve Formigalu, horském lyžařském středisku v Pyrenejích. Po letech gastronomického putování zakotvili v Praze na Letné, kde založili vyhlášené bistro Kostelní 16 se středomořskou kuchyní.
„Nepřemýšlím cestou o byznysu cíleně, ale odstřihnout tuto část života z hlavy nejde,“ vysvětluje Kokeš vznik byznysových nápadů za dlouhé chůze. Velký význam poutě pro pracovní život vysvětluje i profil účastníků. Více než půlka ze zmíněných 350 tisíc poutníků je podle statistik v produktivním věku mezi třicátým a šedesátým rokem.
Zhruba čtvrtina jsou běžní zaměstnanci a šest tisíc z nich jsou manažeři, vyplývá ze statistik z roku 2019. „Ze zkušenosti bych řekl, že existují tři nejčastější období života, kdy se poutníci na cestu vydávají. Je to po dokončení střední nebo vysoké školy, když mění práci a před odchodem do důchodu,“ uvádí Zibura.
Pouť navíc pomáhá prohloubit dovednosti, které jsou v dnešním pracovním životě žádané, vyplývá ze studie věnované dopadu zkušeností se Svatojakubskou poutí. V roce 2010 španělská banka Banco Santander dokonce spustila teambuildingový program pro zaměstnance s názvem America Camina, v rámci kterého měli pracovníci banky ujít posledních sto kilometrů poutě pěšky.
Absolventi poutě uvádějí, že tato zkušenost posílila schopnost vzájemně se podporovat, sílu vůle, uvědomění vlastních hranic i schopnost vážit si drobných věcí. „Naučil jsem se trpělivosti a toleranci, protože cesta není vždy idylická. Obecně mi poutě pomohly urovnat si životní priority, naučit se být sám a důvěřovat lidem. Důvěrně jsem díky nim poznal kus světa,“ potvrzuje Zibura.
Většina poutníků se shoduje, že cesta přispívá k sebepoznání. „K tomu, aby člověk plnohodnotně žil ve společnosti, je dobré, aby dobře znal sám sebe. A když se sebou strávíte nějaký čas, leccos se o sobě dozvíte,“ zdůrazňuje Jan Školník, český podnikatel a filantrop, ředitel firmy Hobra – Školník a také spoluzakladatel Agentury pro rozvoj Broumovska. Lásku k pěší turistice zdědil po otci, který ho jako dítě brával na dlouhé túry.
„Novým rozměrem pěšího putování pro mě bylo pozvání k účasti na pouti s Regulou Pragensis (Řehole Pražská je služba mužů vázaných řeholními sliby k hravému životu a kázni – pozn. red). Putování o samotě jsem od té doby zařadil do svého života pravidelně,“ líčí.
Velkým impulzem k podniknutí cesty byla pro Jana Votavu, majitele Pily Moravské Bránice, ztráta blízkého. „Zhruba před šesti lety jsem se s kamarádem domluvil, že spolu vyrazíme do Santiaga, až budeme mít čas. Oba jsme žili velmi aktivní život a čas se nějak nedostával, až jednou na podzim měl kamarád v lese těžký úraz a zemřel. Asi po půl roce jsem se jednoho dne po návratu domů podíval na mobilní telefon a napočítal za den přes 130 hovorů a k tomu asi pět set ujetých kilometrů, a řekl si dost,“ vzpomíná Votava.
Cesta ze Zálesí u Havlíčkova Brodu do Santiaga de Compostela mu trvala 85 dnů, ušel tři tisíce kilometrů. „Vrátil jsem se jiný – téměř o dvacet kilo lehčí se zcela novým pohledem na svět a na život,“ přiznává podnikatel, který postupně předává vedení firmy dětem.
Hlavní myšlenkou, kterou si domů donesl, byl podle něj poznatek, že život je jako cesta. „Přichází potíže a krize, člověk má chuť to vzdát, vrátit se, anebo pochybuje o smyslu a cíli. Pokud si však uvědomí, kým je a jaký je jeho cíl a začne na jeho naplnění pracovat, může se sen stát realitou,“ doplňuje.
