Pražské památky mění „tajně“ tvář za hradbou reklamy, znalci z branže protestují

Fantova kavárna

Fantova kavárna Zdroj: Jan Kuliš

Národní muzeum
Národní muzeum
Národní muzeum
Dům Na Kocandě
Dům Na Kocandě
10
Fotogalerie

Kritizovaná praxe, kdy se historická budova po dobu své opravy zahalí do velkoformátové reklamy, je v Praze stále běžně k vidění. V současnosti jde například o rodný dům Jaroslava Heyrovského, průčelí Fantovy kavárny na Hlavním nádraží a budovu Národního muzea.

Jedním z prvních míst, které velká část lidí po vystoupení z vlaku či autobusu při příjezdu do Prahy spatří, je budova Hlavního nádraží. Jako jeho dominanta bývá označována právě Fantova kavárna. Průčelí této historické budovy však bývá překryto velkoplošnou reklamou a zrovna v tomto místě navíc nejde o ojedinělý případ.

„Já jsem rád, že konečně na ni nevidíme žádnou velkoplošnou reklamu a doufám, že už taky tu reklamu na ní nikdy neuvidíme,“ říkal architekt Adam Gebrian v roce 2013 při pohledu na průčelí Fantovy kavárny. Reklama se však od té doby na průčelí i vedlejší fasády vrátila. Gebrian považuje takovéto použití reklamy za „jeden z nejflagrantnějších případů, jak reklama nemá vstupovat do veřejného prostoru“. Podle jeho názoru mají být historické budovy marketingových přelepů ušetřeny.

O pár metrů dále, u Národního muzea, je situace naprosto stejná. I ze spodního konce Václavského náměstí je zřetelně viditelná reklama na bankovní služby, která je umístěná na celém průčelí Muzea. „Kýčovitý billboard“ je také jedním z kritizovaných bodů Václavského náměstí podle historika architektury Zdeňka Lukeše, jak uvedl pro sobotní Lidové noviny.

Dům Na Kocandě z roku 1886, který je ze tří jmenovaných ten nejméně známý, postihl v současné době stejný osud. Najdeme ho na rohu Palachova náměstí, naproti budově Filozofické fakulty. V domě, který byl po několik let opuštěný, ku prospěchu města začala rekonstrukce. Nemělo by tak už docházet k incidentům jako tomu z února 2013, kdy z domu spadl na velmi frekventovaný chodník u domu kus římsy.

V tomto domě se narodil nositel Nobelovy ceny za chemii Jaroslav Heyrovský a původní majitel domu byl přítelem sochaře Josefa Václava Myslbeka. Ten mu také daroval „pracovní modely“ soch, které měly zaujmout místo v Národním divadle, skončily však v útrobách Domu Na Kocandě. Po opravách by v této novorenesanční stavbě měly vzniknout nové byty.