Premiér Andrej Babiš (ANO) opakovaně proklamuje, že chce ušetřit na blížícím se českém předsednictví Radě Evropské unie v roce 2022. Odvolává se na to, že když Česko šéfovalo v roce 2009 EU poprvé, vyšlo to státní kasu v přepočtu na dnešní ceny na 4,32 miliardy korun, tedy asi 135 milionů eur. Skutečností ale je, že ostatní evropské státy již léta nevykazují za vedení EU tak vysoké náklady jako dříve.
Po Lisabonské smlouvě přijaté před deseti lety totiž ztratily předsednické země některé ze svých povinností, které je stály peníze. Summity Evropské rady například již nepořádají vedoucí země, ale předseda rady. V posledních letech země v průměru vydají na půlroční předsednictví kolem 70 milionů eur, což jsou necelé dvě miliardy korun.
„Kdyby další předsednictví nebylo přirozeně levnější, tak je to na žalobu pro porušení péče řádného hospodáře,“ uvedl na sociálních sítích expremiér Mirek Topolánek, který českou vládu vedl právě v roce 2009.
Babiš míní, že za tehdejší drahé předsednictví může i kauza Promopro, která podle nynějšího šéfa kabinetu rozpočet neúměrně navýšila o stovky milionů korun. „Plus padla vláda. Byli jsme v Evropě unikát,“ poznamenal premiér.
Předsednické země utrácejí peníze především za pořádání stovek akcí. Ty vrcholové vyjdou i na desítky a stovky milionů korun. Země musejí také počítat se zvýšenými náklady na nové úředníky, diplomaty či na zajištění bezpečnosti.
Vyšší cenu některých položek probíraly v minulosti takřka všechny státy. Například francouzská média silně kritizovala exprezidenta Nicolase Sarkozyho za opulentní milionové večeře s evropskými představiteli v roce 2008. Náklady na francouzské vedení se tehdy vyšplhaly na rekordních 171 milionů eur. Slováci zase před třemi lety řešili předražné představení loga za dvě stě tisíc eur.
Vést EU za nejnižší cenu ale nemusí být zcela nejvhodnější přístup. „Předsednictví je stále pro členské země důležitý institut, který může pomoci prosadit jejich národní priority a zájmy,“ říká politolog Jan Kovář z Ústavu mezinárodních vztahů. Země podle něj často pořádají nad rámec povinných akcí i vlastní summity, které sice stojí více peněz, ale státy pak mohou zaštítit nějaké téma. „Ty ušetřené prostředky navíc nejsou tak významné, abyste z toho zaplatili dvacet kilometrů dálnic nebo obědy dětem do škol,“ dodal.
Podle Kováře bude pro Česko druhé předsednictví v některých ohledech jednoduší. Je zde například mnoho úředníků, kteří se podíleli na přípravě prvního předsednictví. „Výzkumy ukazují, že na prvním předsednictví se země víceméně učí, jak to dělat. Až v následujících letech se ty zkušenosti mohou využívat,“ říká Kovář, podle kterého je třeba předsednictví brát vážně.
„Když se na to předsednictví pořádně nesoustředíte, pak je těžké hrát ty základní role lídra a vyjednavače, když přijdou nějaké nenadálé události," řekl Kovář. České předsednictví muselo v roce 2009 například mimořádně řešit krizi v Izraeli nebo dodávku plynu do unie. V posledních letech museli předsednické země řešit například migrační kriti nebo brexit.
