Minoritní akcionář se zajímal o informace ze zprávy představenstva Třineckých železáren na valné hromadě v červnu 2010. Položil padesát dotazů týkajících se obchodů železáren s dalšími firmami spojenými s majoritním akcionářem Třineckých železáren, společností Moravia Steel miliardáře Tomáše Chrenka.
Firma poskytla jenom obecné odpovědi, podrobnosti s odkazem na obchodní tajemství představenstvo firmy nezveřejnilo. „S tím se ztotožnila i dozorčí rada,“ uvedla právnička zastupující železárny Pavlína Vondráčková. Krajský soud v Ostravě i Vrchní soud v Olomouci se postavily na stranu železáren a rozhodly, že pokládat desítky dotazů je šikana, která si soudní ochranu nezaslouží.
Nejvyšší soud se ale drobného akcionáře zastal a vrátil spor na začátek. Případ musí být znovu posuzován podle pokynu Nejvyššího soudu – Třinecké železárny by měly většinu informací poskytnout.
Jen na počtu nezáleží
Předseda senátu Nejvyššího soudu Filip Cileček uvedl, že pokud akcionář žádal podrobnosti týkající se smluv mezi společností a většinovým akcionářem Třineckých železáren, tak jde o důležitou informaci. V takovém případě není podstatné, kolik dotazů a žádostí o informace akcionář položí. „Na šikanózní jednání není možné usuzovat jenom z počtu žádostí,“ rozhodl Nejvyšší soud s tím, že důležitý je obsah dotazů.
Za šikanu by bylo možné považovat pouze takové jednání, které přímo nesouvisí s chodem společnosti nebo směřuje k narušení programu valné hromady. „Jde například o obstrukce při jednání valné hromady,“ uvedli soudci Nejvyššího soudu.
Udělat fiktivní dokumenty k návrhu insolvence zabere dvě hodiny
