Senát Nejvyššího správního soudu, který je nejvyšší instancí v daňových sporech, v dubnu rozhodl, že nerealizované kurzové zisky vzniklé přepočtem při účetní uzávěrce nejsou zdanitelným příjmem. Takový verdikt je podle právníků v rozporu s platným zákonem o daních z příjmů i se zavedenou praxí.
Generální finanční ředitelství (GFŘ) proto nyní vydalo doporučení, jak se s tímto rozhodnutím v praxi vyrovnat. „Generální finanční ředitelství po analýzách judikátu neshledalo žádné relevantní důvody k odchýlení se od dosavadní praxe, a proto zůstanou ze strany daňové správy doposud zastávané aplikační postupy o zdaňování kurzových rozdílů zachovány,“ píše se ve stanovisku úřadu.
Doporučení GFŘ tak sice dává návod, jak postupovat nyní, ale rozpor mezi rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a stávající a doporučovanou praxí opřenou o platný zákon zůstává.
„Vyjádření Generálního finančního ředitelství dává firmám právní jistotu, jak daňově vykazovat nerealizované kurzové rozdíly do minulosti. Jistě uklidnilo zejména společnosti, které se navzdory rozsudku rozhodly postupovat podle stávající praxe,“ říká partner v daňovém a právním oddělení PwC ČR Peter Chrenko.
„Doporučení však nedává odpověď na to, jak postupovat do budoucna.“ Takzvané nerealizované kurzové zisky (i ztráty) jsou podstatnou součástí hospodářských výsledků velkých společností. U bank či obchodníků s cennými papíry tvoří až polovinu zisku, ze kterého odvádějí státu daň. Pokud firmám poklesne hospodářský výsledek, odvedou státu méně na daních.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu však může mít podle partnera daňového oddělení Ernst & Young Reného Kulínského i dalekosáhlejší důsledky. „Rozsudek může mít dopad i za hranici kurzových rozdílů. Účetnictví může držet na rozvaze položky, které se dnes zdaňují až v okamžiku rozpuštění do výnosů, ale logikou rozsudku by se zdanily hned. V extrémním případě bychom od podvojného účetnictví došli k zavedení jednoduchého daňového účetnictví,“ varuje.
