Do roku 2030 nemusí každý třetí člověk najít práci, protože jejich současná pozice zanikne. Ministerstvo práce proto vysílá na záchranu první vlaštovku – takzvaný e-shop rekvalifikací a vzdělávacích kurzů. „Musíme přemýšlet dopředu, je potřeba lidi připravovat na to, že se jejich pozice budou velmi rychle transformovat a vzniknou nové požadavky,“ říká vrchní ředitelka sekce zaměstnanosti Kateřina Štěpánková. „E-shop rekvalifikací a vzdělávacích kurzů není samospásné řešení, ale užitečný nástroj, který musí být správně zapojen do jednotlivých procesů,“ tvrdí spoluautor studie Budoucnost českého pracovního trhu Jiří Švejcar z Boston Consulting Group.
V rámci studie identifikovali autoři tři klíčové oblasti, kde je potřeba obecně kvalifikaci zvýšit. Je to zlepšení znalosti cizích jazyků, zejména angličtiny, kde se Česká republika mezi evropskými zeměmi nachází až na 23. místě, rozvoje soft-skills, tedy kritického myšlení či komunikačních dovedností, a také rozvoje „kompetencí pro digitální svět“, tedy vzdělání v oblasti informačních technologií, ale i porozumění a interpretaci textu nebo rozeznání dezinformací.
A právě digitální kompetence se teď MPSV prostřednictvím Úřadu práce ČR snaží rozvinout. Od února spustilo takzvaný e-shop s rekvalifikacemi a vzdělávacími kurzy pro jedince, kteří mají zájem se dále vzdělávat v digitálních dovednostech, případně průmyslu 4.0, tedy v robotických záležitostech zejména ve zpracovatelském průmyslu.
Minimální délka kurzu je šestnáct hodin a člověk platí spoluúčast ve výši osmnácti procent ceny kurzu, zbytek uhradí úřad práce. „Dáváme podle našeho zákona o zaměstnanosti možnost, aby člověk čerpal během tří let až padesát tisíc korun na další vzdělávání. Výběr kurzu necháváme už na člověku, aby si sám posoudil, co je pro něj důležité,“ popisuje Štěpánková.
Přihlásit se může kdokoliv, žádné konkrétní sektory nebo nejohroženější pozice se momentálně vybírat nebudou, protože podle Štěpánkové zvýšení digitálních dovedností potřebují prakticky všichni.
Vzniká proto ale otázka, jestli se k rekvalifikacím nepřihlásí i lidé, kteří by byli ochotní si je hradit i z vlastních prostředků, a naopak lidé, kteří jsou na nejvíce ohrožených profesích, se k potřebnému dovzdělání nedostanou. „Je to riziko, věřím ale, že stát si je toho vědom a stále je čas jej ošetřit. E-shop rekvalifikací není samospásné řešení, ale užitečný nástroj, který musí být správně zapojen do jednotlivých procesů,“ tvrdí Švejcar.
V rámci těch by podle něj měl stát oslovit zhruba milion pracujících v profesích, které budou postupně ubývat a kde tedy každý třetí v roce 2030 nenajde uplatnění. Jedná se například o pomocné pracovníky ve výrobě, prodavače nebo specialisty v oblasti práva.
Když úřady práce dostanou od daného člověka žádost, že se chce tímto způsobem dovzdělat, budou předpokládat, že to tento člověk opravdu potřebuje. „To je jeden z těch kroků, který bude hodně zjednodušený, všechno se bude dělat na dálku z domova, online, nebude vůbec potřeba chodit na pobočku. Na začátku si pouze vyberete kurz a oslovíte vzdělavatele,“ popisuje Štěpánková. Doložení vstupních znalostí a předpokladů je nutné pouze v případě, kdy si člověk vybere například vysoce kvalifikovaný programátorský kurz.
Formálně budou lidé, kteří se na kurz přihlásí, zařazení jako zájemci o zaměstnání, protože by je jinak nešlo zařadit do systému úřadu práce. Žádné problémy by ale podle Štěpánkové vznikat neměly, jde pouze o formalitu, po dovršení kurzu člověk automaticky z evidence zájemců o zaměstnání vypadne.
Lidé, kteří jsou na úřadu práce evidovaní jako nezaměstnaní, pak mohou zdarma získat celkovou rekvalifikaci, kde je již minimum čtyřicet hodin a je to navázané na další uplatnění na trhu práce. „Obecně doufám, že kariérní služby úřadů práce doznají výrazné změny a začnou například proaktivně pracovat i s nyní pracujícími, nejen nezaměstnanými,“ poznamenal Švejcar.
E-shop je tak podle Štěpánkové první krok k tomu, aby se lidé na úřadech práce naučili vyhledávat i další možnosti vzdělávání, a stát prostřednictvím e-shopu míří k poskytování individuálních vzdělávacích účtů. „Budeme dělat průběžné evaluace, jestli máme spustit další typy rekvalifikací, protože samozřejmě jsou potřeba. Musíme ale promyslet, jak případně nakládat s finančním krytím, jaká by tam byla spoluúčast, zda vůbec bude, za jakých podmínek a parametrů,“ říká Štěpánková. Další plánovaným krokem bude vytvoření vzdělávacích center v krajích, v nichž by se měli protnout všichni klíčoví aktéři, tedy zejména úřad práce, zaměstnavatelé a síť škol, a to jak středních, tak vyšších odborných či vysokých škol a univerzit.
O tom, že se úřady práce z distributorů dávek musejí stát schopnými partnery ve vzdělávání a rekvalifikacích, hovořil na listopadové konferenci Aspen Institute i ministr práce Marian Jurečka. Úřad práce se ale přitom v současnosti nestíhá ani vypořádat s žádostmi o dávky, to by podle jejich šéfa ale měla v blízké době vyřešit digitalizace.
Podle národního plánu obnovy má tak MPSV v plánu z evropských peněz v oblasti digitálních kompetencí vzdělat do roku 2025 zhruba 130 tisíc lidí. Do konce dekády přitom bude podle Švejcara potřeba proškolit v digitálních kompetencích 2,2 milionu lidí, z toho většinu na úroveň základních uživatelů. „Budeme-li předpokládat, že každý absolvent střední či vysoké školy bude digitálně vzdělán, stále potřebujeme vzdělat 1,3 milionu lidí,“ poznamenává Švejcar.
Také ale dodává, že není reálné a ani správné čekat kompletní řešení od státu, zapojit se musí zaměstnavatelé i občané. „K tomu jsme navrhli celou řadu možných motivačních opatření, která ale stát musí kodifikovat,“ poznamenal. „Jako na každém začátku je důležité určit si priority, vytyčit časový rámec a sestavit plán, do kdy se jednotlivé oblasti vyřeší. Jinak se bude vždy řešit jen to, co aktuálně hoří a příležitost udělat tyto koncepční změny uteče – demografie i pokračující digitalizace na nás zkrátka nepočkají,“ dodal Švejcar. Prvním krokem by podle něj měla být povinná podpora částečných úvazků, zmíněná přeměna úřadů práce a revize studijních oborů s cílem posílit ty digitální.
