Předmětem první stížnosti byl případ ženy, která od České spořitelny žádala 7200 korun. Banka jí u uzavřené úvěrové smlouvy účtovala za správu úvěru 150 korun měsíčně. Žena to za pomoci iniciativ označila za bezdůvodné obohacení. Spořitelna podle znění stížnosti přesvědčivě nevysvětlila, jaké služby vlastně za poplatek poskytuje, proto je prý ujednání neplatné pro neurčitost a nesrozumitelnost. Jako další důvody neplatnosti stížnost zmiňovala rozpor s dobrými mravy a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran.
Obvodní soud ale ženinu žalobu zamítl a věc tak skončila u Ústavního soudu. A ten nyní argumentuje tím, že vedení poplatků byla běžná obchodní praxe, která nevybočovala z dobových zvyklostí bank. Zároveň zmínil svobodnou vůli obou stran při uzavírání úvěrových smluv. Vztah banky a klienta není vztahem pachatele a oběti, zdůraznili soudci v nálezu a poukázali na údajnou veřejnou kampaň, která se snažila z poplatků udělat velkou a sledovanou kauzu. Celé zdůvodnění si můžete přečíst na stránkách soudu.
Zásah ÚS by přicházel v úvahu v situaci, ve které by jedna strana vztahu určovala jednostranně smluvní podmínky, které by druhá strana musela akceptovat. „O tuto situaci v projednávané věci nejde,“ stojí v nálezu senátu se zpravodajem Janem Filipem.
Česká spořitelna věří, že rozhodnutí Ústavního soudu napomůže ukončit protahování uměle vyvolávaných sporů, jejichž cílem podle banky ve skutečnosti není ochrana spotřebitele, nýbrž podnikatelský projekt jejich iniciátorů. „Nález potvrzuje skutečnost, že naše poplatková politika byla v souladu s platnými smlouvami a legislativou,“ stojí ve vyjádření banky.
„ÚS se hlavně vyjádřil k tomu, že nemůže sjednocovat judikaturu, poukázal na Nejvyšší soud, který by měl v takových případech zasáhnout,“ dodal pro E15.cz Petr Němec, jeden ze zakladatelů iniciativ. Ty podle něj nyní budou své klienty informovat o postupu, jak správně stáhnout dosavadní žaloby. „Dá se předpokládat, že rozhodnutí soudů nižších instancí budou stejná,“ vysvětlil.
Stažení 19 tisíc žalob a dotaz na Soudní dvůr EU
Stažení žalob se podle Němce týká přibližně devatenácti tisíc případů. Nicméně u sporů, které převyšují hodnotu 10 tisíc korun, iniciativy nicméně budou pokračovat v soudních sporech. V těch se pokusí soudu navrhnout, aby položil dotaz k Soudnímu dvoru EU. Ten podle Němce v rámci EU zatím v podobných sporech nerozhodoval, aktuálně prý řeší spor výkladů zákonů o ochraně spotřebitele mezi německými a britskými zákony.
„Myslíme si, že toto rozhodnutí soudního dvora Eu by nicméně mohlo alespoň v nějaké části vztažitelné i na naše klienty,“ uvedl Němec.
„Mrzí mě, že nikoho v justici evidentně nezajímal samotný obsah sporu, tedy postavení klienta, ale také to, že nikoho nezaujaly podezřelé okolnosti kolem celého sporu - ať už to, že nám soudy první instance neuznávaly plné moci, nebo že bezdůvodně navyšovaly poplatky za vedení těchto sporů ze 400 na tisíc korun či vytváření jednočlenných soudních senátů,“ reagoval pro E15.cz Patrik Nacher, zakladatel portálu Bankovnipoplatky.com, jeden z účastníků iniciativy za zrušení a vrácení poplatků.
„Na druhou stranu je potěšující, že jakýkoliv nový klient, který refinancuje úvěr či žádá o půjčku, se s tímto poplatkem již ani nesetká. V tom spatřuji náš částečný úspěch,“ dokončil Nacher. Podle něj banky mimosoudně daly najevo, že si daným poplatkem samy nejsou jisty a radši jej prý zrušily.
ÚS dal za pravdu Městským soudům
Městské soudy dříve vyhlásily několik stovek (zhruba 300) rozhodnutí, v nichž daly v drtivé většině za pravdu bankám. Při vyhlášení rozsudku zpravidla zdůvodnily své rozhodnutí tím, že spotřebitel ví, co je obsahem ujednání o poplatku za správu úvěru a proto nepovažovaly dotčené ujednání za nejasné či nesrozumitelné.
Součástí ceny úvěru tak podle nich byl nejen úrok, ale i případný poplatek. Proto bylo ujednání o poplatku, jakožto cenové ujednání, ze zákona vyloučeno ze soudního přezkumu – a to z hlediska jeho přiměřenosti. Klienty iniciativ u soudu zpravidla zastupoval advokát Petr Toman.
Německý rozsudek v Česku neplatí
Soudy Tomanovi nicméně průběžně odmítaly použití rozsudku Nejvyššího soudu SRN, na nějž inicitativy Poplatkyzpet.cz poukazovaly, s tím, že pro rozhodování českých soudů je závazný právní řád ČR a případně právní názory českých soudů vyššího stupně.
Iniciativu a portál Poplatkyzpet.cz provozuje firma BSP Lawyer Partners. Celou iniciativu nicméně v Česku rozdmýchal právník Petr Němec, který jako první na bance vymohl své poplatky. Učinil tak nicméně mimosoudně.
Iniciativy Poplatkyzpet.cz, Bankovnipoplatky.com a Jdeto.de se v loňském jaře na základě Němcova úspěchu rozhodly postup nespokojených klientů bank sjednotit a rovněž zprostředkovat vedení právních sporů s bankami při snahách vymoci dříve zaplacené poplatky za vedení úvěrových účtů zpět. Sesbíraly zhruba tři sta tisíc klientů, zhruba od stovky tisíc získaly svolení k zahájení soudních sporů.
Nešlo o pár stovek, ale o miliardy a princip
Téměř všechny spory klientů o vrácení bankovních poplatků byly o částku do deseti tisíc korun, tedy dle soudů takzvaně marginální. Vzhledem ke zhruba třem stovkám tisíc nespokojených klientů však banky hrály o miliardy, které by v případě prohry udělaly neplánované „díry“ do jejich rozpočtů. Nejčastějším terčem žalob se stala Česká spořitelna, žaloby nicméně směřovaly i na Hypoteční banku či GE Money Bank a v menším počtu na další v Česku působící banky.
Jak nicméně upozornil Patrik Nacher, nižší soudy nejprve většinou nařizovaly zvýšení poplatku za vedení soudního sporu nebo zřizovaly zpravidla jednočlenné soudní senáty, což byl podle iniciativ poměrně nestandardní postup v případě marginálních sporů.
Argumentace iniciativ po vynesení prvních rozsudků odkazujících na princip autonomie rozhodnutí klienta v době, kdy uzavíral smlouvu o úvěru, se po prvních prohrách posunula do roviny „banka vůči klientům vystupovala z pozice síly, klient neměl možnost si vybrat jiný úvěr než ten s poplatkem“.
Součástí postupu iniciativ se rovněž staly dvě žaloby, které podal Petr Němec na úředníky České národní banky ve věci vyšetřování argumentací vedení úvěrových poplatků.
Rozhodoval i finanční arbitr
Problematikou se rovněž zabývala Kancelář finančního arbitra, která obdržela přibližně šedesát tisíc stížností klientů, rovněž zastoupených iniciativami Poplatkyzpet.cz či Jdeto.de.cz. Rozhodnutí Kanceláře nicméně nebyla konzistentní a nejde říci, kterému principu „obecně“ dávala více za pravdu.
Ve svém první rozhodnutí například konstatovala, že instituce je povinna poplatek vrátit a zaplatit pokutu podle zákona o finančním arbitrovi. Kancelář v dalším sporu naopak zamítla námitky proti svému nálezu, který vydala v červenci 2013 a kterým rovněž zamítla návrh, kterým se klient banky domáhal na České spořitelně vrácení bankovních poplatků za správu úvěru.
………….
