Vězeňství v Česku: prezidenti vyhlásili 45 amnestií za sto let | E15.cz

Vězeňství v Česku: prezidenti vyhlásili 45 amnestií za sto let

ČTK

Za uplynulých sto let tuzemského vězeňství bylo vyhlášeno 45 prezidentských amnestií, v době komunismu často u příležitosti květnového výročí osvobození Československa sovětskou armádou, uvádí historik Aleš Kýr. Stávající problém s množstvím vězňů a nedostatkem míst ve věznicích existoval podle badatele i po roce 1939 a 1949. Vězeňství ovšem tehdy zneužíval k upevnění své moci totalitní stát, který situaci řešil zřizováním improvizovaných táborů vytěžujících lacinou vězeňskou práci.

Nová Československá republika navazovala v roce 1918 i v oblasti vězeňství na rakouské tradice. "Vězeňství první republiky vycházelo z rakouského vězeňského systému, který byl reformován ve druhé polovině 19. století se zřetelem na mravní výchovu, vzdělávání a zaměstnávání trestanců," uvedl Kýr, který vede Kabinet dokumentace a historie Vězeňské služby. ČSR pak převzatý systém postupně zdokonalovala - například uzákonila možnost podmíněného propuštění.

Vězni mohli v té době skončit buď ve věznicích, které fungovaly při všech krajských soudech, nebo v trestnicích, kde se odpykávaly tresty žaláře od jednoho roku do doživotí. Kýr na webu Vězeňské služby píše, že v roce 1928 bylo na československém území šest mužských trestnic - v Plzni, Leopoldově, Kartouzích, Ilavě, Mírově a v Mikulově, kde fungoval trestní ústav pro mladistvé. Samostatná ženská věznice stála v Řepích u Prahy. Nyní je v samostatném Česku celkem 35 věznic.

Komentář Roberta Maleckého: Jak pomohla Klausova amnestie

Za protektorátu sloužila vězeňská zařízení zcela nebo zčásti potřebám německé justice a gestapa. Bezprostředně po osvobození rozhodovaly o tom, kdo půjde za mříže, revoluční národní výbory. Ve věznicích vznikly nucené pracovní oddíly k odstraňování válečných škod, složené zejména z Němců odsouzených k delšímu než pětiletému trestu.

Rok 1948 přinesl kategorii tzv. protistátních vězňů odsouzených na základě zákona na ochranu lidově demokratické republiky. "Podle kvalifikovaného odhadu bylo v letech 1948 až 1989 vězněno celkem 250 tisíc osob z politických důvodů, z toho 70 tisíc osob bylo umístěno v táborech nucené práce," shrnul Kýr. Většina politických vězňů - přes 208 tisíc - se po převratu dočkala soudní rehabilitace a odškodnění.

V pracovním táboře Vojna u Příbrami také vypukla nejrozsáhlejší vězeňská vzpoura v Čechách za uplynulé století. V červenci 1955 tam téměř všichni z 1436 odsouzených po několik dní odmítali jídlo a nenastoupili do dolů. "Vzpouru rozpoutala nekvalitní strava a další nepříznivé životní podmínky v táboře, umocněné kázeňským potrestáním nejdůrazněji protestujících odsouzených," vysvětlil historik.

„Tak sladká je moje svoboda“. Omilostněný vrah Kajínek má vlastní bonbony

Nejznámějším vězeňským povstáním po sametové revoluci zůstávají téměř měsíční nepokoje, které postihly věznici v západoslovenském Leopoldově. Rozsáhlá amnestie Václava Havla tam vyvolala hladovku a následně násilnosti těch, kteří za mřížemi zůstali. Odpor musela potlačit více než tisícovka policistů, vojáků a dozorců.

Zmíněná Havlova amnestie z 1. ledna 1990 byla co do počtu propuštěných nejmasovější v poválečných dějinách země: věznice opustilo okolo 23 tisíc lidí, tedy zhruba dvě třetiny z tehdejšího počtu vězňů. Co se týče počtu amnestií, postkomunističtí prezidenti se drželi zpátky - z celkového počtu 45 jich vyhlásili pouze pět, zatímco v letech 1945 až 1989 se na pokyn z Hradu hromadně omilostňovalo celkem osmnáctkrát.

Autor: ČTK
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!