Dánští architekti ze studia BIG dokončují architektonickou studii Vltavské filharmonie, díky které budou moci začít projektové práce. Během roku a půl práce doznal návrh řady změn a vylepšení. „Přidali jsme například eskalátory až na střechu. Nemusíte tak šplhat pěšky nahoru, místo toho tam můžete vyjet a pomalu sejít po terasách dolů,“ popisuje pro e15 architekt a zakladatel BIG Bjarke Ingels.
Na finalizaci návrhu Vltavské filharmonie pracujete už rok a půl. Hlavní změny jsou patrné hlavně v koncertních sálech a zkušebnách. Byla akustika motorem změn?
Řekl bych, že jsme ten návrh v posledním roce a půl ve všech směrech uhladili. Vzali jsme naši vizi, se kterou jsme zvítězili v architektonické soutěži, a přetavili ji do praxe. Měli jsme možnost pracovat s konečnými uživateli filharmonie, tedy s hudebníky a orchestry, kteří budou sály využívat. Mnohem více jsme pracovali s odborníky na akustiku. To množství změn v návrhu hlavního sálu, ke kterým jsme díky jejich připomínkám přistoupili, je obrovské. Když se na ten návrh teď podíváte, máte pocit, že je to stejné jako to, co jsme prezentovali před rokem a půl. Rozdíl ale je, že teď všechno funguje.
Filharmonie nebude sloužit jen posluchačům, ale i veřejnosti. Jak jste upravili veřejná prostranství?
Přidali jsme více zeleně, stromů, zlepšili jsme propojení s řekou a viaduktem. Restauraci a bistro jsme upravili tak, aby byly funkčnější. A také jsme přidali eskalátory až na střechu. Nemusíte tak šplhat pěšky nahoru, místo toho tam můžete vyjet a pomalu sejít po terasách dolů. Ten návrh jsme zkrátka ve všech směrech doladili.
V sálech používáte dřevo, kámen, sklo i kov. Dotkly se změny i materiálů?
Spíše jsme si je upřesnili. Snažíme se používat hlavně lokální materiály, lokální zkušenosti. Už při soutěži jsme věděli, že chceme použít lité sklo, protože Česko má silnou sklářskou tradici. Věřím, že skleněný reflexní strop, který je součástí akustického řešení hlavního sálu a zároveň bude i jakýmsi lustrem, může být vynikajícím příkladem českého sklářského umění.
Při výstavbě se musejí dnešní stavebníci ohlížet také na udržitelnost, jak k tomu přistupujete?
Momentálně jsme ve třetině přípravy finální studie a v následující třetině se budeme opravdu zabývat specifiky materiálů a vlivem stavby na životní prostředí. Budeme hledat dodavatele lokálních surovin, hlavně dřeva a kamene, což samo o sobě sníží uhlíkovou stopu filharmonie. Hodně se zabýváme obálkou budovy, protože pracujeme s průhlednou fasádou, což má své výhody i nevýhody. V některých místech, například v knihovně, si můžete všimnout, že každé druhé okno je ve skutečnosti knižním regálem. Snažíme se tím ovlivnit míru oslunění a dosáhnout optimální energetické náročnosti budovy. Cílem je v této oblasti dosáhnout nejvyšší možné certifikace. Chceme, aby filharmonie skvěle sloužila nejen hudbě, ale i životnímu prostředí.
Museli jste něco změnit kvůli českým stavebním předpisům a zákonům, které jsou poměrně rigidní?
Myslím, že moji kolegové by už teď mohli mít titul z českého práva (smích). Třeba na místě, kam se dnes stáčí tramvaj dolů k Vltavské, je pozemek nerovný. My bychom ho rádi zarovnali a zvedli tramvaje na uliční úroveň. Ale jakmile se do něčeho takového pustíte, přestože nabízíte elegantnější a lepší řešení situace, narazíte na mnoho zádrhelů – nejen technických a logistických, ale i právních. Nicméně si myslím, že jsme zde na dobré cestě. Jsme na to ostatně zvyklí, každé město, každá země, má vždy svoji specifickou byrokracii a sadu technikálií.
Kolem filharmonie povede magistrála, budou zde jezdit vlaky z letiště, metro, tramvaj a po řece plout lodě. Jak jste naložili s dopravním řešením okolí koncertní haly?
Prvně bych chtěl poukázat na to, že se nám podařilo úspěšně propojit Vltavskou filharmonii s řekou a stavba plynule navazuje na vltavské nábřeží. To samozřejmě znamená vytvořit tunel pro auta, která budou filharmonii podjíždět. Nijak tedy nezasáhneme do dopravní kapacity silnic, ale zároveň bude mít filharmonie a veřejné prostranství ve městě přednost. Tím, že koncertní sál bude přímo nad tunelem metra, budeme muset pečlivě rozmístit základové sloupy budovy tak, aby doprava neměla vliv na provoz a akustiku sálů.
Podaří se vám dodržet rozpočet? V zahraničí se téměř vždy koncertní sály prodraží.
Myslím, že to zvládneme.
Vltavská filharmonie
O podobě nového pražského koncertního sálu, který vyroste poblíž stanice metra Vltavská v Holešovicích, rozhodla jedenáctičlenná porota složená z nezávislých odborníků a politických představitelů během třídenního zasedání na Staroměstské radnici.
Do soutěže se zapojilo celkem devatenáct studií, která Praha vybrala na základě odevzdaných portfolií nebo je k vypracování návrhů loni v srpnu přímo vyzvala. Budova nabídne tři koncertní sály, ten největší se špičkovou akustikou pro 1800 posluchačů doplní sál komorní a multifunkční pro dalších 1200 lidí. V budově najdou zázemí i oba v Praze sídlící symfonické orchestry, Česká filharmonie a Symfonický orchestr hlavního města Prahy.
Filharmonie by se měla stát také centrem hudebního vzdělávání. Do jejích prostor se přesune hudební knihovna Městské knihovny v Praze, vzniknou edukační prostory, zkušebny a studia. Nebude chybět restaurace, kavárna nebo vyhlídková terasa nabízející pohledy na centrum Prahy. Základní kámen nového koncertního sálu by měl být položen v roce 2027, hotová budova se pak otevře návštěvníkům v roce 2032.
