V anglosaském systému funguje byznys postavený na financování soudních sporů už více než 40 let. Pomáhat poškozeným domoci se spravedlnosti a zároveň díky tomu zhodnocovat peníze se ale postupně učí také investoři v kontinentální Evropě. Mezi nejvýraznější z nich patří i česká společnost LitFin, která se aktuálně podílí na 25 kauzách. Dohromady v nich jde až o dvě miliardy eur. Zakladatel a řídící partner LitFin Maroš Kravec přitom v rozhovoru ze série PFI Talks říká, že by brzy mohlo jít až o desetinásobek – lidé či firmy se totiž nyní kvůli délce a komplikovanosti soudních sporů často o svoje nároky nehlásí, nebo o nich dokonce ani nevědí.
V oblasti financování soudních sporů leží v kontinentální Evropě značný investiční potenciál. Zatímco ve Spojených státech či Velké Británii jsou poškození zvyklí domáhat se náhrady a je jim k dispozici rozsáhlá síť specializovaných poskytovatelů připravených pomoci, v zemích, jako je Česká republika, se lidé často snaží soudům vyhýbat i v případě, že by mohli s nárokem na odškodnění uspět.
„Lidé u nás stále nejsou zvyklí uplatňovat své nároky. V naší společnosti existuje takzvaná racionální apatie, kdy si sice člověk uvědomí, že má na odškodnění nárok, protože se mu stala nějaká křivda. Ale stejně si raději řekne: no nevadí, dám si pozor příště,“ uvádí Maroš Kravec, zakladatel české společnosti LitFin, která v Evropě patří mezi největší subjekty v oboru financování soudních sporů.
V rozhovoru ze série videopodcastů PFI Talks, kterou ve spolupráci s deníkem e15 připravuje Prague Finance Institute při výzkumném pracovišti CERGE-EI, Kravec také popisuje, jak se na soudních sporech dají zhodnocovat peníze i přesto, že řada poškozených o svém nároku zpočátku ani nemusí vědět.
Alespoň 70procentní šance na úspěch
Základem pro úspěšnou investici do soudního sporu je podle Kravce pečlivý výběr konkrétní kauzy. LitFin otevírá hlavně ty, ve kterých si je jistý, že škoda již nastala – jeho experti proto sledují rozhodnutí nejvyšších soudů v jednotlivých zemích Evropské unie, rozhodnutí Evropské komise, soutěžních orgánů nebo jiných regulátorů. „Zvažujeme, kolik může být potenciálních poškozených, kolik peněz potřebujeme zainvestovat, a pokud je protistrana dostatečně solventní a dává vše smysl, zaplatíme všechny náklady, což jsou advokáti, soudní poplatky, expertní znalci,“ popisuje Kravec v kostce fungování firmy, jež v minulosti financovala i spory s největšími nadnárodními korporacemi, jako je Google či Apple.
Dalším důležitým parametrem při rozhodování o tom, kterou kauzu financovat, je její ekonomika a pravděpodobnost úspěchu. „Nikdy neinvestujeme do sporu, kde bychom vydělali méně než trojnásobek toho, co jsme do řešení sporu vložili. Spor musí mít alespoň 70procentní šanci na úspěch,“ dodává Kravec.
Právě proto LitFin staví převážně na sporech, kde jde spíše o to uplatnit a prokázat škodu za konkrétní klienty, kteří často o této možnosti ani nevědí, než otevírat dosud nerozhodnuté kauzy. Pokud uspěje, ať už u soudu, nebo v rámci mimosoudního vyrovnání, náleží jí podíl na získané částce. Jestliže neuspěje, nehradí poškození nic.
Podívejte se na další rozhovory ze série PFI Talks
Americká telekomunikační síť FirstNet podrží stát v případě nouze. Vznikla po 11. září 2001
Odliv přichází a brzy se ukáže, kdo šel plavat nahý, říká zakladatel fondu Oriens Orbán
Wirecard nabízí příběh jako z Mission: Impossible, říká novinář, který kauzu odhalil
USA jsou platební neschopnosti blíž než před deseti lety, myslí si ekonom Barry Eichengreen
Z kryptoměn přežijí jen digitální peníze, říká bývalý ekonom amerického Fedu Sumit Agarwal
Marc Faber své temné předpovědi opírá o vybranou knihovnu. Přinášíme čtenářské tipy „Doktora Zkázy“
Světová hospodářská krize je tady, ale bude ještě hůř, říká pro e15 americký ekonom Jeffrey Sachs
Rusko na Ukrajině těžko hledá přijatelné vítězství, říká autor psychologických bestsellerů Kahneman
Majitelé si úpadek svých firem berou příliš osobně, říká specialista na záchrany firem
„Obvykle už nedokazujeme zneužití dominantního postavení či jiné porušení zákona, protože protistrana zpravidla již přiznala, že se tak stalo. Jen prokazujeme, že našemu klientovi vznikla škoda a v jaké výši. V průměru si bereme 20 až 40 procent z toho, co se podaří získat. Klient výměnou za to nemusí investovat vlastní prostředky a v případě úspěchu získá třeba 70 procent, v případě neúspěchu jej to nestojí nic. Je to forma hedge,“ tvrdí Kravec.
Drtivou většinu sporů financuje LitFin na západ od Česka. Například v Německu, Nizozemsku či v Belgii. Za pět let od založení má firma podle Kravce úspěšnost zhruba 90 procent. „Úspěšnost znamená, zda se nám podaří vyhrát soud nebo se mimosoudně vyrovnat. V druhém případě to už není 100 procent nominální částky, ale pokud bude z 25 sporů 70 procent úspěšných, a na každém chceme minimálně trojnásobek nákladů zpět, stačí na návrat investovaných nákladů jen třetinová úspěšnost. Zbytek je zisk,“ vypočítává Kravec s tím, že do financování soudních sporů investují s LitFin i zajímavá jména českého byznysu.
Vleklé spory nejsou problém
Firma začínala s vlastními prostředky. Později však získala od Pale Fire Capital Dušana Šenkypla a Jana Barty první investici ve výši pěti milionů eur, kterou dokázala splatit i se ziskem již během pouhých 18 měsíců. „Následně jsme začali spolupracovat s jedním americkým fondem, kde máme nyní možnost investovat až 40 milionů dolarů. Momentálně jsme také založili první fond pro kvalifikované investory v regionu střední a východní Evropy zaměřený na soudní spory,“ popisuje novinku Kravec.
LitFin financoval nejen spory proti technologickým gigantům Apple či Google v kauzách kolem AppStore a Google Play Store, ale angažoval se také v případu zkrachovalé německé banky Wirecard, kde šlo o 20 tisíc poškozených, či v soudním sporu s karetními společnostmi VISA a Mastercard. V poslední jmenované kauze nakonec došlo k celkovému mimosoudnímu vyrovnání ve výši 5,6 miliardy dolarů, což podle Kravce ilustruje, jaké objemy peněz se v tomto byznysu točí.
Poškození přitom často netuší ani to, že mohou být odškodněni. „Nevědí o tom, že mají nárok, protože se věnují jiným aktivitám než každodennímu čtení Evropského věstníku nebo rozhodnutí soutěžního orgánu v Portugalsku. Najdou se však i takoví, kteří sice o možnosti vést spor informace mají, ale nechtějí investovat vlastní peníze. Spory totiž trvají dlouho. Jak říkají Angličané: Justice delayed is justice denied. To je velký problém a důvod, proč hodně společností i fyzických osob svůj nárok neuplatňuje,“ dodává Kravec.
Pro LitFin nicméně nejsou ani dlouhodobé spory překážkou. Naopak od začátku počítá s tím, že se každá kauza bude řešit v průměru kolem pěti let. „Není pro nás problém čekat dlouho. Máme celé portfolio sporů a jejich správa pak už funguje konzistentním způsobem. Podobně pracují pojišťovny. Pojistí milion domů, a když nějaký spadne nebo shoří, jsou stále v pořádku, protože 99,9 procenta jim v portfoliu zůstane. A v našem byznysu je to velmi podobné,“ dodává Kravec.
V Evropě dřímá obří potenciál
Nízká motivace poškozených lidí a firem domáhat se svých nároků v systému, kde obvykle spor dlouho trvá a je komplikovaný, má podle Kravce nejen přímé dopady v tom, že nezískají odškodnění. Jde o signál velkým korporacím, kam až mohou zajít. „V momentě, kdy si společnosti, které mají dominantní postavení vůči menším hráčům nebo spotřebitelům, uvědomí, že může přijít postih, jsem přesvědčený, že si to dvakrát rozmyslí. Financování soudních sporů tak má pozitivní vliv i na uplatňování práv zákonnou cestou a na rozvoj kultury v rámci společnosti,“ je přesvědčen Kravec.
Potenciál rozvoje byznysu LitFin v kontinentální Evropě je podle něj obrovský. Aktuálně řešené spory představují stále jen špičku ledovce. Jsou však i případy, do nichž firma investovat nehodlá, i když by měla vysokou šanci uspět. Jako příklad Kravec uvádí covidové spory vůči státu. „Vnímali jsme, že jde o velmi citlivé téma. Česká republika i mnoho jiných zemí udělalo kroky, které možná nebyly úplně správné. Došlo i k porušením zákona, ale v daném čase jsme neměli zájem vytvářet další problémy pro stát. Teď by to bylo podobné třeba u financování sporů vedených společnostmi s ruským kapitálem.“
