Rusko na Ukrajině těžko hledá přijatelné vítězství, říká autor psychologických bestsellerů Kahneman
Knihy Daniela Kahnemana patří do povinné četby v oboru behaviorální ekonomie. Původně se tedy náš rozhovor měl zaměřit na propojení psychologie, jednání lidí, byznysu a investic. Protože se odehrál až po vypuknutí války na Ukrajině, stočil se hned od začátku na psychologii vlastenectví, propagandy a proč jí lidé podléhají. Celý rozhovor s americko-izraelským psychologem, emeritním profesorem Princetonské univerzity a laureátem Nobelovy ceny z roku 2002 za psychologický vhled do ekonomie v oblasti lidských úsudků a rozhodování je k dispozici jako videozáznam nebo podcast v obvyklých aplikacích.
Jak ukazují reportáže a průzkumy z Ruska, velká část tamní veřejnosti odmítá přiznat, že Rusko, nikoli Ukrajina, je původcem největšího ozbrojeného konfliktu v Evropě od 2. světové války. Podle Daniela Kahnemana je taková reakce pochopitelná nejen z hlediska účinnosti současné ruské propagandy. „Neochota vidět svou zemi jako viníka agrese, zločinu, je velmi silná u většiny z nás,“ říká profesor Kahneman v novém rozhovoru z řady PFI Talks, které deník E15 pravidelně přináší ve spolupráci s platformou Prague Finance Institute při výzkumném pracovišti CERGE-EI.
„Identifikace lidí s vlastní zemí je velmi silná, což platí pro nás všechny,“ říká Daniel Kahneman. „Není tedy divu, že se lidé zdráhají myslet si, že právě moje země je ta špatná.“ Nadto pro mnoho Rusů je dnes o to těžší vymanit se „z pohodlí“ jejich přirozeně patriotického vnímání vlastní země, protože jsou vystaveni dlouhodobé a cílené kampani, která nyní v souvislosti s Ukrajinou dokonce zakazuje používat slovo „válka“, dodává profesor.
„Myslím si, že psychologicky zajímavé otázky se netýkají ani tak veřejnosti jako spíše těch, kdo v Rusku rozhodují. Čemu věří? Jak se dostali k tomu, co nyní dělají?“ říká profesor Kahneman a okamžitě dodává, že odpověď na tuto otázku má váhu pouhé spekulace. „Reakce ruské veřejnosti je přesně to, co se dalo z psychologického hlediska očekávat,“ uvádí s tím, že současná ruská propaganda v tamní veřejnosti účinně utvrzuje domněnky, které jsou ve skutečnosti v rozporu s fakty.
Kahneman během rozhovoru několikrát uvedl, že je psychologem, nikoli ekonomem, i když některé jeho knihy, mezi něž patří bestseller „Myšlení, rychlé a pomalé“ z roku 2011 i navazující dílo z roku 2021 „Šum: O chybách v lidském úsudku“ a vědecké referáty, studují či využívají ve své práci právě ekonomové. Přesto byl ochoten některé ekonomické otázky zodpovědět.
Jednou z nich je téma, i když také spojené s válkou na Ukrajině, zmrazení státních rezerv Ruska, a tedy využití finančních nástrojů jako zbraně. „Z hlediska finančních vztahů se zdá, že jde téměř o válečný akt. Existuje zde záměr zničit ekonomiku druhé strany nebo ji přinejmenším destabilizovat.“ Je-li smyslem sankcí proti Rusku docílit ukončení krveprolití na Ukrajině, je třeba také ovšem přemýšlet o tom, jak k tomu Rusy přimět.
„Jak dát Rusům pocit svého druhu vítězství, které by jim umožnilo se z toho dostat, aniž byste jim ve skutečnosti nějaké vítězství dali. Bude se to stupňovat, a protože se dostali do úzkých, bude čím dál obtížnější najít ‚vítězství‘, které by bylo pro ně přijatelné. Ale zdá se, že pokud to neuděláme, nebudou s to přijmout prohru. Otázkou je, co budou dělat? Odpověď není zřejmá,“ říká Kahneman a uzavírá tuto část rozhovoru pesimistickou poznámkou „Máme všichni problém, velký problém“ – „We are all in trouble, very big trouble“.
Pokud jde o hlavní oblast Kahnemanova vědeckého zkoumání, zjednodušeně lze říct, že se psychologie a behaviorální ekonomie snaží zkoumat a najít odpovědi na otázky, proč se lidé někdy chovají racionálně, a jindy nikoli. Pro Daniela Kahnemana je ale třeba jít ještě o krok zpět. „V běžném jazyce si lidé podle mě pletou racionální a rozumné, takže používají tato dvě slova téměř zaměnitelně. Já používám pojem racionalita jako technický termín, který představuje logiku, a to logiku rozhodování. Ale lidé nejsou racionální v technickém smyslu tohoto slova, to je zřejmé. Lidé jsou v celku rozumní, a to včetně investorů. Tedy jsou většinou rozumní, i když existují specifické předpojatosti, které jsou mezi investory i manažery dobře známé. Takže tu například máte nadměrnou sebedůvěru.
Empiricky je poměrně jasné, že to, co by lidé měli na akciovém trhu dělat, je nakupovat indexové (ETF) fondy. Někteří lidé to ale nedělají, protože si věří, že si mohou vést lépe než trh, když investují do určitých vybraných společností.“ Kahneman zmiňuje ETF fondy i z toho důvodu, že jejich reakce na výkyvy trhu jsou řízeny počítačovými algoritmy a nepodléhají emocím, jako se může stát v případě běžných podílových fondů, které aktivně spravují portfolio manažery z masa a kostí.
Totéž platí i pro korporátní manažery, v jejichž chování je patrný vzorec přílišného optimismu a sebedůvěry, který je ale na druhé straně motorem inovací a konkurence na trhu, zdůrazňuje Daniel Kahneman.
I když profesor psychologie své zařazení mezi ekonomy odmítá, bude asi platit, že racionální by mohlo být se tomu nebránit. Koneckonců britský týdeník The Economist má v tom už od roku 2015 jasno, protože Daniela Kahnemana zařadil mezi deset nejvlivnějších ekonomů světa.
| Daniel Kahneman (88), americko-izraelský psycholog, emeritní profesor na katedře psychologie Princetonské univerzity. Jeho knihy a vědecké práce o rozhodování a usuzování lidí v době nejistoty patří mezi povinnou literaturu na katedrách ekonomie. V roce 2002 obdržel Nobelovu cenu za propojování poznatků psychologie s ekonomií. |
