Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí bude poprvé kontrolovat financování krajských voleb. Výdaje na kampaně jsou regulovány od roku 2017, praxe však od té doby přinesla řadu sporných případů. Na některé zákonné kontroly nemá úřad ani kapacitu, připouští člen úřadu Jan Outlý.
V současné době má Česko za sebou většinu kampaně před volbami. S jakými problémy jste se setkali?
Na začátku každé kampaně jsme mívali dost případů, kdy strany nenahlásily volební účet, nebo si ho vůbec nezřídily. Přitom to mají udělat do pěti dní od vyhlášení voleb. Do doby, než jsou zřízené kandidátní listiny, tak není úplně zřejmé, kdo se vlastně voleb účastní.
Tyto volby nejsou výjimkou. Úřad se před volbami nicméně zaměřuje na monitoring kampaně. Závěry o tom, nakolik byla kampaň transparentní, můžeme dělat až po obdržení zpráv o financování kampaní.
Letos dochází k souběhu krajských a senátních voleb. Co to pro vás znamená?
Náročnější je to pro nás i kandidující subjekty v tom, že se v mnohem větší míře než v jiných volbách vyskytují koalice. Máme i parlamentní stranu, která nikde vůbec nekandidovala za sebe, ale jen v koalicích (jde o TOP 09 – pozn. aut.).
Strany jsou v několika koalicích, v různých krajích s různými subjekty, přičemž některé výdaje na kampaň jsou společné a překrývají se. Vzniká pak problém, jak takový složitý propletenec promítnout do zprávy o financování kampaně a jak to zkontrolovat. Pravidla jsou pro všechny volby stejná, ale realita z toho činí složitou otázku.
Není problém, že volební zákony nezohledňují specifika různých typů voleb?
Vláda, zákonodárci i my jsme do toho před lety šli s tím, že se pravidla nějak na papíře nastaví a počká se, co přinese život. Podle toho se ta pravidla mohou upravit.
Už při sněmovních volbách v roce 2017 jsme jako úřad věděli o různých problémech. Řekli jsme si ale, že necháme proběhnout kolečko všech typů voleb. To bude završeno letos krajskými volbami. Potom chceme sepsat, co je třeba v legislativě upravit. Chyby tam jsou, ale ony musely přirozeně nastat v momentě, kdy se rozhodnete nějakou společenskou oblast poprvé regulovat.
Co by se mělo změnit?
Mnoho věcí, které jsou spíše technického rázu. Třeba se řeší otázka, zda stačí jeden volební účet pro koalice, které mají stejné složení, ale v každém kraji se jmenují jinak. My jako úřad máme za to, že je důležitější, z jakých stran se koalice skládá, než jak se jmenuje, a proto musíme trvat na jednom účtu, jak píše zákon.
Strany by naopak uvítaly oddělení volebních účtů. Argumentují tím, že je to pro voliče srozumitelnější. Dále jde třeba o upřesnění, jaký status mají výdaje kandidátů či do jaké míry se bezúplatná plnění musejí odrazit v účetnictví stran.
Jeden dárce a firmy s ním spojené mají ze zákona možnost poskytnout na kampaně dohromady tři miliony korun. Je v možnostech úřadu kontrolovat, kdo je skutečným vlastníkem firem a zda dary nejdou přes různé společnosti od jednoho sponzora?
V možnostech úřadu to není. Dlouho jsme usilovali o to, aby tuto agendu prováděla externí společnost. Teď nedávno se to povedlo, v květnu jsme vybrali společnost, která to pro nás dělá. Až budeme mít data ze zpráv o financování letošních kampaní a výročních zpráv, tak firma použije software, v němž je databáze vlastnických struktur, a bude moci na případné porušení zákona upozornit.
Dotyčná firma má přístup do všech registrů, třeba i evidence svěřenských fondů?
Neříkám, že do všech. Základ je obchodní rejstřík, pak se využívají další registry. V zásadě jde o otevřená data, která má partner na jednom místě v jedné databázi.
Probíhá debata o výdajovém limitu na kampaně?
Výdajový limit nemá s transparentností nic moc společného. Transparentní může být kampaň za miliardu i za sto tisíc. Je to otázka spíše politická, která se týká spravedlnosti volební soutěže. Pokud nemůže někdo neomezeně utrácet a musí se držet v limitech, tak tím dává prostor jiným subjektům, aby se také mohly v kampani ukázat, a volič měl šanci se o nich dozvědět.
Z našich zkušeností je debata na místě pouze u limitu pro sněmovní volby, protože bylo několik subjektů, pro které byl limit 90 milionů korun hraniční. U ostatních voleb se zdá, že jsou limity nastavené tak vysoko, že se k němu žádná strana ani nepřiblíží.
O Úřadu pro dohled nad hospodařením stran a hnutí se říká, že nepracuje moc efektivně. Daří se to zlepšovat?
Je stále co zlepšovat. Při tak malém počtu lidí musí být naše práce doplněna procesy, které nejsou zastaralé a odpovídají 21. století. To u našeho úřadu ne vždy platí. Členové úřadu mají stále velmi omezenou možnost něco prosadit. Pokud chceme nějaký nový nástroj pro dohledovou činnost, tak se k němu dostáváme velmi ztuha.
Nicméně posun za tři roky tam je. Na začátku vzniklo velké zpoždění v kontrolách voleb, protože zákon neurčil, jak má úřad vnitřně fungovat, a ten na to musel poměrně bolestivě přijít sám. To jsme překonali a zpoždění jsme takřka dohnali. Teď dokončujeme kontrolu voleb do Evropského parlamentu z loňského roku. Před sebou už nebudeme mít žádné resty a budeme moci rovnou naběhnout na letošní krajské a senátní volby.
