Volby 2020: Sedm důvodů proč jsou nadcházející volby spíš antivolby | E15.cz

Sedm důvodů toho, proč jsou nadcházející volby vlastně spíš antivolby

Petr Pešek

Hlasování do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu je letos mimořádnější než obvykle. Tento typ voleb obvykle příliš velkou pozornost nepoutá, jakkoli kraje i Senát mají v našem ústavním pořádku důležité místo. Jenže tentokrát je ve hře více než jindy. Ať už jde o pokračující koronavirou epidemii či možný začátek konce vládní garnitury.

Netéma koronavirus

Politická kampaň, která se plánuje minimálně s předstihem několika měsíců, se prakticky vyhýbá tomu, co je nyní aktuální. Tedy návratu koronavirové krize. A jak se liší Senát a krajské uspořádání, rozdíly jsou patrné i v kampaních. První je stavěná na konkrétních osobnostech často podporovaných více stranami (viz níže). Druhá se snaží využívat regionální témata – obvykle třeba dostavění dálnic – i když tam často rezonují i ta celostátní. Viz například kdysi třicetikorunové poplatky u lékaře.

Letos je to ale o poznání odlišné. Volební billboardy působí trošku mimoběžně. Téma koronaviru nejzřetelněji využila sociální demokracie, která se pokusila marketingově využít „červený svetr“ předsedy strany. Byť za situace, kdy to vypadalo na ústup koronaviru. Jinak spíš ticho, i když některé vedlejší efekty krize – například astronomický deficit rozpočtu, a tedy zadlužování budoucích generací – si o využití říkaly.

Nepůjde volit jako obvykle

Léta se vede debata o korespondenčním hlasování, letos ale koronavirová krize přinesla novou, netradiční alternativu – hlasování z auta neboli „drive-in“, podobně jako při objednávání hamburgeru. Týká se lidí, kteří jsou v karanténě či izolaci, a začalo již včera.

Kandidáti do krajů 2020: Seznam kandidátů a krajů pro krajské volby >>>

V počátku o tuto netradiční formu hlasování nebyl příliš velký zájem, během první hodiny toho využily jen jednotky voličů. Přesto je to dobrá zpráva. Ve vzduchu se vznášelo odložení voleb, což by pro stále ještě dost křehkou polistopadovou demokracii nebylo ideální. Navíc by hrozila kumulace již tak četných voleb.

(Ne)účast voličů

Krajské ani senátní volby neoplývají příliš velkou volební účastí, řečeno diplomaticky. Například ty minulé krajské (konané říjnu 2016) vykázaly účast jen lehce přes 37 procent. U senátních, zvláště ve druhém kole, to bývá ještě mnohem méně. Problémem to bývá zvláště pro levici, respektive pro současné vládní strany.

Jinak disciplinovaní voliči zůstávají doma, nejspíše kvůli tomu, že nedoceňují význam obou ústavních institutů. Naopak pro pravicovou opozici to může být příležitost, jak posílit pozice v Senátu a na krajské úrovni. A pokud se jí zadaří, může to brát i jako předehru pro celostátní výměnu mocenských stráží.

Neúspěch vládních stran

S tím se vlastně počítá. Premiérovo hnutí ANO má dlouhodobý personální problém, což se v regionech projeví dvojnásob. Senátní volby v podstatě „zazdilo“.

Koaliční ČSSD zase trpí jednak propadem voličských preferencí – i když v poslední době se trochu zmátořila – jednak úprkem regionálních lídrů. Dres před říjnovými volbami změnilo hned několik „oranžových“ hejtmanů. A až na některé místní výjimky nemohou čekat od hlasování zázrak ani kvazikoaliční komunisté. Ale zase mohou být v duchu Rádia Jerevan v klidu, hůře už bylo. Nyní nemá KSČM v Senátu ani jednoho zástupce.

Kandidáti do Senátu 2020: Seznam kandidátů a obvodů >>>

Nepropojenost opozice

Krajské a zvláště senátní volby bývají příležitostí, kde si strany mohou otestovat spojenectví. Anebo musejí, pokud některým hrozí propad pod sněmovní nevolitelnou pětiprocentní hranici, jak je tomu teď. Odpůrci vlády, tedy ti spojovaní z někdejším Demokratickým blokem, tak vyrazili do voleb často společně. ODS s TOP 09, někdy s KDU-ČSL, opatrné integrační snahy jsou zřejmé i u hnutí STAN. Zapadnout by ovšem nemělo, že Piráti jdou ve většině krajů – kromě Olomouckého – sami.

Neodcházení vysloužilých politiků

Zvláště senátní volby záleží hodně na osobnostech, což se potvrzuje i v těch senátních. A také na lidech, kteří nepřestávají snít sen o svém politickém comebacku. Na kandidátkách tak můžeme najít bývalého ředitele jisté soukromé televize, anebo diplomata a kdysi též šéfa dnes již zaniklé strany – pokud nebereme v potaz neúspěšný pokus o obnovu této značky. A není se čemu divit. Volební matematikou viděno – nízká účast plus malý počet hlasů nutných ke zvolení – tomuto scénáři jen nahrává. Aneb kdo by nechtěl být senátorem.

Předehra sněmovních/prezidentských voleb

Říjnové volby se konají v době…volební. Příští rok nás čeká klání sněmovní (nejpozději na podzim 2021), pak prezidentské (začátek roku 2023), mezitím komunální (2022). Což hraje roli hlavně ve výše zmíněném testování koalic. Nějaké širší sdružování protibabišovských sil se logicky ukázalo jako chiméra, ale jistá integrace nastat může. Když už ne kvůli tažení proti vládě, tak vzhledem k výše zmíněnému existenčnímu ohrožení některých stran.

Rýsují se dva tábory – konzervativní a liberální. Což je vlastně v pořádku, antibabišismus sám o sobě není nosným programem. Nadcházející volby ale ukážou, zda se podpora opravu matematicky sčítá, anebo naopak, jestli jistá spojenectví některé voliče naopak neodrazují.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!