Před letošními parlamentními volbami oprašuje své dlouhodobé záměry i většina zavedených politických stran. V zimě přišla TOP 09 s Vizí 2030, podle níž by mimo jiné česká životní úroveň měla za 13 let dotáhnout tu německou, a v Česku by se tou dobou mělo platit eurem.
KDU-ČSL zase vyzvala mladé lidi do 30 let, aby straně napsali, jak vidí Česko v roce 2050. ČSSD jde podobnou cestou. Na tvarování svých vizí se snaží spolupracovat s občany v projektu Česko 20+. Některé představy budoucnosti sociální demokraté zahrnuli do nového dlouhodobého programu.
Levicové strany ale dlouhodobé vize žádným letopočtem nevymezují. Jak ČSSD, tak i komunisté se do značné míry zaměřují na tendence, které jsou již v chodu. Výslovně pouze varují před postupujícím neoliberalismem.
S dlouhodobými stranickými programy je však potíž, protože přesahují horizont volebních cyklů. „Částí problému je systém koaličních vlád, kdy následující kabinet mnohdy ruší kroky předchůdce,“ říká politolog Miloš Brunclík.
„Žijeme ale v době vymknuté ze zavedených pořádků, lidé se cítí ohroženi. Vize nabízejí jistotu či alespoň její zdání. Proto je strany nabízejí zvláště teď, před volbami,“ míní dlouholetý poradce vládních špiček ČSSD Martin Potůček.
Trvá pravolevý souboj idejí? Dříve bylo strašákem Řecko, nyní roboti
Situace, kdy strany před volbami představují program nad rámec čtyřletého období, není úplně novou. Svého druhu precedens představuje ODS. Pro ni je formálně stále platný dokument Vize 2020, který vypracovala v únoru 2010. Přesto přichází s novým programem pro nadcházející volby. „Vize 2020 byla myšlená jako živý dokument. Část jsme již naplnili a část zahrnuli do konkrétních programů ve volbách,“ uvedl předseda ODS Petr Fiala. Při zohlednění „navazující“ Vize 2030 v podání TOP 09 tak pravice ideově pokrývá celé dvě dekády vývoje Česka.
Naopak levicové strany časovým rámcem dlouhodobý program nevymezují. Jak ČSSD, tak i komunisté se do značné míry zaměřují na tendence, co jsou již v chodu. Z jejich rétoriky vyplývá, že je to pravice, jejíž vize docházejí naplnění - levice výslovně varuje před postupujícím neoliberalismem.
Ze srovnání programů „tradičních“ stran pravolevého spektra ale plyne další úskalí dlouhodobých dokumentů. Strany se na jedné straně snaží předvídat budoucí vývoj, na druhé reagovat na témata aktuální.
Zatímco v roce 2010 panovala krize a veřejným diskurzem rezonovalo téma rozpočtové odpovědnosti a hrozby „řeckého scénáře“, o sedm let později jde hlavně o otázky spojené s průmyslem 4.0, nízkými mzdami a problematikou přechodu od „montovny“ k ekonomickému modelu s vyšší přidanou hodnotou.
Sestavování rozpočtuPravice se od roku 2010 profiluje jako rozpočtově odpovědná. ODS ve Vizi 2020 popisuje metodu takzvaného fiskálního cílení, jež do schodku či přebytku zahrnuje protiváhu ve výši tří procentních bodů HDP. Pokud ekonomika roste dva roky v průměru o pět procent, musí být navržený státní rozpočet alespoň dvě procenta HDP v přebytku. TOP 09 je přísnější. Počítá s vytvářením rezerv už při dvouprocentním růstu ekonomiky. Levice místo rozpočtové (ne)odpovědnosti píše o nutnosti vypořádat se s tlakem globalizace a neoliberalismu. Tak ČSSD označuje „politický projekt s cílem posílení moci neregulovaného trhu, korporací a jejich zájmů“. Nevolá po protekcionismu, ale podobně jako KSČM po regulaci pohybu kapitálu. Odmítá tlak na snižování míry přerozdělování s tím, že podíl všech daní a povinných plateb na HDP se v Česku pohybuje pod průměrem EU. Modernizace ekonomiky„České hospodářství se přeorientuje na inovativní činnosti s vysokou přidanou hodnotou. Na dobu montoven budeme jen s úsměvem vzpomínat, jejich éra se totiž uzavřela spolu s hospodářskou krizí. Vláda přestala podporovat investice vedoucí k rozvoji průmyslu bez přidané hodnoty, prostředky nasměrovala do vzdělání a výzkumu.“ Tato slova pocházejí ze sedm let staré vize ODS. Pro Česko je to nicméně téma vysoce aktuální. „Podíl průmyslu na HDP je 38 procent, nejvíce v Evropě,“ upozorňuje dnes TOP 09 a dodává předpověď, že do 15 let nebude v některých oborech nutné pracovat více než čtyři dny v týdnu. Robotizace je tématem i pro ČSSD. Varuje, že rozmach umělé inteligence povede k úbytku pracovních míst. Slibuje proto podporu malých a středních podniků, aby mohly proniknout do mezer globálního trhu a získávat zakázky s vyšší marží. Tím by lépe vzdorovaly i tlakům automatizace. Stát by měl také odměňovat i dosud nehonorované činnosti, například péči o blízké či o životní prostředí. KSČM pro změnu píše o „polidštění“ hospodářství. Dosáhnout by toho chtěla rozvojem ekonomické samosprávy a družstevnictví. Financování veřejných statkůODS a TOP 09 v době své vlády zdůrazňovaly potřebu spoluúčasti klientů veřejných statků: zavedly zdravotnické poplatky a druhý důchodový pilíř, TOP 09 chystala školné. Ve své Vizi 2030 je ale už nezmiňuje. Naopak by studentům dotovala studium v zahraničí a „kulturní poukázky“. Levice zpoplatnění a privatizaci veřejných statků odmítá, přestože ČSSD přiznává, že současný penzijní systém občanům odpovídající výši důchodů nezajistí. Zahraniční politikaODS i TOP 09 zdůrazňují důležitost členství v EU a NATO. Už před migrační krizí se ODS odmítla podílet na přistěhovalecké politice EU, zároveň ale trvala na agendě lidských práv. Podle vize TOP 09 by mělo Česko pozici „mezinárodní autority v oblasti lidských práv“ obnovit. Pravici spojuje důraz na vnímání příslušnosti Česka k euroatlantické civilizaci. ČSSD vidí Česko spíše jako součást multipolárního světa. Konstruktivní vztahy by proto mělo v ideálním případě udržovat i s Ruskem. Deklaraci za vystoupení ČR z NATO na rozdíl od komunistů neuvádí |
