Do říjnových voleb zbývají necelé dva měsíce a velmi zhruba se už dá odhadnout, jak dopadnou. Podle dosavadních průzkumů Babiš vyhraje rozdílem třídy, a to i tehdy, když nedosáhne na předpovídaných 30 procent. Zároveň takzvané tradiční strany (ty, které patřily k oporám vratké polistopadové demokracie, tedy ODS, ČSSD, KDU-ČSL a TOP 09) nedají dohromady takovou většinu, aby případ od případu mohly čelit tlaku hnutí ANO. A Andrej Babiš si jako vítěz voleb bude moci vybírat koaliční partnery.
Významnou úlohu, byť i nepřímo, sehrají strany, které získají nezanedbatelný počet hlasů, ale přitom nepřekročí pětiprocentní hranici. Ztratit se v nadcházejících volbách může klidně 20 nebo 30 procent hlasů. Propadnou, což prospěje vítězi voleb. Volit takové strany znamená pro voliče riziko, že nebudou moci výsledek voleb ovlivnit podle svých představ. A strany, které, byť nechtěně, voličům takovou možnost poskytují, za to také nesou faktickou spoluodpovědnost.
Je také otázkou, nakolik voliči vlastně vědí, o čem ve volbách hlasují. Jediný z účastníků soutěže, který se vyjádřil skutečně jasně, je totiž Andrej Babiš. Jeho poselství je jednoduché a srozumitelné: Je třeba skoncovat se starými pořádky, v nichž nám vládli politici, kteří za sebou nemají žádné skutečné, hmatatelné výsledky. Prostě nemakali a kradli. „Tradiční“, „standardní“ strany.
Teď přicházejí obyčejní lidé. Jejich představitelem je hnutí ANO a jeho lídr: dokázal už vybudovat obří úspěšný koncern, pak si k němu pořídil účinnou mediální lobby a silné politické hnutí. Jeho cílem je stát jako firma a zjednodušená demokracie. Babiš tedy jednoduše a srozumitelně definoval své pozice i své politické protivníky.
Ti, proti nimž se obrací (jedna výjimka potvrzuje pravidlo), se shodnou jen v jednom: Proboha, jen žádný Antibabiš! To ovšem znamená jen zbabělou kapitulaci před Babišovou výzvou, která zní: Chcete zemi jako firmu a zjednodušenou demokracii, jíž bude podle potřeby jako servisní organizace pomáhat prokurátorský a policejní stát?
Anebo chcete „standardní“ parlamentní demokracii a právní stát? Babišovi protivníci před touto výzvou zhusta strkají hlavu do písku. Spousta lidí místo toho vkládá jakési naděje do různých afér. Ty sice mohou Babiše poškodit a jistě se musejí prošetřit formou padni, komu padni, ale politicky neříkají voličům vlastně nic podstatného. Respektive říkají mu, koho nemá volit, nikoli koho volit má a proč. Poselství „krade jako ti ostatní“ není zrovna voličsky přitažlivé.
Masaryk prý po vzniku Československa řekl: Demokracii bychom měli, teď ještě nějaké demokraty. Problém dnešního Česka je podobný: je demokracií bez demokratů.
Bez lidí, kteří by věděli, co demokracie je, a nestyděli se ji nahlas bránit. Taková demokracie bez demokratů nakonec demokracií být přestane. A demokraté, co tu zbudou, ji budou jen velmi těžko a pomalu vracet do života.
Autor je politolog
