Snažit se zaujmout voliče velkými sliby a silnými slovy v kampani je něco úplně jiného než uhrát slušnou mocenskou partii s reálnými kartami, které voliči rozdají. Povolební vyjednávání jsou vždy složitá.
Před letošními volbami zaznělo z úst stranických lídrů tolik kategorických výroků, že pokud bychom je měli brát zcela vážně, žádná povolební vyjednávání o vládě by vlastně ani probíhat nemohla.
TOP 09 nechce mít nic společného s ANO, SPD ani komunisty. ANO nechce mít nic společného s komunisty, SPD ani TOP 09. Komunisté nechtějí mít nic společného s ANO a SPD. ODS nechce jednat s ANO ani s komunisty. ČSSD nechce vládnout s komunisty, s SPD, s Piráty ani s ANO, zvláště pokud v něm bude Andrej Babiš.
KDU-ČSL nechce vládnout s ANO, zvláště pokud v něm bude Andrej Babiš, současně chovají historický odpor ke komunistům. Piráti nechtějí vládnout s „komunisty a fašisty“, ale současně v podstatě s nikým, kdo se v posledních letech otřel o celostátní politiku. A tak dále.
Je více než pravděpodobné, že všechny ty výroky budou po volbách interpretovány volněji, než jak na první dojem vyzněly, strany budou mít snahu nějakou dohodu najít a příkopy se ukážou mělčí, než to dnes vypadá. Stejně tak je možné a v kuloárech se o takových scénářích mluví, že v některých stranách dojde po volbách k otřesům, které sníží váhu autorů silných výroků a vyzdvihnou ty, kteří jsou přístupnější kompromisu.
Jisté je, že trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo poškodilo koaliční potenciál Andreje Babiše. Nicméně pokud by se šéf hnutí ANO dokázal stáhnout do pozadí, zřejmě by byla myslitelná koaliční spolupráce na půdorysu současného kabinetu. Úplně ze hry není ani varianta koalice „všichni proti Babišovi“, tedy široká spolupráce demokratických stran bez komunistů, okamurovců a hnutí ANO. Tímto scénářem, jemuž říká „Kalouskova vláda tradičních stran“, se snaží své voliče v posledních dnech motivovat i Andrej Babiš.
Všechno jsou to ale jen spekulace a předvolební balonky. Skutečná vláda se začne stavět v prvních minutách po vyhlášení výsledků voleb. Je ovšem pravda, že na některé výroky bude zřejmě potřeba pozapomenout.
| Nejvýraznějším rozporem předvolebních deklarací je případ kampaně roku 1998, která vyvrcholila, když Václav Klaus pár dní před volbami ověsil republiku plakáty s nápisem „Mobilisace“, kde hlásal, že je v sázce osud země. Po volbách uzavřel s hlavním rivalem a vítězem voleb Milošem Zemanem opoziční smlouvu, fakticky vyřadil z provozu většinu demokratických kontrolních mechanismů a menšinovou vládu ČSSD držel u moci až do dalších řádných voleb. V roce 2010 zase uspěla strana Věci veřejné. Získala skoro 11 procent hlasů díky kampani, v níž brojila proti „politickým dinosaurům“. Vzápětí ale usedla tato strana do vlády s mnoha dinosaury včetně arcidinosaura z kampaně Miroslava Kalouska. S podobnou rétorikou uspěl ve volbách roku 2013 i Andrej Babiš, který nešetřil kritikou „zkorumpovaných“ tradičních stran, aby po volbách se dvěma z nich složil kabinet. Na rozdíl od Věcí veřejných však tento svůj gambit bez problémů politicky přežil. |
