Evropské volby přinesly pět vítězů a pět poražených

Evropský parlament ve Štrasburku

Evropský parlament ve Štrasburku Zdroj: CTK/AP

Francouzský prezident Emmanuel Macron označil výsledky eurovoleb ve své zemi za zklamání. Jeho strana skončila až druhá za Národním sdružením Marine Le Penové
Francouzský prezident Emmanuel Macron v Bruselu.
3 Fotogalerie
Petr Sokol - Reflex.cz

Ani týden po volbách ještě neznáme úplně kompletní složení nového Evropského parlamentu. V Irsku se přepočítávají hlasy a úplný výsledek ještě nemají ani Švédové. I tak už je ale jasné, kdo jsou hlavní vítězové a poražení letošních voleb, které ovlivní charakter Evropské unie na dalších pět let.

Hlavní vítězi

1. Greta Thunbergová a evropští zelení

Jednou z největších vítězek letošních evropských voleb se stala švédská školačka Greta Thunbergová, která se proslavila jako symbol zelených protestů proti klimatickým změnám. Ty zachvátily Evropu v několika posledních měsících a na volebním výsledku se to teď skutečně projevilo. Zelení narostli oproti volbám v roce 2014, hlavně díky výsledkům ze západní Evropy, dokonce více než euroskeptici, o nichž se dlouho před volbami mluvilo jako o stranické rodině, která bude optickým vítězem letošních voleb. Zelení uspěli v Německu i Francii a jejich nástup v dalších státech bude znamenat další zezelenání unijní politiky, protože s oslabením největších prointegračních politických proudů váha zelených zákonitě naroste. Jarní zelená ofenziva, symbolizovaná „zelenou“ školačkou Greta Thunbergovou, proto byla asi nejlepší předvolební kampaní před evropskými volbami. Strašení klimatem v závěru snad dokonce trumflo strašení migranty.

2. Farage a Salvini – euroskeptici na vzestupu

Symbolem euroskeptického dílčího vítězství naopak může být fakt, že nejsilnější jednotlivou národní stranou v Evropském parlamentu už nebude německá křesťanskodemokratická CDU kancléřky Angely Merkelové, ale Strana brexitu Nigela Farage s celkem 29 křesly. Triumf euroskeptiků podtrhuje, že, když Britové z EU případně odejdou, nahradí Farage na pozici strany s nejvíce europoslanci Mateo Salvini a jeho italská Liga severu s 28 křesly. A dokonce ani titul třetí nejsilnější strany v rámci nového složení štrasburského shromáždění nebude v německých či jednoznačně prointegračních rukou. Ten bude totiž za 27 mandátů náležet polské konzervativní straně Právo a spravedlnost (PiS) Jarosława Kaczyńského, která sice není vysloveně euroskeptická, ale k současné podobě evropské integrace má přesto řadu výhrad. Euroskeptici mohou dát v Evropském parlamentu dohromady až 120 poslanců z celkem 751, což bude znamenat nejeuroskeptičtější parlament v historii evropské integrace, ale k euroskeptické většině je při tom stále ještě velmi daleko.

3. Macron – lucky looser

Přesné rozložení sil mezi euroskeptiky a středové strany hlavního proudu mimochodem dělá určitý typ vítěze i z francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, kterého můžeme popsat jako „šťastného poraženého“ těchto voleb. Ambiciózní francouzský lídr sice doma dostal „na frak“, když jeho strana Republika v pohybu (LREM) prohrála v prestižním souboji o pozici nejsilnější francouzské strany s euroskeptickým a protestním Národním sdružení (RN) Marine Le Penové, ale v rámci Unie posílil. Macron se totiž stal celoevropským architektem velké středovo-liberální skupiny poslanců. Takto vytvořený nový poslanecký klub může po oslabení lidovců a socialistů v Evropském parlamentu hrát roli jazýčku na vahách mezi pravicí a levicí, ale také „kingmakera,“ který dodá dvěma největším federalistickým klubům hlasy chybějící k dosažení parlamentní většiny. Doplníme-li to o silné zastoupení liberálních a středových stran v současné Evropské radě, vychází z toho jasně, že Emmanuel Macron volbami posílil, ačkoli doma ve Francii už není úplně prorokem.

4. Pedro Sánchez – nová ikona levicové Evropy

Na vzestupu je také španělský premiér Pedro Sánchez, jehož španělská socialistická strana se stala po výbuchu britských labouristů i německé SPD vlastně jedinou silnou sociální demokracií ve velké šestce nejlidnatějších členských států EU. Sánchez se i proto stal faktickým lídrem evropské levice, která v mnoha členských zemích skutečně strádá.

5. Evropský volič a stoupající účast

V minulých unijních pětiletkách jsme si už zvykli, že s každými evropskými volbami účast v nich klesla na další rekordní dno. Tentokrát se to překvapivě nestalo a zájem o volby se vyšplhal na úroveň, která tu už dvacet let nebyla. Po tak dlouhé době letos zase přišla volit nadpoloviční většina z více než 400 milionů unijních voličů. K vyšší účasti paradoxně přispěly jak euroskeptické kampaně, které strašily Unií a jejími chybami, tak naopak protikampaně, které upozorňovaly na negativa možného nástupu těch, kteří chtějí integraci v EU oslabit nebo úplně rozmetat.

Hlavní poražení:

1. Velká koalice lidovců a socialistů – už bez většiny

Nejvíce mandátů v Evropském parlamentu v těchto volbách ztratily oba největší poslanecké kluby – evropští lidovci a evropští socialisté. Ty zatím vždy měly v Evropském parlamentu společně většinu, a protože je spojuje přání nadále prohlubovat evropskou integraci, určovaly společně další směr unijní politiky. Letos tato většina poprvé padla. Lidovci přes ztráty udrželi pozici nejsilnějšího klubu a socialisté obhájili pozici dvojky, ale budou muset hledat třetího do hry, aby i další koalici tvořily prointegrační formace. Jako přirození partneři se nabízí Macronova středovo-liberální skupina nebo zelení, takže většina pro pokračování ve stávajícím způsobu integrace zůstane, i když bude pestřejší a komplikovanější.

2. Německo – oslabená koalice i opozice

Vliv v Evropském parlamentu ztratí zejména nejlidnatější země EU – Německo. Strany z Německa tradičně tvořily nejpočetnější složky téměř všech poslaneckých klubů v Evropském parlamentu. To teď už platit nebude. Nejsilnější zůstane jen CDU u evropských lidovců, i když i její role v klubu oslabí, a pak už jen naopak posílení němečtí zelení v ekologickém klubu. Pozice naopak ztratili sociální demokraté a liberálové z FDP a v rámci posílení euroskeptiků vlastně nezazářila ani protestní Alternativa pro Německo (AfD) či krajně levicová strana Die Linke.

Celý článek čtěte na Reflex.cz >>>