Politolog Lebeda: Pokud nevznikne nový volební zákon včas, čeká nás obrovská ústavní krize

Tomáš Lebeda, politolog Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Tomáš Lebeda, politolog Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zdroj: ČTK

Tomáš Lebeda, politolog Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
2
Fotogalerie

Osm měsíců před volbami do Poslanecké sněmovny zrušil Ústavní soud podstatnou část volebního zákona kvůli porušení rovnosti volebního práva a rovnosti šancí kandidujících subjektů. Výrazně tím pomohl menším stranám, které budou mít větší šance dostat se do sněmovny. Tomáš Lebeda, politolog Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, nečekané rozhodnutí Ústavního soudu vítá, načasování ale vnímá jako nešťastné. „Větší smysl by dávalo odložení účinnosti až za podzimní volby. Znamenalo by to také určité problémy, ale pořád by to bylo to lepší z obou špatných řešení,“ míní Lebeda.

Ústavní soud zrušil pravidlo, které u volebních koalic sčítalo pětiprocentní klauzule dle počtu subjektů a výrazně jim tak ztěžovalo cestu do sněmovny. Nově se rovněž změní rozdělování mandátů dle počtu získaných hlasů, a to opět ve prospěch menších stran. Je to v obou případech dobře?

Obsahově mi obě změny dávají smysl a myslím, že obě jsou ku prospěchu politického systému. Co se týče té klauzule, tak je zjevné, že to byl jen poslední relikt opoziční smlouvy, který Ústavní soud ještě nezrušil. U zrušení přepočítávání hlasů je to složitější, protože ta skutečná příčina nerovnosti zůstala zachovaná. Myslím tím disproproce mezi kraji. Naopak Ústavní soud zrušil ty části, které sporné vůbec nejsou – D´Hondtův volební model je vůbec nejpoužívanější na světě. Jinými slovy, soud nezrušil příčinu, ale zrušil nástroj, který dnes znemožňuje učinit přepočet ve 14 krajích proporčnější.

Proč s tím přišel Ústavní soud nyní, osm měsíců před volbami? Podnět byl u soudu tři roky.

To je pro mě ten nejproblematičtější moment. Z hlediska obsahu žádný problém nemám, ovšem z hlediska načasování mám problém obrovský. První věc je, že Ústavní soud věc zkoumal tři roky, což je samo o sobě velice dlouho. Ještě závažnější je skutečnost, že soud zákonodárcům dává pouze půl roku na to, aby se dohodli, jak má volební systém vypadat. Zájmem by přitom nemělo být, aby z toho vzešel nějaký rychle lepený kompromis, ale aby byl nastaven kvalitní systém, který dlouhodobě přispěje ke kvalitě politické soutěže. Obávám se, že to je časovými podmínkami znemožněno.

Jak tento krok tedy vnímat? 

K tomu se nechci příliš vyjadřovat, protože spekulací je v médiích celá řada. Nepotřebuji se k tomu přidávat. Každopádně vím, že ve hře bylo i odložení účinnosti až za nadcházejí podzimní volby, což by mi v tuto chvíli přišlo smysluplnější. Znamenalo by to také určité problémy, ale řekl bych, že by to bylo to lepší z obou špatných řešení, co se načasování týče.

Vraťme se k těm politickým systémům. Je ve hře, že by se nakonec pro potřeby voleb rozdělení na kraje zrušilo?

Nemyslím si. Nyní je oněch čtrnáct krajů pro volby nezbytných, protože podle nedotčených částí stávajícího zákona budou v rámci nich strany předkládat své kandidátní listiny. Je na ně také navázána celá řada organizačních záležitostí. V tuto chvíli si myslím, že politici budou muset přijít s jiným řešením. 

Jakým?

Dokáži si představit víceúrovňový model, který by měl základnu na úrovni krajů a pak měl ještě jednu celostátní úroveň, jež by také rozdělovala mandáty. Ale to už je poměrně technicistní. Možných řešení je celá řada.

Co se stane, když zákonodárci řešení včas nepřinesou?

Oni musí. Tady neexistuje varianta, že by to nestihli, protože pokud by se nedohodli, znamenalo by to obrovskou ústavní krizi. Došlo by k rozpuštení Poslanecké sněmovny a po jejím rozpuštění by logicky nebyl nikdo, kdo by mohl schválit nový volební systém. Z této krize by se už nešlo dostat ústavními prostředky. Očekávám proto, že se poslanci a senátoři dohodnou. Pravděpodobně to ale bude nějaký narychlo ušitý kompromis, což také není dobře.

Komu nové změny pomohou?

Obě změny prospívají jednoznačně malým stranám. Třeba i těm neparlamentním, které mají velký koaliční potenciál.

Nemůže vést zvýhodnění menších stran i k tomu, že se rozpadnou těžce budované středopravé koalice, když už ke spolupráci nebudou tolik motivovány?

Je to ve hře, ale jak je to pravděpodobné, odhadnout nedokáži.

V souvislosti se změnami se hojně skloňuje ČSSD, která se ve volebních průzkumech už delší dobu pohybuje kolem pětiprocentní hranice, přičemž vyjednává s potenciálními koaličními partnery. Nebude to právě ona, které změny pomohou nejvíce?

Určitě to bude jedna ze stran, kterým to pomůže. Nicméně sociální demokraty už dle průzkumu lze považovat za menší stranu, takže to není v rozporu s tím, co jsem řekl před chvílí.