Šéf rezortu vnitra Jan Hamáček (ČSSD) zodpovídá spolu s vládním zmocněncem Vladimírem Dzurillou za oblast digitalizace státní správy. Hlavní problém vidí v tom, že úřady nyní používají na čtyři tisíce informačních systémů, které jsou mnohdy složité a nekomunikují spolu. „Například propojení systémů policie a celníků kvůli vymáhání pokut za dopravní přestupky trvalo několik měsíců,“ říká.
Piráti a STAN chtějí vytvořit ministerstvo veřejné správy, které by řídilo digitální transformaci. Je potřeba tuto oblast více koordinovat?
Na tuto otázku asi neexistuje jednoznačná odpověď. Nabízí se lákavá věc: vytvoříme ministerstvo, které to všechno zařídí. Ale takové jsme už měli, jmenovalo se ministerstvo informatiky. Po jeho zrušení přešla informatika a digitalizace na rezort vnitra.
Kde je problém?
Určitě není v tom, že nemáme zvláštní ministerstvo, protože za informatiku zodpovídá vnitro. To je velký a důležitý rezort, který má ve vládě autoritu. Nedostatky vidím především v součinnosti s ostatními ministerstvy. Když například chceme digitalizovat agendu, která se týká vozidel a řidičských průkazů, jedná se o gesci ministerstva dopravy. Společně musíme prosazovat, aby se auta dala přihlašovat a odhlašovat elektronicky. Bez vzájemné spolupráce to vnitro samo nezvládne. Pokud vznikne jakási obdoba ministerstva informatiky, bude to stále stejné. Rozdíl bude pouze v tom, že dopisy ministrovi dopravy nebude psát šéf vnitra, ale informatiky. Nicméně kolegové z rezortu dopravy se snaží, nechci jim nasazovat psí hlavu.
Narážíte na skutečnost, že ministerstvo veřejné správy nebo informatiky by nemohlo obsáhnout všechny agendy?
Poukazuji na to, že vytvořením zvláštního ministerstva se všechno nevyřeší. Agendu vozidel a řidičských průkazů nelze dopravě sebrat, totéž platí pro ostatní rezorty. Jsou to jejich informační systémy a úkolem vnitra je jejich propojení. Nejde to ale ze dne na den. Například systémy policie a celníků jsme kvůli vymáhání pokut za dopravní přestupky propojovali několik měsíců.
Co byste považoval za ideální?
Obecně by stát neměl žádat po lidech věci, které má k dispozici. Pokud se daný člověk prokáže občanským průkazem, úředník by už neměl potřebovat nic dalšího, protože si všechny údaje najde. Záleží na tom, aby systémy všech úřadů byly propojené a navzájem si rozuměly. Řešení ale není úplně jednoduché, protože se jedná o čtyři tisíce různých systémů. Ty jsou mnohdy složité a nekomunikují spolu.
Vláda toho v oblasti digitalizace naslibovala hodně. Využila čtyři roky svého mandátu?
Myslím, že odvedla obrovský kus práce. Když se lidé podívají na Portál občana, zjistí, že jim velmi ulehčuje život. Pokud mají datovou schránku, mohou elektronicky komunikovat s úřady a žádat o online služby veřejné správy. Vyřešili jsme i možnost přihlašovat se přes bankovní identitu a získat tak přístup do státních systémů. To byla opravdu velká změna a úspěch, bankovní identitu mají miliony klientů. Získají informace z katastru nemovitostí nebo o své pracovní neschopnosti. Portál občana umožňuje přístup také k eReceptu nebo přehledu o důchodovém pojištění. Lze si rovněž zažádat o výpis z živnostenského rejstříku a z rejstříku trestů či si nastavit notifikaci platnosti řidičského průkazu a zjistit stav trestných bodů za dopravní přestupky.
Proč různé služby a aplikace zpočátku nefungují?
Chápu, že si lidé stěžují. Stál bych o to, aby Portál občana nabízel až desetinásobně více služeb. Jenže je s tím spojená zdlouhavá práce a velké objemy peněz. Portál se ale postupně rozjíždí. I když stále nejsme tak daleko jako Estonsko, fungují e-recept, e-občanka nebo e-neschopenka. Všechny tyto systémy byly průlomové. Například bez e-neschopenky bychom nezvládli covid.
Ministr vnitra má rozsáhlou agendu, zatímco ministr informatiky by se mohl více soustředit na digitalizaci. Nebyla by to výhoda?
Stačí, když odpovědný politik nebo odborník bude mít dostatečný mandát. Nejde o vizitku, kterou mává. Důležité je, aby měl podporu premiéra a celé vlády.
