V amerických prezidentských volbách už Donald Trump nemůže počítat s podporou některých levicových intelektuálů – ačkoliv mu například akademická celebrita Slavoj Žižek přála v roce 2016 úspěch. Její atypické „spojení“ s republikánským miliardářem jako by předznamenalo, že zavedené politické kategorie se nástupem Trumpa značně promění. „V Demokratické straně se i vlivem tehdejšího neúspěchu Hillary Clintonové zformoval proud představovaný nejen Berniem Sandersem, ale také mladými političkami jako Alexandria Ocasio-Cortezová,“ říká v rozhovoru pro deník E15.cz filozof Michael Hauser. Hlavní důvod, proč by levicově orientovaní myslitelé mohli chtít letos uvažovat o podpoře Trumpa, tím podle Hausera padá.
V našem rozhovoru před čtyřmi roky jste uvedl, že Donald Trump si získal část voličů Demokratické strany tím, že na rozdíl od svých konkurentů aspoň nějak hovořil o údělu dělnické třídy ve Spojených státech. Spatřujete prvky této rétoriky i v letošních volbách?
Tato sociální rétorika je v letošních volbách vytlačena na okraj, i když stále platí, že pro Trumpovo vítězství jsou rozhodující státy „rezavého pásu“, které byly postiženy tím, že průmyslová výroba odešla do zahraničí a stát je nechal napospas osudu. Trump sází na to, že za jeho vlády se ekonomika zotavovala a nezaměstnanost mírně klesala, aspoň tomu tak bylo před příchodem koronaviru.
V dělnických a neprivilegovaných vrstvách je nicméně Trump stále vnímán jako ten, kdo aspoň svým vystupováním „není jako oni“ a liší se od předchozích demokratických i republikánských prezidentů. Podle předvolebních průzkumů však ve státech rezavého pásu vede Biden. Trump předstihl Bidena pouze v Ohiu, kdežto v Michiganu, Pensylvánii a ve Wisconsinu na něj ztrácí.
Čím je to způsobeno?
Voličům vadí především to, jak Trump neustále zlehčuje pandemii koronaviru, která připravila o život 220 tisíc Američanů a zvlášť tíživě dopadá na chudé Američany, kteří často nemají zdravotní pojištění. Demokraté kvůli pandemii omezili své veřejné kampaně na minimum. Republikáni zlehčují nebezpečí pandemie a navštěvují domácnosti lidí, kteří minule nešli k volbám, ale mohli by volit Trumpa. Absurditou těchto voleb možná bude to, že Trump zvítězí díky těmto kampaním, které zlehčují pandemii. Přitom většina Američanů považuje schopnost vypořádat se s COVID-19 za hlavní téma voleb a tvrdí, že Biden by se s bující nákazou vypořádal lépe než Trump.
Překvapilo vás, že Demokratická strana nakonec vyslala do prezidentského klání „centristu" Joea Bidena a ne levicověji zaměřeného Bernieho Sanderse? Opakovaně hovoříte o selhávání levicových stran, které už nedokážou (nebo nechtějí) hájit ekonomické zájmy svých dlouholetých voličů...
Překvapilo mne to z jednoho důvodu. V době, kdy se o tom jednalo, měl Sanders větší šance porazit Trumpa než Biden nebo kterýkoli jiný demokratický kandidát. A vlivné kruhy v Demokratické straně se rozhodly, že prezidentským kandidátem musí být kdokoli jiný, jenom ne Sanders. Upřednostnily nevýrazného politika, u něhož se už začíná projevovat stařecká nemoc, před politikem, který chtěl navázat na Rooseveltovu protikrizovou politiku Nového údělu, díky níž tento demokratický politik čtyřikrát po sobě zvítězil ve volbách.
Co nezvolení Sanderse vypovídá o politice demokratů?
Nezvolení Sanderse jako prezidentského kandidáta ukázalo, že Demokratická strana chce zakonzervovat politický kurz posledních dvou dekád, i kdyby to vedlo k další porážce ve volbách. Dělníci a další neprivilegované skupiny začali volit republikány, protože demokraté se zaměřili na střední vrstvy a městské liberály. Sanders měl šanci zvítězit proto, že pro demokraty mohl získat zpět neprivilegované vrstvy a zároveň si zachovat přízeň středních vrstev a liberálů.
Předchozí dvě otázky souvisejí i s tím, že část levicových filozofů, například slovinská celebrita mezi intelektuály Slavoj Žižek, si vítězství Donalda Trumpa v roce 2016 přála. Očekávali otřesení statem quo a ve druhém plánu i renesanci levicových politiků, kteří by najednou museli o chudší voliče intenzivněji usilovat. Nebyla taková očekávání tehdy naivní?
Nebylo to naivní. V Demokratické straně se zformoval proud představovaný nejen Sandersem, ale také mladými političkami jako Alexandria Ocasio-Cortezová. V této straně se odehrál pravděpodobně nejdůležitější politický boj současného světa. Šlo v něm o to, zda zvítězí křídlo prosazující ekonomické, sociální a ekologické změny, které pomohou odvrátit hrozící civilizační a klimatický kolaps. Kdyby pak demokraté zvítězili ve volbách, sociálně a ekologicky osvícený prezident by mohl začít postupovat tímto směrem nejen ve Spojených státech, ale také ve světě, podobně jako kdysi Roosevelt.
Kdyby se tehdy prezidentkou stala Clintonová, možná by se tento proud „demokratických socialistů“ také zformoval, ale establishment v Demokratické straně by neměl důvod mu ustupovat. Měl by své jisté. V současných volbách je situace jiná. Tento proud Demokratické strany se už zformoval a bude se dále vyvíjet, třebaže byl momentálně poražen. Proto padá hlavní důvod, proč dal Slavoj Žižek přednost Trumpovi před Clintonovou. Dnes se naopak s váháním kloní k volbě Bidena před Trumpem.
Jedním z hlavních politických témat současnosti je šíření koronaviru a vládní reakce na pandemii. Neoživuje dění kolem COVID-19 nakonec klasické dělení na pravici a levici soubojem přístupů typu „Každý si za své zdraví zodpovídá sám“ vs. „Na každém životě nám záleží“?
Vezměme si Angelu Merkelovou, která v Německu zavedla promyšlená opatření proti šíření koronaviru s cílem zachránit co nejvíce životů. Je tím pádem levicová politička? Není. Je to sociálně konzervativní politička. Jsou demonstrace proti rouškám pravicové, nebo levicové? Můžeme říct, že tyto demonstrace odmítají omezení individuálních svobod a jsou proto pravicové. Jenže v západní Evropě proběhly vedle těchto „pravicových“ demonstrací proti rouškám také demonstrace levicové, které odmítaly vládní opatření proti koronaviru z toho důvodu, že údajně připravují nástup autoritativního státu. Politická scéna se už dříve změnila v tom, že si nevystačíme s dělením na pravici a levici.
Část pravice jako Merkelová prosazuje sociální přístup ke koronaviru, jiná část pravice naopak koronavirus zlehčuje, protože před lidskými životy upřednostňuje individuální svobodu a kapitalistické právo na ničím neomezený zisk. Část levice usiluje o sociální přístup ke koronaviru, jiná část levice je proti státním opatřením proti koronaviru, dlužno dodat, že tento postoj se u nás téměř nevyskytuje. Jsme v období přechodu, v němž se nově utvářejí tři klasické politické proudy, jímž je liberalismus, konzervativismus a socialismus. Toto dělení je dnes důležitější než dělení na pravici a levici.
Joe Biden je nicméně často označován za centristu. Má takové označení ještě smysl v covidové době, která je v mnoha ohledech mimořádná a spoustu zavedených kategorií mění, jak říkáte? Co si pod „centrismem“ vlastně mají voliči představit a co očekávat?
Padesát procent Američanů se domnívá, že Biden by koronavirus zvládl lépe než Trump a jen třicet sedm procent má za to, že lépe by to zvládl Trump. Bidenův centrismus je v tomto případě přesvědčivější než Trumpův přístup, který chce oslovit radikálně konzervativní skupiny a vychází vstříc americkým korporacím. V politice už delší dobu probíhá rozpad středu jak pravicového, tak levicového, viz mizení sociální demokracie všude v Evropě.
Politický centrismus se stal dlouhodobě neudržitelný. Něco jiného je ale situace obecného ohrožení v podobě pandemií, přírodních katastrof nebo válek. Centrismus zde má vždy nezastupitelnou roli. Je ideální k tomu, aby spojil nejen všechny síly v dané straně, ale všechny politické proudy, které proti obecnému ohrožení chtějí bojovat.
Michael Hauser (48) Vystudoval obor filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působí ve Filosofickém ústavu AV ČR a přednáší na Pedagogické fakultě UK. Založil občanské sdružení SOK, které rozvíjí sociálně kritické myšlení. Je mimo jiné autorem knih Adorno: moderna a negativita, Cesty z postmodernismu či Humanismus nestačí – Rozhovor se Slavojem Žižkem. |
