Češi na mzdách chudnou. Další roky potrvá, než si celkově polepší

„Reálně finanční krize trvala sedm let, než si lidé začali znovu polepšovat. Něco podobného můžeme očekávat i teď,“ vysvětluje expert na pracovní trh Tomáš Ervín Dombrovský z LMC.

„Reálně finanční krize trvala sedm let, než si lidé začali znovu polepšovat. Něco podobného můžeme očekávat i teď,“ vysvětluje expert na pracovní trh Tomáš Ervín Dombrovský z LMC. Zdroj: Jan Juaniak

Inflace v loňském roce značně předehnala růst mezd a ani letos tomu spíš nebude jinak. I když by se situace mohla v dalším roce obrátit, nevykompenzuje ztrátu, kterou si domácnosti v průběhu posledních dvou let nabraly. Návrat na předkrizovou úroveň potrvá například podle hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila i pět až šest let.

V kontextu Evropy jsou české mzdy v porovnání s růstem inflace stále nízké, ačkoliv se již blíží úrovni ve Španělsku a v Portugalsku. „Třeba ve srovnání s Itálií, kterou doháníme v produktivitě práce a prakticky jsme ji již předehnali, je to nesrovnatelné. Stále jsme dvakrát levnější,“ zdůrazňuje expert na trh práce Tomáš Ervín Dombrovský z LMC, které vlastní například pracovní portály Jobs.cz nebo Práce.cz.

Ačkoli v loňském roce mzdy rostly výrazně, v meziročním srovnání na podzim i o osm procent, inflace jejich růst značně převýšila. Reálné mzdy tak klesaly a stále klesají a urychlený opětovný růst se očekávat nedá, alespoň ne letos. „Pokud se vyhrabeme z poklesu reálných mezd, tak spíše směrem ke stagnaci. A to jenom za předpokladu, že by nám celkem rychle klesala inflace, což není zatím příliš pravděpodobné,“ podotýká Dombrovský.

To potvrzuje i David Navrátil z České spořitelny. Inflace se podle jeho odhadů udrží okolo deseti procent a nedá se očekávat, že by ji růst mezd předehnal. A to i přesto, že se například zaměstnancům v průmyslu výplaty zvyšují rychlejším tempem, brzdí je oblast služeb a například veřejný sektor. „Když budeme mít vyloženě štěstí, dostanou se reálné mzdy těsně pod nulu,“ dodává optimisticky hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil s tím, že ale nejde vyloučit, že spíše dále poklesnou.

V příštím roce by už situace mohla být jiná. Inflace podle Navrátila pravděpodobně poklesne pod pět procent, její průměr se může pohybovat okolo tří až čtyř procent. Naopak mzdy by mohly vyrůst až o sedm. „V dalším roce proto už dojde k nárůstu reálné mzdy, ale v žádném případě to nevykompenzuje pokles, který jsme zaznamenali především v tom loňském a letošním roce,“ tvrdí Navrátil.

Dombrovský situaci srovnal také s obdobím finanční krize. Reálné mzdy tenkrát klesaly meziročně o jedno až dvě procenta, v minulém roce přitom došlo k poklesu reálných příjmů o desetinu. A právě během finanční krize se ukázalo, že ve chvíli, kdy mzdy začnou opět reálně růst, to trvá další dva až tři roky, než se větší část lidí dostane úrovní příjmů a peněz, se kterými hospodaří, na předkrizovou úroveň.

„Reálně finanční krize trvala sedm let, než si lidé začali znovu polepšovat. Něco podobného můžeme očekávat i teď,“ vysvětluje Dombrovský s tím, že propady v reálných příjmech budou i letos pravděpodobně hluboké. „Jakmile si lidé začnou polepšovat, budou odmazávat ze ztráty, kterou dva roky kumulovali, a dejme tomu, že v roce 2026 nebo 2027 si začnou opět opravdu přilepšovat. Pokud nepřijde další zásadní dramatický zvrat,“ doplňuje.

Návrat na předkrizovou úroveň potrvá podle Navrátila i pět až šest let. Velmi ale záleží na tom, v jaké profesi člověk pracoval. „Domácnostem s nejnižšími příjmy reálně od roku 2019 poklesly příjmy už o pětinu. Takže reálný růst mezd o tři procenta v žádném případě nesmaže během jednoho roku ani pěti let ztrátu, kterou zaznamenaly,“ podotýká Navrátil. Hradil by v tom byl optimističtější, podle něj se na předkrizovou úroveň mohou domácnosti dostat během tří let.

U samotných reálných mezd to podle Navrátila ještě můžeme dohnat, největší ztráta se nicméně v domácnostech projevuje u jejich úspor. „Tím, jak se inflace začne snižovat, začnou se snižovat i úrokové sazby. Pokud domácnosti peníze stále drží na spořících či termínovaných účtech, nebudou schopné tímto konzervativním vkladem přesáhnout nebo vrátit kupní sílu na původní úroveň,“ vysvětluje Navrátil.

České mzdy jsou v Evropě nízké i vzhledem k produktivitě. Právě ta je podle Dombrovského v porovnání s náklady na hlavu důvodem, proč se ani v současné situaci, kdy Česko prochází zpomalením, firmám snáze nenabírá a zaměstnanost se udržuje. „Je to dáno výhodností včetně zdanění práce, které je u nás poměrně vysoké, přesto jsou náklady na hlavu v evropském srovnání nízké,“ připomíná Dombrovský. Firmám se tak čeští zaměstnanci vyplácejí.

Podle Hradila je ale paradoxní, že si v době nízké nezaměstnanosti zaměstnanci neřeknou o vyšší odměny, protože Evropa ukazuje, že to možné je. Osobně si to vysvětluje slabými odbory, ve kterých zaměstnanci nemají oporu a nižší asertivitou zaměstnanců jako takových.

V budoucnu se závislost firem na levné pracovní síle bude podle Navrátila muset proměnit a podniky budou muset začít sázet na automatizaci, robotizaci a digitalizaci, pokud chtějí dále zvyšovat svůj zisk. „Bez toho se ženeme do pasti ekonomiky středních příjmů, protože tady máme zažité tři věci: levná pracovní síla, závislost na levné a dostupné energii a dovozech, které dostaly v posledních třech letech zabrat. Ukázalo se, že nejsou udržitelné a z tohoto pohledu se musí česká ekonomika transformovat, aby byla schopná se s globálními trendy popasovat a udržet růst životní úrovně a prosperity,“ vysvětluje Navrátil.