Státní zemědělský intervenční fond platí ročně za provoz svého informačního systému přes půl miliardy korun, zjistila prověrka Národního kontrolního úřadu. Ten také v pondělí upozornil, že fond je příliš závislý na dodavateli systému. Není to přitom jediný úřad, který se potýká s drahými IT systémy, některým se z nevýhodných smluv nepodařilo dodnes vymanit.
Zemědělský fond, který rozděluje a kontroluje evropské dotace, zaplatil v letech 2016 až 2019 za provoz systému celkově téměř 2,1 miliardy korun. Peníze inkasoval hlavní dodavatel systému, společnost SAP. „Evidentně je tam SAP ve velmi silné pozici, když si dokázal vyjednat podmínky, které by mu v žádném případě v žádné soukromé firmě neprošly,“ řekl Michal Bláha, zakladatel Hlídače státu, který situaci sleduje.
„Ty provozní náklady jsou obrovské, naprosto neadekvátní. Podobný systém by v běžné firmě stál bez nákladů na vybudování na provozní úrovni 25 až 30 milionů korun ročně,“ domnívá se Bláha, kterého dvoumiliardová částka za čtyři roky překvapila.
Hlavním kamenem úrazu je podle Národního kontrolního úřadu závislost SZIF na současném dodavateli systému, tedy tzv. vendor lock-in. Ta se objevuje ve státní správě na mnoha místech, kdy je zadavatel smluvně upoután k jednomu dodavateli služeb a jakékoli změny se prosazují jen obtížně.
Mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý upozornil, že SZIF se od roku 2015 pokouší snížit závislost na hlavním dodavateli systému. Tehdejší ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) vypsal tendr na nového dodavatele IT systému, počítal s 930 miliony korun na čtyři roky. Do soutěže se nikdo nepřihlásil a pokus ztroskotal. Systém tak už zhruba osmnáct let spravuje SAP, který zakázku získal kdysi napřímo bez soutěže.
Podobná situace panovala také u systému pro správu daní ADIS, který funguje pod Generálním finančním ředitelstvím a je jedním nejzastaralejších systémů státu. Jeho provoz vyjde mezi lety 2020 a 2023 na 1,4 miliardy korun a zajistí ji nově O2 IT Services. Předloni se státu podařilo částečně vymanit ze závislosti na firmě IBM, které stát jako dodavateli zaplatil za dobu existence systému více než devět miliard korun. V roce 2023 by majetková práva k systému měla definitivně přejít na stát.
Problematický byl také registr budov CRAB pod Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. „Jeden z jeho modulů byla jednoduše řečeno excelová tabulka, která evidovala dva a půl tisíce nemovitostí státu. Tento modul stál asi 739 milionů korun. Když si to spočítáte, tak vedení jedné nemovitosti stálo 300 tisíc korun, to je absolutní nesmysl,“ upozornil Bláha. Celý informační systém úřadu stál 3,8 miliardy za deset let.
V neposlední řadě se s problémem potýká také ministerstvo práce a sociálních věcí, jehož IT systémy už od devadesátých let dodává a spravuje společnost OKsystem. Vysoutěžení nových systémů a jejich propojení bylo v programu více ministrů v posledních deseti letech, žádnému se toho nepodařilo zcela dosáhnout.
