Na rodičovskou dovolenou v Česku zpravidla odcházejí především ženy. Mnohdy tím ztrácejí kontakt se svou profesí, ačkoli by pracovat chtěly. Jen 45 procent žen na mateřské nebo rodičovské dovolené, které o práci projevily zájem, aktuálně pracuje. Situace se nijak výrazně neliší u různých typů zaměstnavatelů, stejná je v korporacích i ve startupech. Vyplývá to z nového průzkumu Deloitte a společnosti Mumdoo, která propojuje expertky aktuálně pečující o děti s firmami.
Průzkum mimo jiné ukázal, že 61 procent žen s dítětem mladším dvou let si může zajistit buď pouze nárazové hlídání partnerem nebo jiným členem rodiny, nebo dokonce žádné. Proto je pro ženy na mateřské a rodičovské dovolené klíčová možnost pracovat bez pevně dané pracovní doby a nutnosti docházet pravidelně do zaměstnání. Jenže flexibilní a často nárazový režim podle konzultantky Deloitte a spoluautorky studie Andrey Hermanové nabízejí firmy málo, ačkoli se situace lepší.
I v případě, kdy ženy pracovní příležitost dostanou, mnohdy není dostatečně finančně ohodnocená, aby například hlídání zaplatily. „Matka na mateřské není levná pracovní síla. To by tak prostě nemělo být,“ podotýká spoluautorka výzkumu Kristýna Cejnarová z Mumdoo. Proto je klíčové, aby firmy například valorizovaly ženám mzdu i během rodičovské dovolené.
V prvních dvou letech života dítěte by si 36 procent žen přálo hlavně flexibilní částečné úvazky formou dohod. Kvůli zavedení evropských směrnic ale stát pomocí novely zákoníku práce narovnává dohody s částečnými úvazky a firmy varují, že dohody již nebudou tolik poskytovat. O pevně daný částečný úvazek ženy zájem také mají, ale až od tří let věku dítěte. „Což zřejmě souvisí s umístěním dítěte do předškolní instituce či jiné formy pravidelné péče mimo domov,“ odhaduje Cejnarová.
| Průzkum Mumdoo a poradenské společnosti Deloitte se uskutečnil na přelomu jara a léta letošního roku a účastnilo se ho více než 1100 respondentek a respondentů. Data tazatelé sbírali v období května až června 2023 formou online dotazníku, přičemž cíleně oslovovali ženy zaregistrované v databázi platformy Mumdoo, která propojuje ženy na mateřské a rodičovské dovolené s malými či středně velkými podniky a nabízí jim projektovou práci. |
Firmy se tak přitom samy ochuzují o tolik potřebné zaměstnance. Aktuálně je doma s malými dětmi 74 tisíc osob na mateřské dovolené a 283 tisíc lidí na rodičovské dovolené, přičemž se z 98 procent jedná o ženy.
Zaměstnavatelé přicházejí nejen o potenciální nové pracovníky, ale ztrácejí i ty stávající. Ukázalo se, že tři čtvrtiny žen, které během rodičovské nebo mateřské dovolené pracují, nepůsobí u svého původního zaměstnavatele. Částečně to může způsobovat také fakt, že rodič na rodičovské dovolené může podle zákona vykonávat pouze jinou práci, než je v původní pracovní smlouvě. V průzkumu se to nicméně neodrazilo.
„Domníváme se tedy, že zaměstnavatelé legislativu „obcházejí“ a pokud ženy na dohodu vykonávají svou původní práci, tak nově uzavřená dohoda tuto skutečnost nemusí plně odrážet,“ předpokládá spoluautorka výzkumu Andrea Hermanová, konzultantka ve společnosti Deloitte. Důvody, proč se ženy během rodičovské dovolené nevrací ke svému původnímu zaměstnavateli, spatřuje spíše v tom, že s nimi firmy dostatečně nekomunikují. Případně podniky neumí nabídnout adekvátní podmínky.
Práce dvě hodiny týdně
Hermanová se sama vrátila do práce již během rodičovské – původně jen na dvě hodiny týdně. „Věděla jsem, že mám celý týden na to si rozmyslet, co všechno chci udělat, a pak mám dvě hodiny na to otevřít počítač a udělat úplně všechno,“ popisuje Hermanová.
Místopředsedkyně sněmovny Olga Richterová (Piráti) byla zvolena poslankyní, když jejímu miminku byly jen čtyři a půl měsíce. „Původně jsem si představovala, že to půjde jednoduše skloubit. Pak jsem zjistila, co všechno jsou výzvy časově nepředvídatelné práce. Takže jsem si na vlastní kůži osahala, že i s angažovaným manželem a s velkou pomocí ze stran obou babiček to stejně bez profesionální pomoci nešlo,“ popisuje svoji situaci. Společnost je podle ní naprosto nepřipravená na kombinaci práce a rodičovství například u lékařů, kteří potřebují pracovat na směny, nebo u jiných časově nepředvídatelných prací.
Stále více firem se podle Hermanové zajímá o nastavení procesů pro flexibilní úvazky i efektivnější plánování pracovních sil svých zaměstnanců. Podle ní by měl ale vynaložit daleko větší úsilí také stát. Novela zákoníku práce je tak v tomto ohledu například podle právničky a odborářky Šárky Homfray pro rodiče trochu zklamáním, protože očekávali, že pokud zaměstnavateli nebudou v práci na dálku bránit vážné provozní důvody, bude ji muset rodičům dovolit. To se ale v legislativě neodrazilo – zaměstnavatel bude muset pouze odůvodnit svůj nesouhlas.
„Je to ale povinnost, která může pomoci s tím, když zaměstnavatel odmítne práci na dálku umožnit, aniž by se obtěžoval to jakkoli vysvětlit. Když už bude muset dát na papír nějaký důvod a vyšlo by najevo, že je diskriminační, tak takovou práci raději povolí. To je jediná naděje, kterou od toho mám,“ popisuje Homfray.
Co se týká ustanovení právního nároku na částečný úvazek pro rodiče s dětmi, nezměnilo se v posledních letech podle Homfray nic. Pro plošnou změnu přitom podle ní musí přijít nařízení formou legislativy, která by nařídila obcím povinnost zajistit určité množství míst pro malé děti, která budou zároveň finančně dostupná. „Dokud tomu tak nebude, pomůže současný akcent na dětské skupiny pouze procentům, možná dvěma desítkám procent matek, které by stály o návrat do práce,“ vypočítává.
Richterová připomíná, že nárok na péči o dítě od tří let je, jenže stát naráží na vymahatelnost. „I organizačně jsme se nějak smířili s tím, že by tedy asi místo v mateřské škole být mělo, ale od září. Přitom zákoník práce rodičům garantuje jistoty od třetích narozenin dítěte, ne od září,“ dodává Richterová.
Školka přímo ve firmě
Richterová i šéf pracovní platformy Welcome to the Jungle Jan Klusoň se shodují, že například sleva pro zaměstnavatele na částečné úvazky, která platí od února, částečně pomohla. Její dopady se však teprve výrazně projeví. „Pokud k tomu ale nepřidáme lepší systém předškolní péče a vzdělávání firem i celé společnosti, tak se díky této změně posuneme opravdu jen lehce,“ doplňuje Klusoň.
Na situaci přitom tratí nejen firmy, ale i samotný stát. „Unikají obrovské daňové příjmy,“ podotýká Richterová. Odhaduje, že trh práce přichází přinejmenším o desetitisíce lidí ochotných pracovat, přičemž řešení by bylo zdánlivě jednoduché – mít dostatečnou kapacitu péče o děti.
Některé podniky tak kvůli nedostatečné kapacitě jeslí a školek zakládají vlastní skupiny. Například ČSOB má v Praze a Hradci Králové dětské skupiny, které fungují do třetího až čtvrtého roku dítěte. V Praze aktuálně rozšiřují kapacitu na 48 dětí. „Máme spočteno, že v oblastech, kde máme přes tisíc zaměstnanců, se nám opravdu vyplatí malou školku otevřít,“ říká Michaela Bauer, členka představenstva ČSOB.
Odráží se to také na číslech návratnosti žen do zaměstnání. Zatímco se podle průzkumu v bankovnictví vrací ke stejnému zaměstnavateli po rodičovské šest žen z deseti, v ČSOB se vrací osmdesát procent žen. „Když je tedy aktuálně na rodičovské osm set žen, vrátí se vám i 170 z nich, které by jinak v sektoru šly jinam. To si každý personalista spočítá, co to znamená nemuset znovu nabírat 170 lidí,“ dodává Richterová.
