Záměr chvályhodný, ale neufinancovatelný, kritizují nejen kraje a obce vládu za navrhovaný zákon o podpoře v bydlení. Dlouho očekávaná předloha má pomoci seniorům, samoživitelkám či zdravotně znevýhodněním se sháněním bydlení. Sloužit má k tomu síť kontaktních center pro bydlení, spolupráce se sociálními pracovníky i garance vlastníkům bytů.
Vytvoření nového systému garancí a asistence by ovšem vyšlo na 1,5 miliardy, jak popisují ve společném návrhu ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). „Předcházení problémům spojeným se ztrátou bydlení je pro veřejné rozpočty výrazně levnější než jejich následné řešení,“ uvedla mluvčí rezortu místního rozvoje Veronika Hešíková. Podle dopadové studie stojí řešení bytové nouze v Česku průměrně 4,1 miliardy korun ročně, což by měl zákon zmírnit. Podle vládních výpočtů zde žije přes 154 tisíc lidí v bytové nouzi.
V praxi má znevýhodněným skupinám pomoci síť krajských kontaktních center i asistence sociálních pracovníků. Ministři chtějí kromě toho uzákonit systém garancí a příspěvků, kterým chtějí motivovat vlastníky bytů, aby je pronajali potřebným skupinám. Poskytovatelé by garantovali majiteli například pravidelné placení nájemného, úhradu škod či třeba řešení sousedských sporů. Příspěvky a garance by měly získat i obce na své byty.
Proti záměru se postavilo v připomínkovém řízení ministerstvo financí, podle kterého by nákladný nový systém příspěvků a asistence měly nést obce a ne stát. Navrhované garance jsou navíc podle rezortu příliš vysoké. „Obáváme se zneužívání státních příspěvků ze strany soukromých subjektů vlastnících byty k pronájmu v tom smyslu, že tyto byty budou poskytovat jen po dobu vyplácení příspěvku od státu, dle zákona dva až tři roky, a poté budou smlouvy vypovídat,“ upozornilo ministerstvo na riziko.
Plán kritizují také obce a kraje, podle kterých není jasné, jak chce vláda záměr uvést do praxe. „Návrh dostatečně nezohledňuje aktuální situaci jak na trhu nájemního bydlení, tak trhu práce. V současné době obce vlastní zhruba pět procent celkového bytového fondu a ten mají téměř plně obsazen,“ uvádějí zástupci Sdružení místních samospráv, podle kterých chybějí na trhu i sociální pracovníci.
Celý systém je navíc podle samospráv příliš nákladný. „Zákon v jeho současné podobě přináší pro územně samosprávné celky značné náklady navíc a neúměrný nárůst administrativy,“ upozorňuje Asociace krajů, podle které by administrativa sociální bytové politiky měla spíše spadat pod stát, tedy například úřady práce.
Byť je záměr podle hejtmanů a starostů chvályhodný, zřejmě bude mít jen marginální dopad. Stát by se měl podle nich zaměřit spíše na dotační podporu obcím při výstavbě nových bytů. „Z pohledu obcí, z nichž většina již nyní realizuje aktivní bytovou politiku, je nutnou podmínkou k dalšímu rozvoji podpory bydlení především rozvoj obecních bytových fondů,“ uvedl Svaz měst a obcí. „Návrh motivačních nástrojů soukromých pronajímatelů považujeme za zajímavý, nicméně v zásadě doplňkový nástroj,“ dodal svaz.
Asociace nájemního bydlení vítá podle svých slov jakoukoli legislativní snahu, která řeší oblast bydlení. „Nejsme si jistí, že zvolená cesta sítě kontaktních center při relativně vysokých nákladech na její provoz bude fungovat, ale dopředu tuto cestu zavrhovat nechceme,“ uvedl mluvčí asociace Tomáš Carba, podle kterého je ovšem třeba zejména zrychlit stavební povolování, aby mohlo vzniknout více bytů. „Také například potřebujeme finanční definici dostupného bydlení, zprovoznění cenových map nebo zjednodušení a zrychlení ukončení nájemního vztahu,“ vyjmenoval Carba.
